Introit

Žalmy 117:1  Chvalte Hospodina, všechny národy, všichni lidé, chvalte ho zpěvem,

2 neboť se nad námi mohutně klene jeho milosrdenství. Hospodinova věrnost je věčná! Haleluja.

První čtení

Exodus 4:24  Když se na cestě chystali nocovat (totiž Mojžíš, jeho žena Sipora a jejich syn), střetl se s ním Hospodin a chtěl ho usmrtit.
25  Tu vzala Sipora kamenný nůž, obřezala předkožku svého syna, dotkla se jeho nohou a řekla: "Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví."
26  A Hospodin ho nechal být. Tehdy se při obřízkách říkalo: "Jsi ženich, je to zpečetěno krví."

Druhé čtení

Koloským 2:6  Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána.
7  V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky.
8  Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.
9  V něm je přece vtělena všechna plnost božství;
10  v něm jste i vy dosáhli plnosti. On je hlavou všech mocností a sil.
11  V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla.

Koloským 3:1  Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.
2  K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem.
3  Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.

Koloským 3:9  Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky
10  a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.
11  Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný - ale všechno a ve všech Kristus.

Kázání

Dnes společně slavíme díkuvzdání, řecky - díkučinění, - eucharistia. Toto děkování se ve starověku vykonávalo při společném stolování. Děkování za dary. Ale také společenství s Bohem. To všechno je eucharistie.

Dnes více, než jindy si připomínáme smysl darů. Které dostáváme, o které se dělíme a které dáváme. Apoštol Pavel nám zvěstuje: 7  V něm (JK) zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. Protože jsme v něm obřezáni, už nemusíme hledat nic dalšího, jsme s ním skryti v Bohu.

Oba ty texty spojuje obřízka i děkování. Ten SZ patří k zvláštním a tajemným místům Bible. Mojžíš se má vypravit do Egypta, aby tam splnil svůj úkol. Uposlechne a jde. S manželkou, synem. Ale jeho syn je neobřezaný. A Hospodin v noci na něj zaútočí a chce ho zabít. Sipora bez váhání vezme kamenný nůž, obřeže syna, dotkne se Hospodinových nohou, dá mu předkožku jako nějakou oběť a řekne podivnou větu: "Jsi můj ženich, je to zpečetěno krví." A Hospodin nechal syna být. Mojžíš mohl na sobě poznat jaké to je, když jde o život vlastnímu prvorozenému synu. Prvorozeným synem je totiž Hospodinovi celý Izrael.

V příběhu jsou jmenovaní jen Hospodin a Sipora. Jen ti jednají. Sipora (česky „ptačice“) byla dcerou midjánského kněze a snad se nikdy k Hospodinu nepřivinula. Vypadá to, že Sipora musela od začátku vědět, oč jde. Když Hospodin udeří, nemusí jí nic vysvětlovat, Sipora hned jedná a jedná správně. Obřezává neobřezaného syna. Jakoby jí nebylo dříve pochuti syna obřezat. A tak vyčkávala. Odkládala obřízku. Co když to s tím Hospodinem zas až tak vážné není? Podobně jako si kdysi Ráchel? nesla bůžky: znáte to, třeba se budou hodit. Co když bude potřeba převléct kabát? S obřízkou je to horší, ta se nedá vykonat opakovaně.

Sipora nicméně obřízku nakonec vykoná a padá Hospodinu k nohám zcela podřízená. A odevzdala mu synovu obřízku. Proč?

Chtěla tak vyjádřit svůj vstup do smlouvy s Hospodinem. A tak se Hospodin stává ženichem krve, s ním je totiž svázaná Sipora smlouvou. (v starověku to byl akt podobný dnešnímu aktu u indiánů, když si přiloží k sobě ruce a stanou se pokrevními bratry – taky prolijí krev). Obřezat znamenalo fyzicky si vstoupit do smlouvy s Hospodinem a nadosmrti mít připomínku na tento vstup.

Společně dnes také při sv. VP vyslechneme J slova: toto je má krev. Ne náhodou.

Krev se prolévala od nepaměti na znamení smlouvy.

Z tohoto pohledu tvoříme i my, když pijeme společně Kristovu krev, pokrevní příbuzní. Jsme s Kristem jedné krve, proto bratři.

Do příbuzenství zpečetěném krví Izraele a Hospodina vstupuje Sipora, když obřezává syna. Hospodin přijal čin Sipory. Celá Mojžíšova rodina nyní stojí ve smlouvě s Hospodinem díky(kvůli) krvi obřízky. Nevěsta Hospodinova je dcera Izraelská, synové jsou všichni obřezaní.

Bez těchto věcí by nám smysl řeči apoštola Pavla zůstal zastřený, když mluví o Kristovu a našem obřezání. V Kristu jste byli obřezáni obřízkou, učiněnou ne rukou, ale svlečením těla skrze obřízku Kristovu. Řečeno jednoduše: Všichni, kdo uvěřili v Krista, byli s ním nejen ukřižováni a vzkříšeni, ale i obřezáni. Tozn. odložili s ním tělo tělesné (to zobrazovala předkožka), a žijí s Kristem a v Kristu Duchem. Jejich „ženich krve“ je Kristus, jsou s ním jedné krve, jak to stvrzuje eucharistie.

Apoštol Pavel mluví ke Koloským, kteří by rádi prožívali extatické stavy a všelijak jinak si vytvářeli pěkný náboženský prožitek. Míchali si vlastní liturgii s židovskými prvky. Škodolibě řečeno: Toužili po vyplavování tzv. náboženských hormonů.

