Introit

 Žalmy 37:39  Hospodin je spása spravedlivých, záštitou v čas soužení jim bývá.

40  Hospodin jim pomáhá a vyváznout jim dává, dá jim z moci svévolníků vyváznout a zachrání je, protože se k němu utíkají.

První čtení

 Žalmy 37:7  - 18  

Druhé čtení

 Mt 5,3-10

Kázání

 Minule jsme slyšeli o tom, co znamená být rybáři lidí. Do tajemství tohoto zvláštního rybolovu J uvádí dnešním textem.

J začal učit. Začal učit zvláštním způsobem. Učil totiž jako ten, kdo má skutečnou moc. Místo, aby začal vysvětlovat, proč přišel, nebo jaké jsou počátky světa, začal povzbuzovat.

Povzbuzoval lidi, kteří mají podobné vidění světa jako on. Ale možná se za to stydí, možná se cítí v tomto světě příliš utlačeni. Možná jim chybí odvaha a síla. J jim dává sílu.

Na nich vlastně ukazoval, kudy vede cesta.

Ti, kteří mají podobné vidění světa, podobný způsob života tedy najednou postoupili jakoby do šlechtického stavu. Svět totiž zapomněl, že před Hospodinem obstojí právě tento způsob života.

Spolu s Ježíšem, můžeme tedy říci – ach, jak jsou šťastni chudí v duchu! Ti si můžou blahopřát. Jsou totiž podobní Ježíšovi. Jejich mysl totiž nezaplňuje potřeba vyvýšit se nad ostatními, nejsou centrem světa, netouží ani po zlatu, ani po penězích. Netouží po úspěchu.  Nemusí své úzkosti zakrývat hmotnými či nehmotnými statky, protože se svých úzkostí zbavili. Všechno očekávají pouze od Boha. Jsou uvnitř svobodní, a proto otevření, dokážou přijmout království Boží.

Jak požehnaní jsou ti, kteří jsou chudí v duchu! Mají podíl na skrytém štěstí, které každému neštěstí odolá a přemůže ho. „Není sice vidět, ale je to pravé, jediné pravé štěstí. Být chudý v duchu tedy rozhodně neznamená být hlupákem. Naopak. Chudý v duchu je obrovská moudrost, které dosahují jen někteří.

Blaze tichým,

neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Jakou zemi za dědictví? Přijdou do nějakého místa v nebi? Kde jim bude krásně? Lze toto blahoslavenství vztáhnout nějak na zem?

Ano, přímo tuto zem. A tak jako začíná BK už tady, mezi námi, tak přeci víme, že Bůh nalézá na zemi útočiště u tichých – u těch, kteří se snaží prolomit koloběh zla láskou. Blaze těm, kterým jejich vnitřní síla dává takovou moc, že dokážou neodpovídat na násilí násilím.

(Ž 37,7-11) Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj,

nevzrušuj se kvůli tomu, kdo strojí pikle.

Ještě maličko a bude po bezbožníkovi,

ale pokorní dostanou zemi za dědictví

a bude je blažit dokonalý pokoj

Blaze těm, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti,

neboť oni budou nasyceni.

Požehnaní jsou ti, kteří se nikdy nesmíří s nespravedlností ve světě. Zastávají se chudých, bezprávných, utlačovaných. Blaze těm, kteří stále dychtí po konečné spravedlnosti: budou nasyceni na veliké hostině, kterou Bůh připravil pro všechny své děti. Spravedlnosti je v tomto světě opravdu málo. Málo je těch, kteří se zastávají druhých. Přál bych si, aby právě církev byla více vidět v různých kauzách, kde se jasně ukazuje, že je pošpiněno právo – často právo slabšího. Mělo by být mnohem víc příkladů – jako byla demonstrace minulý týden v Praze na obranu azylového domu na Jižním městě. Většinou tuto roli dnes zastávají novináři, že poukazují na nespravedlnost.

