Introit

⁴ Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.

⁵ Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe.

⁶ Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.

⁷ Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine.

⁸ Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.

První čtení

Exodus 13:3 Mojžíš řekl lidu: "Pamatujte na tento den, kdy jste vyšli z Egypta, z domu otroctví. Hospodin vás odtud vyvedl pevnou rukou.

Deuteronomy 5:15 Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.

Deuteronomy 8:18 Pamatuj na Hospodina, svého Boha, neboť k nabytí blahobytu ti dává sílu on, aby utvrdil svou smlouvu, kterou přísahal tvým otcům, jak tomu je dnes.

Druhé čtení
Židům 13

⁷ Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!

⁸ Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.

Kázání

Tuto konfirmační víkendovku jsme zaměřili na paměť. Řekne-li se historie, dějiny, tak mnoho lidí ohrne nos. Mnohým lidem je učení se dějin nepříjemné, historii mají spojenou jen s biflováním dat, která se jen těžko přiřazují k událostem. Události dávno minulé vnímáme často spíš jako rozházené kuličky po podlaze, než jako spojený náhrdelník, který má svůj začátek, průběh, a konec – tvořený naším vlastním životem.

Zamyslíme-li se ale nad vírou, náboženstvím, církví, Biblí, sborem – všechno to jsou pojmy a spojnice, které mají svůj smysl díky minulosti. Bez minulosti by nic z toho neexistovalo. To, kde dnes stojíme je výsledkem z větší části generací našich předků.

Dokážeme to ocenit? Někteří myslitelé došli k závěru, že naše civilizace trpí jednou velkou vadou, že totiž neumíme ctít své předky. Každá primitivní společnost ctí své předky – v podobě třeba lebek nebo předmětů, které je obklopovaly.

Kdo z vás ví, kým byli, čím procházeli jeho prarodiče, nebo praprarodiče? Jaké měli zájmy? Co je trápilo?

Nevíme toho moc o lidech, kteří tu byli před námi. Ani sbor neumí udržet v paměti nedávnou minulost, která se odehrála před několika desítkami let. Tak to prožíváme na setkáních seniorů, když René promítne starší fotky, jak 60 let.

Paměť a zkoumání minulosti je ale přesto pro nás velmi důležité. Vybízí nás k tomu dnešní Biblické texty.

V Bibli je víra spojená s pamětí, dějinami, mnohem víc, než jsme si možná ochotni připustit. Naše víra je přece založená na událostech, které se staly před tisíci lety.

Vždyť samotná Bible vznikala mnoho staletí před Kristem. Na způsobu přijímání a pochopení dějin stojí tedy i naše víra, naše místo v životě, ve sboru.

Nedávno jsme vyslechli povzbuzující přednášku Ondřeje Macka o zrodu tohoto sboru. Proč povzbuzující?

Protože se ukázala odvaha našich spolubratří, na kterou můžeme navazovat. Máme na co navázat. Jejich příběhy mohou v nás znovu obživnout a posilovat nás ve víře.

Jsme odkázáni na vyprávění příběhů o minulosti. Minulost vzniká v našich hlavách. Teprve v našich hlavách a srdcích může také projevit svou sílu a proměnit se v konání.

Jsme odkázáni tedy také na VÍRU. Které vyprávění přijmeme, jakou verzi naší vlastní minulosti přijmeme. Co je důležité, co nestojí za pamatování. Nad minulostí máme obrovskou moc. Zapomněním můžeme přivodit smrt mnoha důležitých vyprávění, která ale přitom mají moc nám v důležitých momentech našeho života velmi pomoci.

Jsme křesťané a tak jsme se rozhodli, že naši paměť budou tvořit příběhy staré tisíce let. O Abrahamovi, o vyvedení z Egypta, o narození, životě a smrti JK.

Bez těchto příběhů by nebylo naší víry. Samotný duch beze slova by byl prázdným.

Bez minulosti bychom neměli ani jména. Nevěděli bychom, ke komu se máme modlit. Bez starodávných příběhů o víře by nám víra byla nesrozumitelnou. Možná v této souvislosti mnohem jasněji zvěst o slově, které se stalo tělem. Příběhy, které si vyprávíme umožňují, aby se slovo stalo tělem.

Na mnoha místech v NZ čteme, že věříme podle písem. Kdyby nebylo písem, nevěřili bychom.

A tak si Boží lid připomíná skutky, které s nimi učinil Hospodin.

Pamatuj. Pamatuj, že jsi byl otrokem. Pamatuj, že nebýt Hospodina, jsi otrokem stále. Nejde tedy jen o paměť v tom smyslu, jak se učíme historii ve škole. Připomínka toho, že Hospodin vyvedl člověka z otroctví, dává člověku informaci o tom, že Bůh vyvádí každého z nás z otroctví stále. Ty staré příběhy nejsou tedy jen dávnými událostmi, které se v šerém dávnověku nějak odehrály, ale jsou také podobenstvím, nebo znamením toho, jak s námi jedná Bůh i nyní.