Pavel chce, aby si Koloští vzpomněli, koho vlastně přijali a kdo JK je. Když jste přijali JK jako Pána, tak v něm (dosl.) choďte. Jestliže tedy ve víře přijímate JK jako Pána, měli byste podle něj také žít. Nelze oddělit vaši víru a činy. Nelze chodit do kostela, být zbožný a mimo kostel potom jednat proti Kristu a ospravedlňovat se z toho. Chodit v Kristu znamená odpouštět, znamená neobelhávat se. To je skutečná obnova a růst v Kristu. Kdo chodí spolu s Kristem, ten také může plně prožít společné díkučinění jako skutečnou oběť chvály Bohu. A toto rozhojňování díků potom prosákne jako oživující voda do vašeho celého života.

Proto nemá smysl upínat se jinam. Proto nemá smysl dělat věci, které přináší náboženské uspokojení a nic víc. Nemá to smysl, protože plnost, završení lze dosáhnout jedině v Kristu. A tato možnost, tento dar je před vámi. Nemusíte ho hledat někde jinde. Hledání jinde je klamné a vychází z vaší lenosti zaměřit se na hloubku naší zvěsti.

Podívejte se na Ježíšův život, na jeho rozdávání, na jeho smrt, na jeho zmrtvýchvstání. V tom spočívá ta největší dokonalost a plnost. V něm, v jeho tělesném konání a vztahu s Bohem se vyrovnává lidské s Božským.

A co víc, to obdarování vás už zasáhlo, vy už jste v něm plnosti dosáhli. To je ta skutečná a jediná pravá obřízka. Nemusíte se utíkat k jakýmkoli obřadům a myslet si, že vás ty obřady spasí. Jedinou pravou obřízku za vás vykonal J svým životem, smrtí a vzkříšením.

J pro svou věrnost Bohu podstoupil i smrt. Prolil krev. Proto jeho smrt otevírá novou smlouvu. A člověk může v tuto novou Kristem učiněnou smlouvu vstoupit. Křtem a vírou.

Tak jako Sipora předložila obřízku Hospodinovi k nohám a on ji přijal, stala se jeho nevěstou a on otcem jejího syna. Vstoupili do pokrevního příbuzenství s Hospodinem a Izraelem. Tak je člověk vírou a křtem duchovně obřezán. Tak se člověk podílí přímo hmatatelně na pravé obřízce, smrti Kristově. Tak je s ním pokrevně spřízněn.

V Kristu jsme tedy obřezáni obřízkou, která je dokonalejší, než ta Sipořina. Není udělána lidskou rukou. Apoštol věří, že v této obřízce odkládáme celé své nevykoupené tělo. Odkládáme všechny nepravosti, odkládáme hřích. Podle Pavla už nemusíme otročit moci hříchu.

Svlečení toho starého těla vede k jedinému. Abychom mohli začít žít nový život. I sem patří dnešní děkování. Díky Kristu můžeme vykročit a začít žít nový život. Můžeme bez pochybování hledět jen na Krista a soustředit se na pravé poznání, které pochází od něj.

Teprve potom v tomto obnovení, v tomto sourozenectví padají všechny umělé hráze, které si mezi sebe stavíme svou pýchou a zlobou, ale všechno a ve všech je Kristus.

Jako lid víry můžeme věřit všem těmto zaslíbením. Byli jsme přijati do rodiny Hospodina, jeho Syna, jeho svědků. Nemusíme chodit jinam. Ale jsme na cestě. Jako křesťanstvo jsme na cestě a žijeme také jako svědectví těchto darů před ostatním světem. Náš svět je ale svět, kde panuje utrpení, chudoba, beznaděj.

Vynikající katolický teolog Edward Schillebeeckx [schilebejks] k tomu píše: mluvit o Bohu znamená nutně mluvit také o člověku. Těžištěm mluvení o Bohu v našich dějinách je mluvení o osvobozujícím jednání. V dějinách utrpení a útlaku. Co ale znamená, že já jako v Boha věřící Zápaďan tvrdím, že nalézám spásu ve své víře v Boha, zatímco jsou dvě třetiny lidstva nesvobodné, zotročené a trpí smrtelným hladem? Sociální útlak někde jinde je, prostřednictvím toho, že já jsem člověk i oni jsou lidmi, výzvou pro nás všechny. Platí to především pro nás, kteří vyznáváme univerzální spásnou vůli Boha. (str. 71n)

Naše díkůvzdání musí tedy obsahovat i toto utrpení, toto spolunesení utrpení. Naše každodenní díkůvzdání se může radovat z vlastního spolubytí s Bohem, nesmí se u toho zastavit, ale své spolubytí prokazovat na zápase o svobodu a zmírňování utrpení, která nás bude překračovat. Tam směřuje naše obnovování, o kterém mluvil apoštol Pavel. A jedině v tomto směřování můžeme naplňovat spásu v JK.

Pane děkujeme ti a chválíme tě za to, že můžeme patřit do tvé rodiny,

že se můžeme nazývat bratřími a sestrami,

prosíme, ať je naše víra naplněna,

ať nezůstane u sebeujišťování a tak neumře hned v základu,

ať vystupujeme ze sebe a rozdáváme tvou pomoc a spásu dál.

Skrze JK

Amen

Poslání

Kol 3,

12  Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost.
13  Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.