Blaze milosrdným,

neboť oni dojdou milosrdenství.

„Kdo se smilovává nad lidmi, jistě patří k potokům Abrahamovým. Kdo se nad nimi nesmilovává, jistě nepatří k potomkům Abrahamovým,“ učí Talmud. Nemilosrdný je člověk, který se neslituje nad „lidmi“: neslituje se nad všemi dětmi Adamovými, ale jen nad svými krajany nebo souvěrci. Nemilosrdný je člověk, který neochrání slabého, bloudícího a chybujícího, ale odmrští ho. Požehnaní jsou ti, kteří se takového jednání neúčastní. Blaze těm, kteří se plni lásky s druhými dělí o jejich trápení. Nad takovými se smiluje Bůh.

Blaze těm, kteří mají čisté srdce,

neboť oni uvidí Boha.

Kdy vidí člověk Boha? Když mezi člověkem a Bohem nestojí nic v cestě. Když na lidském srdci nelpí podvod, ctižádostivost a sobectví, všechny nepravosti, které v pohledu na Boha brání. Pak člověk může vidět Boha. Pak jej vidí všude. I z nejmenší maličkosti k člověku hovoří nevymluvitelné.

Než Izraelita vkročil do chrámu, musel si umýt své tělo. Aby si připomněl, že musí mít čisté srdce. Potom se může „přiblížit Bohu“. Potom může „vidět Boha“.

(Ž 24,3–4.)

 Kdo smí vystoupit na horu Hospodinovu?

Kdo smí stanout na jeho svatém místě?

Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí.

Blaze těm, kteří působí pokoj,

neboť oni budou nazváni syny Božími.

Díky tomu, kdo působí pokoj, vytváří šálóm, je vidět něco z Boha na zemi. Izrael je ve světě národů povolán k tomu, aby jako „syn Boží“ přinášel pokoj. A uprostřed Izraele je k tomu povolán král: ten, jenž je také nazýván „syn Boží“, má v tom jít svému lidu příkladem.

Požehnaní jsou ti, kteří tomuto povolání rozumějí. (Ř 8,14.) „Jen ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou syny Božími.“  Blaze těm, kteří se spolu se svatým Františkem modlí, aby se směli stát tvůrci pokoje.

Pane, učiň si z nás nástroj svého pokoje:

abychom přinášeli lásku, kde je nenávist,

odpuštění, kde je urážka,

abychom přinášeli svornost, kde je roztržka,

pravdu, kde je blud,

víru, kde je pochybnost,

naději, kde je zoufalství,

abychom přinášeli světlo, kde je temnota,

radost, kde je zármutek.

Blaze těm, kteří jsou pronásledováni pro spravedlnost,

neboť jejich je království nebeské.

Ježíš šel cestou spravedlnosti. Přivolal tak na sebe nenávist lidí a byl pronásledován. I pro jeho učedníky se může tato cesta stát cestou utrpení. Jenže ta cesta vede do království Božího.

Těch osm blahoslavenství společně tvoří obraz Božího lidu. Takový lid je solí světa. „Vy jste sůl země.“

Sůl brání rozkladu. Sůl dává chuť. Stačí jen špetka. Hrstka spravedlivých mohla zachránit Sodomu před zkázou, ovšem tenkrát nebylo soli dost.

„Jestliže sůl pozbude chuti, čím budete solit? Už není k ničemu, jen aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.“

Vy jste sůl země, slyšeli jsme v osmi lekcích. Ale co když samotná sůl přejde na stranu rozkladu? Potom nezbývá, než ji vyhodit. A svět zůstane bez soli.

Prosíme, abychom byli tvými učedníky,

a ne učedníky tohoto světa,

abychom tento svět ve tvé síle

proměňovali.

Amen

Poslání

Efezským 4:32  buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.

 Efezským 5:1  Jako milované děti následujte Božího příkladu

2  a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.