Introit
Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte
jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky
Připomínejte divy, jež vykonal,
jeho zázraky a rozsudky jeho úst
(Ž 105, 1.5)
První čtení
Ex 34, 27-35
Druhé čtení
Kázání
J kázal na hoře. A když sestupoval,
bylo to jako když Mojžíš sestupoval z hory s deskami zákona.
Sbíhaly se za ním velké zástupy. Tu
k němu přistupuje malomocný, a oslovuje jej Pane. Nedávno jsme přemýšleli
nad J-ovým výrokem – ne každý, kdo mi říká Pane, vejde do království nebeského.
Ten malomocný říká: 2 b "Pane, chceš-li, můžeš mě
očistit." A tu poprvé J někdo oslovuje Pane. A je vyslyšen.
Oslovuje J-e Pane. Jako soudce nad
jeho životem. Takto oslovují J-e učedníci a nemocní, kteří u J hledají ochranu.
Malomocný se stává vlastně učedníkem.
Za jakých okolností říká J-ovi
Pane?
Přistupuje k J a padá mu
k nohám. Padá mu k nohám v naprosté odevzdanosti. Koná tzv.
proskynezi. Tímto aktem se odevzdávali poddaní svému panovníkovi, nebo poražení
králové vítězi. Padnutí na zem, na znamení, že nemám žádné vlastní přání, žádné
vlastní představy o své budoucnosti, protože nevlastním sebe, ale odevzdávám se
do rukou svého přemožitele. Fyzicky to vypadá tak, že hlavu pokládám na zem,
abych odhalil krk, na znamení úplné podřízenosti.
Malomocný byl zcela v moci
J-ově.
Ve chvíli, kdy nám nic nechybí,
jsme vlastně v nevýhodě. Můžeme mít pocit, že si patříme, že se sami obstaráme,
že jsme nezávislí.
Příklad malomocného ukazuje člověka
zcela poddaného okolnostem. A tak možná dobře ilustruje, jaký je vlastně vztah
křesťana k J-ovi. Co znamená to oslovení „Pane“.
Je malomocný a lidé se ho štítí. Přišel
prosit o pomoc.
Malomocný: zasažený odpornou, zlou
silou. Byl nečistý. Kdo by o něj zavadil, byl by na tom ihned stejně. Je to nečistota,
která na člověku ulpí. Nedá se schovat. Nedá se zamluvit. Všem, kteří ho uvidí
je nepříjemný.
Když ten muž vyhledal Ježíše, musel
přesně vědět, co dělá. Věděl, že má cenu sebrat odvahu, přiblížit se mu. A věděl,
co mu chce říci.
Jakoby si byl jistý, že ho J může očistit.
Chceš-li - znamená: já vím, že to dokážeš, že toho jsi mocen. Jen nevím, jestli
budeš chtít. Moc k tomu však máš. Asi už nezjistíme, odkud tuto jistotu, že
J má moc je zbavit nemoci, měl.
Člověka Ježíše, který má nepředstavitelné
možnosti, vyhledá jiný člověk, který nemůže nic.
Ten člověk má zvláštní jistotu. Je
si jist, že může prosit o pomoc. A vůbec si není jist, jak to dopadne.
J mu nedává žádné kázání. Vztahuje
k němu ruku, dotýká se toho, koho by se nikdo nedotkl, protože by se stal
sám nečistým.
On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl:
"Chci, buď čist." Možná už
velmi dlouho, možná už mnoho, mnoho let, se toho člověka nikdo, doslova nikdo
nedotkl.
Ježíš je v tom okamžiku zachránce
Bohem poslaný. Je skutečně představitel toho, jehož ruka tvoří nové, přemáhá zánik,
tvoří život. Ježíšův dotek je zvěstování Boží moci.
J vztáhl ruku na malomocného. Stejně,
jako vztahoval ruku ke svým učedníkům. Jako vzal za ruku Petra, když se topil.
Vztáhl k němu ruku a stal se vlastně také nečistým jako ten malomocný.
Opravdu bral na sebe nemoci a
utrpení ostatních. (Matouš 8:16 i vyhnal duchy svým slovem a všechny
nemocné uzdravil, 17 aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše:
`On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl.́). Tato úplná spoluúčast
jej nakonec přivedla na kříž, k úplnému vydání.
To máme mít na paměti, když přemýšlíme
nad zázraky JK. Vysvobozoval lidi, bral na sebe naše slabosti a nemoci naše
nesl.
Já jako bezmocný přicházím
k J, abych ho prosil o uzdravení. O očištění.
Před tím, než řeknu Pane, je vědomí,
že já sám nemohu dělat nic. Že já nemohu nic, ale on může všechno. Může zcela
proměnit od základu můj život.
Říkám-li Pane a myslím-li si o sobě,
že i bez něj mohu mnoho, že on mi bude jen talismanem, pro to, co stejně hodlám
udělat, (i kdyby to bylo sebepobožnější) pak je oslovení Pane rouhání.
Malomocný oslovuje J Pane a věří, že
J má moc jej očistit. Možná se tato víra rodí právě z absolutní bezmoci.
A J jej povolal za svého učedníka.
Vztáhl k němu ruce, tak jako je vztahoval ke svým učedníkům.
J slovo se stalo zároveň činem. Dal
mu svou vodu živou.
Řekl: chci.
Slovo chci tady má
jednoduchou a velikou sílu. Nemusí už nic dodávat. Chceš pomoci? Chci, buď čist.
J nebyl nad toho nečistého
povznesen. „vztáhl ruku a dotkl se ho“. Možná už velmi dlouho, možná už mnoho,
mnoho let, se toho člověka nikdo, doslova nikdo nedotkl.
Nezachoval se k němu tak, jak
by bylo běžné: nevysvětlí mu, co by pro něj všecko třeba i chtěl udělat, ale on
má na starosti něco vznešenějšího, takže nic.
J není povznesen.
J není povznesen ani nad židovský zákon,
ale kvůli němu posílá očištěného ke knězi přesně podle toho, jak ukládá zákon.
Je pokorný a soucitný a to ho
dovede až na kříž.
Skrze jeho pokoru, skrze jeho
velikost sebevydání můžeme pohlížet jeden na druhého. Očištění od svých vlastních
odsuzování. Očištění od své pýchy.
Pane, děkujeme ti zvěst o tvé
uzdravující moci,
když sami tápeme a upadáme pod tíhou
Prosíme, ať zůstáváme ve tvé pravdě
a v síle tvé víry
Amen.
Jakubův 1:27 Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.