Každý z nás se na tomto předávání paměti může podílet svým vlastním životem. Každý z nás stojí ve velkém příběhu víry. Každý jsme jedinečný a neopakovatelný.

Každý z nás vytváří během svého života jedinečný příběh, který může ostatní nést.

Jako třeba příběhy o odvaze prvních členů tohoto sboru, kteří se nedali zlomit mnohahodinovými výslechy.

Často ale může pomoci druhým také vlastní cesta každého z nás. Že jsme odolali přirozenosti naší doby, že jsme obstáli ve zkouškách, když se valily přívaly vod. To jsou také příběhy „víry“.

Je škoda, že na rozdíl od katolické církve nedržíme více povědomí o lidech, kteří byli stateční. Mnoho z nás jistě ví, jak připomínka někoho statečného může v těžkých dobách povzbudit a posílit.

Myslím si, že je naší sebezáchovnou nutností vyhledávat lidi a události, které svědčí o moci víry a moci Boží. Proto apoštol Pavel říká: Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře!

On doslova říká: velice dobře si prohlédněte, kam došli! (jaký byl cíl jejich cesty, jaký byl způsob jejich života). - důkladně pozorujte, jak vykročili na cestu víry - kudy po ní šli - a k čemu dospěli.

Nepřipomínejte si jen jeden moment, třeba mučednickou smrt - ale celoživotní zápas -

Prosím, nepochopte to dnešní rozjímání nad vzpomínkami špatně. Nejde mi o to, abychom se zavřeli do svých komůrek a tam se slzou na krajíčku vzpomínali, jak to bylo za našich babiček krásné, ale přesně naopak. Ty příběhy se mají stát živým slovem a nově promluvit. Věřím, že totiž mají moc nás proměňovat. Tak jako Ježíšova podobenství a jeho samotný osud proměňoval příběhy miliónů lidí, kteří z něj chtěli čerpat.

Starý zákon říká - např v žalmech - ROZPOMEŇTE SE - a o to jde.

Ne o sladkobolné vzpomínky, zcenzurované našimi představami i sklerózami -

- ale o rozpomínání, o zpřítomňování - o palčivé, naléhavé vědomí, že to všechno, o čem vyprávějí bibličtí svědkové, proroci, apoštolé -

- to, oč zápasili našiu předkové ve víře -

- to, oč šlo těm, kdo nasazovali svou kůži pro věc Kristovu třeba za komunistů -

- že to není odeznělá, uzavřená, minulá záležitost -

- ale že nás dostihuje, zasahuje, oslovuje, vede a nese i teď - a pořád dál.

PAMATUJTE: tedy ROZPOMÍNEJTE SE, ZPŘÍTOMŇUJTE si minulá svědectví a zápasy.

Jako křesťané dokonce musíme být strážci této paměti. Každý totalitní systém, každé totalitní smýšlení, mám na mysli třeba sekty, má předně zájem na tom, aby se nejdříve vymazala minulost a přepsala se podle nových požadavků. Pomocí vylhané minulosti lze lépe ovládat člověka. Když chce demagog poslušné neprotestující a naprosto oddané ovce -

- nejdřív ze všeho jim vymaže paměť.

Proti tomu stojí naše víra.

- víra umožňuje nezahynout, neutopit se pod tlakem přítomné chvíle - ale PAMATOVAT.

- to znamená rozumět minulým zápasům o Kristovu věc - tvořivě na ně navazovat - a zpřítomňovat - aktualizovat je.

- když si vůdce a kazatele zpřítomňujeme - TVOŘIVĚ PRACUJEME s jejich svědectvím, odkazem.

Můžeme si dovolit zabývat se odkazem, který třeba nebyl úplně bez chyb? Kde je měřítko?

Apoštol právě proto připomíná: naším vůdcem do budoucnosti nejsou naši bezchybní vůdcové z minulosti - ale Ježíš Kristus.

Ten, kterýž zůstává tentýž včera i dnes i navěky.

A to neznamená, že to je nějaký umrtvený, necitelný, lhostejný, do sebe zahleděný bůh,

žádné neměnné strnulé božstvo

- to znamená, že JE STÁLE VĚRNÝ.

- o jeho věrnost se mohli opírat apoštolé -

- o jeho věrnost se opírali všichni, kdo kdy zápasili o nápravu církve

- o jeho věrnost se opírali ti, kdo v nedávné době vzdorovali komunistům - a hledali pravdivou a odpovědnou podobu křesťanství.

- o jeho věrnost se můžeme s důvěrou opřít i my -

- připomínat si své vůdce - jejich směřování, výzvy jimž čelili, zápasy i pády

- a sami takto po cestě víry následovat a jít.

Abychom dokázali předat to nejdůležitější:

zpřítomnit díla toho, kterýž zůstává týž včera, nyní i navěky.

AMEN

Píseň

125

Ohlášky

Přímluvy

Píseň

410 Tys Pane Kriste, věčná skála

Poslání

Romans 10:17 Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova.

Požehnání

^{Žd, 13, 20} A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše,

²¹ nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

Píseň

411, Ó město Boží, ty jsi štít (nápěv Krásná je modrá obloha)