Introit

Žalmy 119:129  Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.130  Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.131  Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.132  Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.133  Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.

První čtení

Genesis 6:5  I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý.

6  Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci.

7  Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil."

8  Ale Noe našel u Hospodina milost.

Genesis 6:12  Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu.

13  I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí.

14  Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou.

Druhé čtení

Mt 7,13n

Kázání

Jaký je rozdíl mezi úzkou a širokou cestou? Jak chápeme tento rozdíl v běžném životě?

Široká cesta vede vždy k důležitému cíli.

Úzká, méně významná, nás může zavést kdoví kam a kdoví, kdo ji vyšlapal.

Široká brána je hlavním vstupem a nejlepší cestou do centra. Malá branka může vést i do vykřičené čtvrti nebo někam mimo střed, do odlehlých končin. To je nebezpečné.

Široká cesta a hlavní brána je bezpečná. Jde tu více lidí, je tedy více na očích, je pod dohledem. Úzká cesta a malá branka nachystá člověku leda tak nepříjemná překvapení.

Tu širokou cestu navíc budovalo více lidí, tedy určitě více hlav, více rozumu. Tato cesta tedy musí být jistější, když tu jde tolik lidí.

A J to staví celé na hlavu. Právě ta stezka, po které jde jen hrstka lidí, na níž můžeme potkat různé nepříjemnosti, úskalí, nebezpečí – je právě tou cestou správnou.

Jistota velké cesty je klamná.

Těsná brána, prostorná brána. Široká cesta, která vede do záhuby. Vnímám tato slova eticky, ne mysticky. Eticky – to znamená – podle způsobu, jak se člověk chová k druhým lidem. Podle způsobu, jak člověk jedná - k sobě, k druhému člověku, ke světu.

Ne mysticky. Mysticky by to znamenalo hledat za tímto výrokem skryté symboly nebo tajemnou cestu, po které se člověk musí vydat a kterou bude těžko hledat. Výsledkem bude, že možná ztratí drahocenný čas.

Tta těsná brána znamená právě to, že je třeba vyjít hned, že není čas na výmluvy. Není možná čas na rozjímání.

Nedávno jsme si připomněli příběh o milosrdném samařanu. On jediný se stal bližním člověku, kterého zbili zločinci. Ti ostatní, kteří šli kolem, neměli chuť se tím zbitým člověkem zabývat. Dalo by jim to totiž práci. Je přeci jednodušší jít dál a nešpinit si ruce.

Snadnější, méně namáhavé – je jít dál. Jít širší cestou. Ta užší cesta je nepříjemná, musím totiž odložit to, co jsem měl v plánu. Možná nestihnu zalít zahradu, možná nestihnu dojít do obchodu, než zavřou, možná nestihnu uvařit, až se vrátí rodina. Možná se neudržím na výnosném místě. Možná budu muset obětovat ze své představy o budoucnosti. Atd....

Člověk si vytváří spousty představ v každodenním životě pro to, co má zrovna dělat. Teď udělám toto, po tom bude následovat ono. Večer dokončím tamto. Jsme tak zvyklí. Ale nejsou ty všechny plány a předpoklady nakonec výmluvy k tomu, abychom nemuseli dělat, to co je podstatné? Představy nás dokážou svázat.

Když vstoupí nečekanost života, jsme rozhození, raději děláme že nevidíme, abychom si nerozhodili vnitřní řád.
V tomto smyslu myslím, že musíme být obezřetní, tak jak to radí J (Matouš 10:16  Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.). Být obezřetný k sobě samému, abych se nachytal, když budu chtít jít širokou cestou. Širokou cestou znamená: cestou, kdy nemusím myslet na Boží přikázání. Kdy nemusím myslet na člověka. Kdy upřednostním zájem svého srdce.

Tak můžeme J-ovu radu a příkaz chápat naprosto jednoduše.

Jít úzkou cestu může v člověku vyvolávat tíseň. J neříká, že tato úzká cesta znamená cestu kratší nebo bez zkoušek, vichřic. Je to přesně naopak. Úzká cesta je cesta, na níž můžeme právě potkat tíseň, soužení, pronásledování. Proto také všichni, kteří trpí, kteří jsou v soužení, kteří jsou pronásledovaní, mohou být ujištěni, že různá příkoří nemusí vést ke smrti. K duchovní smrti. J věří, že cesta vedoucí k životu je také cesta vedoucí k vítězství.

