Introit

Žalmy 18:29  Ty mi rozsvěcuješ světlo, Hospodine. Můj Bůh září do mých temnot.

Žalmy 18:36  Podal jsi mi štít své spásy, tvoje pravice mě podepírá, tvá mírnost mé síly rozmnožila.

37  Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.

První čtení

Exodus 23:1  Nebudeš šířit falešnou pověst. Nespřáhneš se se svévolníkem, aby ses stal zlovolným svědkem.

2  Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo.

3  Ani nemajetnému nebudeš v jeho sporu nadržovat.

4  Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho zatoulaného osla, musíš mu jej vrátit.

5  Když uvidíš, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, zanecháš ho snad, aniž ho vyprostíš? Spolu s ním ho vyprostíš.

6  Nebudeš převracet právo ubožáka v jeho sporu.

7  Buď dalek každého podvodu; nepřipustíš, aby byl zabit nevinný a spravedlivý, neboť svévolníka neospravedlním.

8  Nebudeš brát úplatek, neboť úplatek oslepuje i ty, kdo mají oči otevřené, a vede k překrucování záležitostí spravedlivých.

9  Nebudeš utlačovat hosta; víte přece, jak bývá hostu v duši, neboť jste byli hosty v egyptské zemi.

Druhé čtení

Lk 10,25-37

Kázání

Bližní. Máme milovat bližního jako sebe sama. Kdo je bližní?

Lukáš 10:25  Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: "Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"

Jakým jednáním budu mít podíl na věčném životě?

Vystoupil jeden zákoník, aby porovnal s J své názory. Nevystupuje tedy proto, aby ho zkoušel, ve smyslu – pokoušel (sloveso ekpeirazon – znamená „otestovat“ ne – pokoušet). Aby porovnal, jestli se shodnou. Podobenství nemusí být dokladem, že byl J se zákoníky ve sporu, ale právě naopak. Že v základních věcech nacházeli shodu. Ve všech třech evangeliích si zákoník s J dají nakonec za pravdu.

Co mám dělat? Aby to mělo smysl? Aby můj život měl podíl na věčném životě? Abych měl podíl na budoucím věku?

Zákoník věří, že kromě toho života vezdejšího bude následovat ještě věk budoucího Hospodinova království. A není mu lhostejný. Vše, co činíme tady na zemi má nejen dopad na to nyní a tady, ale i na to budoucí.

To, jak jednáš, jak se rozhoduješ, má dopad na kvalitu života nejenom zde.

J odpovídá už v otázce. Podíl na novém věku budeš mít tím, co říká Zákon. Musíš jej tedy vykládat, číst, studovat.

Kdyby tedy měl někdo pocit, že nemusí číst Bibli, že stačí jen věřit, zakládat svou víru jen na pocitech, tady sám J dává jasnou odpověď. Bez znalosti Zákona nemůžeme vejít do věčného života. Podíl na novém věku se dá získat tím, co se dá vyčíst ze SZ.

J sám nemá žádný nový, jiný recept, než to, co už bylo zaslíbeno ve SZ. A také ví, že Zákon je psán, ale, že se dá číst různě. Proto říká: Co je psáno, jak to tam čteš?

Zákoník odpoví SZ formulí víry. Budeš milovat Boha svého celou svou silou etc.

On i J se na tomto pochopení shodnou. J i zákoník spolu v té nejdůležitější věci souhlasí. Přes všechny polemiky a neshody tedy zákoníci nestojí proti J. Dvojí přikázání lásky není J objev. Je to něco, k čemu i zákoník nezávisle na J došel. J s ním souhlasil.

Dělej to, co říkáš, a budeš žít.

A kdo je můj bližní?

J tu jeho otázku přijal a odpověděl na ni. Ta otázka nemusí totiž být tak samozřejmě jednoduchá, jak si myslíme. Bližní je prostě každý. Hned nás napadne...

Bližní nebyl tak samozřejmý pojem. Bližní znamenalo souvěrec. Bližní – to byl svět dělený na lidi, kteří jsou s námi v naší partě a na ty ostatní. Židé a pohané, Řekové a barbaři, my – kulturní lidé, a všichni ostatní. Od bližních mohu očekávat nebo vyžadovat pomoc.

