Introit

Psalm 55:23 Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.

První čtení

Kazatel 3:9  Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění?

10  Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí.

11  On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná.

12  Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro.

13  A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží.

14  Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním.

15  Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledává, co zašlo.

Druhé čtení

Mt 6, 25-34

Kázání

Dnešní text v vždy vyvolával mnoho reakcí i mnoho otázek.

Když jej slyšel jeden ze zakladatelů mnišství Antonius, rozdal všechen svůj majetek a stal se mnichem.

Máme všechno rozdat a přestat myslet na tento svět? Myslet již jen na věčnost?

Když se naopak budeme dále zabývat majetkem, znamená to, že je pro nás BK ztraceno?

Cožpak je pravda, že se Bůh skutečně postará o nebeské ptactvo? Nejsou žádní ptáci, kteří by neuhynuli hladem? A co všechny hladomory? Že by J o nich nevěděl?

A i kdybychom vzali text vážně a nestarali se o zítřek, pak to možná šlo v teplejších oblastech, třeba tam, kde se pohyboval J se svými učedníky, ale u nás máme zimy – zde není možné takto žít.

Nebo ta slova z Mt evangelia mohou nahrávat lenosti. Kdybych byl hipisák, mohl bych také čerpat z tohoto textu moudrost pro můj život. Jenom se poflakovat, radovat se z každého dne, občas vyžebrat nějaké peníze na víno... A mohl bych mít pocit, že jenom já jsem v BK. Nebo že žiji přesně jako JK. Velmi lákavá představa...

Rozpory jsou tak veliké, že musíme hledat jiné vysvětlení, pokud nechceme ten dnešní text úplně zahodit, či vyřadit z Bible. Cožpak můžeme jednat tak, že se nebudeme starat o zítřek? Pohleďme jenom na politiku. Nestarat se o zítřek znamená nechat budoucnost spadnout do černé díry válek a šílenství. Vždyť zlo vítězí, když slušní lidé nedělají nic.

Pohldéneme-li do Bible, ve SZ jsou příběhy, které jakoby svědčily přímo proti tomuto dnešnímu textu. Vzpomeňte na Josefa v Egyptě. Ten se přeci staral o budoucnost, když zachránil lidi od hladomoru - a to přímo na Boží pokyn. Navíc na jiném místě v knize Gn čteme, V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. A v 2. listu do Tes stojí jasná výzva: Kdo nechce pracovat, ať nejí! 11  Teď však slyšíme, že někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. 12  Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací. Tak – to je tvrdá připomínka, že žít jako hipisák se křesťanu nevyplácí...

Také by se dal i ten náš text vyložit tak, jak se vždy v církvi vykládal. Nestarejte se o pokrm, ale starejte se o duši.

Co tedy Pán J svou řečí proti starosti o zítřek mínil?

Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?

J tu mluví na prvním místě o strachu. Povzbuzuje své učedníky, aby se nebáli. Neříká: nestarejte se o zítřek – ve smyslu: nepracujte. Říká: při té vaší každodenní práci se nebojte. Nemějte ve svém každodenním jednání malou víru. Kdo má malou víru, ten propadá strachu z budoucnosti. Kdo má malou víru, ten se trápí s každou věcí, kterou dělá.

(A potom asi také jakákoli věc, kterou člověk dělá s tímto základním strachem, také nemá mnoho smyslu. Vše je tím poznamenané. Trápením, úzkostí.)

Pracovat a starat se o to, co je v životě potřeba, přece ale také mohu s vírou, s pokojem v duši. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Ptá se J.

Nepropadejte nadměrné starostlivosti, co pak člověku zbude ze života, když se soustředí jen na trápení? Bude jako boháč z podobenství, který si nashromáždil všechno své obilí a řekl si: teď máš konečně klid. Ne, takhle klid a víru nikdy nezískáte.

Nebojte se toho, co zabíjí tělo, bojte se toho, který může duši zahubit v pekle. Ten člověk, který se upnul jenom na ty zásoby, přišel vlastně o duši.

Pokud se oddáme strachu o budoucnost a veškeré síly soustředíme jen na starost o zítřek, také se může stát, že pomalu poznenáhlu ztratíme svou duši.

Podívejte na nebeské ptáky, na rozdíl od vás nesejí a nežnou. O kolik víc potom učiní Bůh pro vás, kteří pracujete?

J tady neříká: nesejte, nežněte! Právě naopak tento obraz ptáků předpokládá, že lidé pracují, že sejí, sklízejí. J jde o něco jiného. Chce ukázat, že Bůh se stará o člověka, protože je Otec. Nestará se o člověka, protože člověk pracuje. Ptáci a lilie nepracují a také se o ně stará. Člověk si tedy nezasluhuje svou prací lásku nebeského Otce.

Lidé přece pracují kvůli sobě, ne proto, aby si zasloužili Boží lásku.

Obrazem s polním kvítím J podtrhuje ten první obraz. Polní kvítí je vzorem pomíjivosti. Chudí lidé jimi zatápí v peci.

Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?

J říká: malověrní. Celou tou svou řečí chce povzbudit k víře. To je motiv celého oddílu. J nás – všechny, kdo máme malou víru a strach, chce povzbudit.

Pomůže nám, když si vybavíme příběh o maně a křepelkách. Tam byli za malověrné označení ti, kdo sbírali manu a křepelky do zásoby. Jídlo se jim zkazilo. Soustředili veškerou svou mysl i konání na starost o zítřek. Nevěřili, že by mělo smysl v sobotu dělat něco jiného, než sbírat na zítřek. Bůh ale řekl: v sobotu budete světit den odpočinku a nebudete sbírat. Nenajdete na poli nic. Nevěnujte se sbírání. Je to pro vás důležité. Věřte mi, mohli bychom dodat...

J nás chce z této malověrnosti vysvobodit. Proč se znepokojujete, vždyť si nemůžete prodloužit ani o píď svůj život! Nemůžete být někým jiným!

Neupínejte se jen na strach o to, co budete jíst a pít, oblékat. nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Stejnými slovy uvádí J i Otčenáš. Nebuďte jako pohané oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.

V modlitbě páně prosíme nejprve za posvěcení jména Hospodinova, za příchod BK. I v tom dnešním oddílu J říká: hledejte na prvním místě BK a spravedlnost a ostatní vám bude přidáno.

Hledejte BK skrze konání spravedlnosti. Hledání BK není nicnedělání, čekání v jakémsi nábožném svatém stavu, až to přijde. Touha po BK je jeho vyhledávání konáním spravedlnosti. A není to skutkaření. Vím přeci ve víře, že Bůh zná všechny mé potřeby a slyší je. Proto se mohu na něj spolehnout. A mohu se odpoutat proto, aby má práce a jednání ve dnech příštích napomáhala BK.

Co tedy J ríká? Co je tím hlavním povzbuzením dnešní textu? Bůh o vás ví. Centrem vašeho konání není strach, ale hledání BK. Hledejte je při vaší každodenní práci. Hledejte je ve víře, že Bůh tvoří své království už teď a že se na něm můžete podílet. Jednejte jako ti, kteří ví, že starost o jídlo a oblečení není cílem ani každého dne, ani celého života.

Hospodine, děkujeme za slovo povzbuzení

Děkujeme za dar víry, prosíme, ať rosteme v této víře,

ať nepropadáme strachům a nejistotám každého dne,

ať jsme živoucími následovníky našeho Pána JK.

Prosíme o to v jeho jménu, Amen.

Poslání

Židům 3:12  Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. 13  Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono `dneś, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. 14  Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.