Málokdo však má odvahu jít tísnivou, úzkou cestou. Jen málokdo ji nalezne. Ne možná proto, že by ji nikdy nespatřil, ale proto, že dobrovolně jde jinudy.

J neříká, že jen málokteří po ní dokážou jít. Tato cesta je možná a otevřená možnost pro všechny. To je dobrá zpráva. Cesta k životu je tu pro všechny.

Pro každého z nás.

Nemůžeme si říct, tam může jen někdo, kdo je nějak zvlášť obdarovaný. Ta úzká cesta může být také darem.

Někdo říká: závidím těm, kteří dostali darem víru. Já víru nemám, nedostal jsem ji darem.

Co když ale cesta víry, úzká cesta je tu pro každého a záleží jen na nás, jestli po ní vykročíme? Cesta víry je přece cesta k životu věčnému, k BK, k životu. K životu s velkým Ž.

Není to cesta k představě, jak vypadá pobožný život.

Tato úzká cesta víry se může stát cestou každého z nás. Možnost úzké cesty. Cesty jako nabídnutí svého života Bohu, JK. Tedy cesta, jejímž smyslem je bytí pro druhé.

Každý může vykročit, nemusí se vymlouvat, že mu něco k tomu vykročení chybí. To je osvobodivé. Už nemusím čekat, až mi někdo něco dá. Už jsme dostali.

V minulém týdnu jsme s některými mladými lidmi od nás ze sboru mohli vyslechnout mnoho příběhů osobní statečnosti, odvahy. Měli jsme možnost hovořit ještě s žijícími lidmi, kteří přežili hrůzy koncentračního tábora ve Flossenbürgu.

Jsou to příběhy víry.

Pan Volf, jeden z přeživších, vyprávěl příběhy drobné vzájemné pomoci, která se v mimořádných podmínkách ukázala ve vší velikosti a síle. V naší každodennosti drobná pomoc nepůsobí tak mocně, jako v podmínkách koncentračního tábora. Není tak přesvědčivá. Tam každý úkon, který člověk udělal nad rámec, mohl mít fatální důsledky. Stačilo jediné slovo a život byl zachráněn. Jeden z mnoha příběhů:

Pan Volf dostal za nějakou mimořádnou službu kousek chleba navíc. Věděl, že ho nemůže sníst všechen, protože by nezvládl najednou příliš velkou porci. Poblíž byl jeden ruský vězeň, který sledoval ten kousek chleba a pana Volfa, co s ním udělá. A místo, aby pan Volf hledal možnost, jak chleba ukrýt nebo nějak zašít na později, dal mu jej.

Za několik měsíců se pan Volf ocitl na pochodu smrti. Byl naprosto vyčerpaný. Posouval se neustále dozadu pochodující řady. Věděl, že poslední řady zpomalují pochod a proto jsou lidé na konci stříleni. Byl smířen se smrtí. V tom jej spatřil onen rus, kterému dal kdysi chleba. Poznal, v jaké je situaci, a spolu s dalšími kamarády jej protlačil mnoha řadami dopředu. Zachránil mu život. Než se dostal opět dozadu, přišla americká armáda.

Podobných příběhů jsme slyšeli mnoho.

A bylo mi, jako bych slyšel evangelium.

Slyšeli jsme příběhy lidí, kteří prošli úzkou cestou a branou a dosvědčili, že tato cesta vede k životu.

Cesta, která se může zdát zpočátku těžší, nakonec vede k životu. Křesťan je ten, kdo si volí tu těžší cestu. Tak jako volil JK. Vždy, když jdeme tou těžší cestou, můžeme myslet na to, že tak jdeme po boku JK. Toto uvědomění je už vlastně i tou mystickou rovinou.

Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu.

Pane, prosíme, ukazuj nám cestu života,

a dej sílu, abychom po ní šli s odvahou,

abychom byli obezřetní.

Amen.

Poslání

Přísloví 16:25  Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.

Přísloví 4:26  Sleduj stopy svých nohou, všechny tvé cesty ať jsou pevné.

27  Napravo ani nalevo se neuchyluj, odvrať od zlého svou nohu.