Jsou ale pro J bližní zélóti – tehdejší židovští teroristé, kteří zabíjejí Římany a jejich přisluhovače?

Jsou pro muslima teroristé bližní, když bojují za jeho – islámskou věc, ale do vzduchu při tom lítají muslimové?

Kdo to tedy vlastně je bližní? Úplně každý, nebo ten, kdo je na stejné straně barikády jako já? Podle J výkladu není ani jedno vysvětlení správné.

Člověk sestupoval do Jericha a přepadli ho bandité. Obrali ho, odešli, nechali polomrtvého. Ten člověk nemá jméno, nepatří do žádné zájmové skupiny. Nepatří nikam. Není levita, kněz, samařan. Dokonce i banditi jsou součástí nějaké své skupiny bojovníků – teroristů. On nepatří do žádné skupiny.

Ten přepadený je kdokoliv. Kdokoliv z nás.

Nechali ho polomrtvého. Jakoby ti teroristi udělali polovinu práce. Člověk zůstal polomrtvý. Druhou polovinu práce už mají udělat všichni ti poctiví – Židé, křesťané, evangelíci – protože kdoví, co je to za bezdomovce. Slušnému člověku se přece nestane, aby ho někdo přizabil.

Šel kolem kněz a obešel ho.

Uviděl ho a odešel. Sestupoval z Jeruzaléma, čili šel pryč. Nespěchal ani do chrámu na bohoslužby apod.

I levíta ho uviděl a odešel.

Opět patří k chrámu. Dnes bychom řekli: mladý angažovaný laik, zbožný presbyter, kostelník. A tak tam možná prošlo spousta lidí.

Ale šel kolem nějaký Samařan, uviděl ho a smiloval se.

Samařan nepatří do naší skupiny. Židé a Samařané. Měli se k sobě asi jako Srbové a Albánci v Kosovu. Římané v roli mezinárodních mírových sil. Samařanovi bylo ležícího líto.

Přistoupil k němu, podvázal rány, vypláchl je olejem, vínem, naložil do vlastního osla, dopravil do Hostince a postaral se o něj. Druhý den dal hostinskému dva denáry, aby se postaral o toho zbitého. Kdyby měl hostinský větší náklady, ještě je na zpáteční cestě dorovná. Samařanovo dělá pro raněného i i to co by nemusel. Jednal přímo, bez promýšlení. Smiloval se a jednal. Uviděl, slitoval se, jednal.

Samařan se přiblížil k raněnému – v té chvíli se mu stal bližním.

Kdo tedy byl bližní tomu raněnému, ptá se J? Ten, který jednal milosrdně.

Zkusme ten rozhovor J se zákoníkem vzít vážně doslova. Kdo je bližním? Každý?

Bližním není každý.

Bližním se teprve někdo musí stát. A není to samozřejmé. Stačilo málo a v tom podobenství by nebyl bližním nikdo.

Souvěrec, který pro mne nehne prstem, není můj bližní, i kdyby to byl třeba kněz, levíta, nebo povstalecký radikál. Ti všichni měli zastupovat běžného člověka. Bližním se stal ale jenom jeden – ten, který pomohl. Ten který skutečně pomůže.

I když je to zrovna jako na potvoru Samařan.

Pokud tedy na začátku zaznělo: Miluj bližního svého – tady to znamená: miluj samařana. Jedině Samařan se stal bližním.

J mu řekl: jdi a jednej podobně.

Neznamená to opět, že všichni jsme bližní. Znamená to: dělej něco pro to, abys byl někomu bližním.

Děkujeme Pane, že můžeme být druhým lidem bližními

prosíme, ať naše víra obstojí,

ať se chceme stávat bližními

ať jednáme jako samařan, nezištně

Prosíme ve jménu JK

Amen.

Poslání

1 Tesalonickým 5:15  Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem.

16  Stále se radujte,

17  v modlitbách neustávejte.

18  Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.