Introit

Žalmy 120:1  K Hospodinu v soužení jsem volal, on mi odpověděl.

První čtení

Ezechiel 36:16-32

Druhé čtení

Galatským 5:13  Vy jste byli povoláni ke svobodě, bratří. Jen nemějte svobodu za příležitost k prosazování sebe, ale služte v lásce jedni druhým. 14  Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého!

16  Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost.

Galatským 5:22  Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, 23  tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. 24  Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony. 25  Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. 26  Nehledejme prázdnou slávu, nebuďme jeden k druhému vyzývaví, nezáviďme jeden druhému.

Galatským 6:1  Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. 2  Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. 3  Myslí-li si někdo, že je něco, a přitom není nic, klame sám sebe. 4  Každý ať zkoumá své vlastní jednání; pak bude mít čím se chlubit, bude-li hledět jen na sebe a nebude se porovnávat s druhými. 5  Každý bude odpovídat sám za sebe.

Kázání

Milí bratři a sestry, dnes si připomínáme vylití Ducha sv. Co to je Duch sv.? Jak se projevuje? Jaké mimořádné skutky způsobuje?

Již ze dvou biblických čtení, která jsme slyšeli je patrná odpověď. Boží Duch působí mocné, zázračné věci. Zázračné, ne nadpřirozené. Zázračné proto, že nejsou běžné. V našem světě je běžné hamounit, krást, být bezohledný, soudit a odsuzovat druhé. Pokračovat by se dalo do nekonečna. Boží Duch však přináší něco úplně jiného. Něco, co není v tomto světě běžné ani trochu. A proto je to velmi vzácné. Nikoli však zázračné nebo nadpřirozené, nebo efektní. A právě tato Boží moc je v centru svátku Letnic. Připomenutí, že tuto moc jsme obdrželi jako dar. Co je to za moc?

Je to zázračné mluvení jazyky? Je to prorokování věcí budoucích? Je to uzdravování před davy vyprodaných sportovních hal?

Hospodin slibuje ústy proroka Ezechiele, že daruje svému lidu nové srdce a nového Ducha. Hospodinův lid, když měl všeho dost, tak se o Pána Boha nestaral. Kdo z nás děkuje Hospodinu každý den i v dobách, kdy má všeho dost? Když se mu daří dobře? Člověk se nechá uchlácholit věcmi vezdejšími a duchovní život skomírá. Proroci byli přesvědčeni, že Izrael měl k Bohu nejblíže, když ještě chodil pouští. Tam byl nedostatek, tam byla jen mana od Hospodina, kterou se nedalo nahrabat do budoucna. Jakmile se člověk spolehl na své zásoby, mana se zkazila. Když ale Izraelci doputovali a obdrželi pole a louky a lesy, které jim nepatřily, když to všechno obdrželi darem a začali to užívat, zapomněli, že je to dar.

A Hospodin to nyní připomíná... člověk, který zapomene na Boha, ztrácí vlastní minulost, toulá se po zemích, mezi pronárody a neví, kdo je, neví, kým by měl být.

Hospodin svůj lid přesto neopustil. Kvůli svatému jménu, které jeho lid stále znesvěcoval. Hospodin ústy proroka vyhlásil, že svou lítost nekoná kvůli lidem, ale kvůli svému svatému jménu. Možná, kdyby řekl, že to dělá kvůli svému lidu, člověk by pocítil pýchu, sebedůležitost a o nic dalšího by se nestaral. Anebo by hledal jak sám sebe zachránit, vykoupit. Ale Hospodin k tomu nedává příležitost. Zachraňuje člověka ze své vlastní vůle a ne pro lidské skutky nebo důležitost. (Ezechiel 36:22  Řekni proto izraelskému domu: Toto praví Panovník Hospodin: Nečiním to kvůli vám, izraelský dome, nýbrž kvůli svému svatému jménu, které jste znesvěcovali mezi pronárody, kamkoli jste přišli.).

Hospodin ohlašuje, že má moc své jméno znovu posvětit. Co to znamená? Hospodin chce posvětit své jméno skrze člověka. Na člověku chce ukázat svou svatost. Hospodin má takovou odvahu, víru, že stále po všech těch lidských selháních hodlá vybudovat z člověka chrám pro své jméno. A my se tak mimo řádky dozvídáme, k čemu jsme určeni. K tomu, abychom nesli ve svých tělech a duších svaté Hospodinovo jméno. Ale ne vlastní zásluhou, nýbrž Hospodinovou vůlí a mocí.

