Soběhrdy

3. neděle po velikonocích (Jubilate)

3. 5. 2009

Petr Turecký

Introit

Psalm 33:9 Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí.

Psalm 107:20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.

První čtení

 Genesis 9: 8 - 16

Druhé čtení

 Matouš 8:5 - 13  

Kázání

J a římský voják – centurio.

Římský voják úpěnlivě prosí J při jeho příchodu do města Kafarnaum. Jeho sluhovi se něco zlého stalo, leží ochrnutý v domě onoho vojáka a velmi trpí.

J odpověděl: já přijdu a uzdravím ho.

Tato věta není samozřejmá. Voják nebyl Žid. K pohanům Židé nevstupovali. Nejenom to. Byl to voják okupační armády.

Tento centurion, setník, ví ještě něco víc.

„Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému ,jdi‘, pak jde; jinému ,pojď sem‘, pak přijde; a svému otroku ,udělej to‘, pak to udělá.“

Centurio uvažuje: „Já jsem podřízený římského císaře, a mám zase vlastní podřízené. Jednomu řeknu ,jdi‘, a on jde, a jinému zase ,pojď sem‘, a on přijde.

V mé osobě poslouchají římského císaře, který mi tu moc dal. To on mluví mými ústy. A tím chci říct: proč by ses ke mně obtěžoval? Není třeba.

Stačí, když řekneš jediné slovo ve jménu Boha, který tě zmocnil, a můj sluha bude uzdraven. Když ty přikážeš démonům, aby odešli, co jiného jim zbývá?“

Když to Ježíš uslyšel, podivil se, a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. Pravím vám, že mnozí od východu i západu přijdou a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království nebeském.“

To je starý sen Izraele: na konci časů Bůh uspořádá na svaté hoře hostinu pro všechny, kdo mu patří. Abraham, Izák, Jákob. Židé přicházejí zblízka i zdaleka, odevšad z míst svého rozptýlení do Jeruzaléma, ze všech rozptýlených kmenů Izraele. Ale nejen to. Mnohá místa SZ mluví otevřeněji.

Genesis 22:18 a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi uposlechl mého hlasu." Malachi 1:11 Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin zástupů.

J lidem připomíná: jsou tu i gójové, pohané, sjednocení s Izraelem a s Bohem Izraele, na nebeské hostině, když padly všechny přehrady mezi lidmi, rasami i národy.

Pravověrní neradi slyší tyto myšlenky. Vždyť to znamená, že spása je otevřena i těm, kteří by na ni podle lidských představ neměli mít právo. Mnozí Izraelci se chovali jako typičtí sektáři. Spaseni budeme jenom my, ti ostatní zůstanou venku. J to obrací na hlavu, když říká:

„Ale synové království budou vyvrženi ven do tmy; tam bude pláč a skřípění zubů.“

Synové království, to jsou židé, s nimiž se křesťanská církev v jeho době potýkala. Ti lidé nechtěli přijmout, že důvěra v Boha se může vyskytovat i mezi pohany. Křesťané byli v postavení slabšího a tak chápali pohanství mnohem tolerantněji, liberálněji, než v dobách, kdy sama církev měla moc.

Jak ale víme z dějin, útlak křesťanům vždy prospíval. A tak nám Mt v tomto příběhu připomíná: může snad něčí víra být větší, než ta, kterou projevil římský setník? Kdo není schopen vidět takovéhle světlo, zůstává v temnotě, která – podle Matoušova názoru – nakonec potrvá věčně.

J řekl: Jak jsi uvěřil, tak se ti staň. Víra tvá tě uzdravuje. Víra tě proměňuje.

Víra – to není opakování nějaké magické formule, víra je způsob myšlení a vztahování se k druhým lidem. A tento způsob myšlení není uzavřen jenom židovským světem. Bůh tu je pro všechny.

J zvedl ze židle všechny pravověrné, kteří si mysleli, že spásu mají zajištěnou ve své kastě.

Evangelista Mt byl naplněn J-ovým duchem svobody, když nám tím dnešním příběhem zvěstuje, že ne ten, kdo vyznává „Ježíš je Pán" (R 10,9) přináší samo o sobě spásu, nýbrž „ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích" (Mt 7,21).

J nepřišel proto, aby lidem řekl, že spásy dojdou jedině Křesťané, ale aby lidem přinesl Boha. V tomto a mnoha dalších příbězích J ukazuje, že dar víry je svobodný dar Hospodinův a není ohraničen vyznáními a příslušností k nějaké lidské škatulce. To je osvobodivé.

Ještě jinak: J vystupuje proti běžnému lidskému kastovnímu myšlení a říká: tma, to nejsou pohané, tma – to je nelidský způsob jednání. Tma, to je svět, který přijímá násilí, nespravedlnost, bezpráví. Světlo, to je BK, o kterém svědčím, které už tady na zemi klíčí.

Křesťan tak není ten, kdo se snaží prosadit, aby všichni vyznávali, že Kristus je pán, ale ten, kdo se snaží prosadit BK v tomto světě.

J-ovo svědectví o Bohu je nadnáboženské.

Je ironií dějin, lidského selhávání, že právě tento duch Ježíšův , duch svobody, byl nejenom křesťany mnohokrát pošlapán.

Co tedy z toho plyne pro nás, křesťany? Z hlediska tohoto osvobodivého J-ova slova, máme být znamením spásy a ne její překážkou. Skutečná víra nás osvobozuje, abychom přinášeli mezi lidi opravdovou radost a posilu ze spolubytí s Bohem – s Kristem.

J-ovo osvobození má různé důsledky. Jeden spočívá v tom, že se budu učit vzdávat posuzování druhého podle jeho příslušnosti – finanční, zdravotní, náboženské.

A je tu taky důsledek pro duchovní cestu: že se budu z J-ova zákona učit hledat víru, vždyť J sám víru u lidí hledal. Proč by jinak řekl větu:

Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.

Hledat víru – u sebe, u druhých, prostě v tomto světě. Jiný svět nemáme.

„Jdi,“ pravil Ježíš k setníkovi v Kafarnaum.

A on šel.

Šel za svým uzdraveným sluhou.

Prosím povstaňme k modlitbě, přečtu verš s žalmu 27

Náš pane, ty sám nás učíš následování.

Chceme tě následovat. Už žalmista vyslovil:

8  Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám.

Prosíme Pane, abychom vyzbrojeni J-ovým slovem, hledali tvou tvář a umenšili sami sebe, své představy a soudy o druhých lidech,

abychom hledali víru v tomto světě, tvůj dar,

který přesahuje všechny lidské hranice

Amen.

Poslání

 Izajáš 40:31  Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.