Hospodin slibuje, že dá člověku do nitra nového ducha. Že z kamenných srdcí učiní srdce z masa. To znamená: z nemilosrdného srdce učiní srdce plné milosti a slitování. Učiní, že díky tomu duchu, který bude do nás vložen, budeme jednat podle Hospodina a ne podle sebe. Co to znamená jednat podle Hospodina? K vysvětlení můžeme sáhnout právě do listu Galatským: Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Když je člověk takto obnoven, jakoby už stál rovnou v Božím království. V té chvíli, když budete mít nového Ducha (když budete podle tohoto darovaného Ducha žít), budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům. Budete mým lidem a já vám budu Bohem.

Dar Ducha svatého je tedy líčen jako záchrana. Jako záchrana od všech nečistot, od hnusných model, od kamenných srdcí, od zloby, od vlastního sebevyvyšování. Jinými slovy: Hospodin říká: dám vám svého Ducha a vy budete v jeho moci a po jeho způsobu stavět svůj dům na skále. Hospodin posvětí své jméno v člověku a člověk se nemá chlubit sám sebou, ale stydět se a hanbit se za své zlé cesty. (Pokud už se někdo chce chlubit – pak jak doporučuje jinde apoštol, může se chlubit křížem našeho Pána. Galatským 6:14)

Hospodin tak promění od základu člověka, že to bude stejné, jakoby takový člověk vstal z mrtvých. Ne náhodou pokračuje Ezechiel podobenstvím o oživení suchých kostí. Hospodin může projevit svou moc tam, kde to nikdo nečeká. To je skutečný zázrak.

Moc Božího Ducha je tedy moc, která doslova probouzí k životu to, co bylo mrtvé. Když je srdce kamenné (čili tvrdé = bez slitování), je z Božího pohledu mrtvé. Hospodin slibuje, že i takové mrtvé srdce probudí. Učiní z něj srdce cítící. Toto probuzení a oživení má téměř kosmický dosah.

Apoštol Pavel ví o této Hospodinově moci. Ví, že člověk byl povolán ke svobodě a že mu v tom pomáhá Boží Duch. Je to Boží moc, která vytrhuje člověka z otroctví. Dokonce bez této Boží pomoci by člověk nebyl svobodný, nebyl by skutečně člověkem – tedy nebyl by chrámem Hospodinova jména.

Svátek letnic nám tedy také připomíná nesamozřejmost lidské svobody. Připomíná nám, jak člověk pojem svobody dokáže zneužívat a překrucovat. My dnes máme za to, že člověk je svobodný, když si může dělat, co chce. Řekne si: mám právo na to a na to, protože jsem svobodný člověk. Protože žiji ve svobodné společnosti, když na to mám, můžu si dovolit vše. Uplatitelný je přece každý. Všichni víme, jak moc je např. korupce prolezlá naší společností. Je člověku prostě přirozená.

Když se ale zamyslíme nad tím, jak je v Bibli popisován a zvěstován Boží Duch, který právě člověku svobodu dává, dojdeme k úplně jinému popisu lidské svobody. Ezechiel popisoval přece, že právě ve chvíli, kdy se člověk choval svobodně – tedy podle svého – přestal být svědkem Hospodinova jména, Hospodinovy svatosti. Svědčil leda o své vlastní – lidské - tvrdosti.

Ezechiel i apoštol Pavel vyhlásili (v moci Ducha) jiné povolání člověka. Jinou svobodu. Apoštol navazoval na Ježíšova slova: Vždyť celý zákon je shrnut v jednom slově: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého! 16  Chci říci: Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost. Ano, obdrželi jsme Ducha sv. Neznamená to ale, že jsme magicky byli očištěni a že nemusíme nic dělat. Že můžeme podléhat rozmarům doby a společnosti.

Když už teď víme, jak se Boží Duch projevuje, můžeme právě ve chvíli, když jsme svědky jednání čistého a upřímného srdce radostně zvolat: ano, tady je u díla Duch Boží. Apoštol si byl velice dobře vědom toho, jak člověk zneužívá všechny dary, které se mu dostanou pod ruce. A tak varoval Galatské, aby nepodléhali své vlastní přirozenosti, aby nepodléhali tomu, čemu dnes říkáme svoboda.

Z hlediska současné, špatně pochopené svobody je člověk, který se chce řídit svobodou Ducha Božího chápán jako blázen. Jako otrok. A naopak křesťan v tomto otroctví (poddanství lásky vůči Bohu a bližnímu) musí spatřovat pravou svobodu.

Kde tedy je Duch při díle? Kde posvěcuji Boží jméno? Tam, kde sloužím v lásce druhým. Tam, kde pomáhám rozhojňovat lásku, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, tichost. Tam, kde beru na sebe břemena druhých.

A tak podle těchto znaků můžeme snadno rozpoznat, jestli je při díle Duch Boží anebo jen lidská přirozenost, která chce třeba nějak šokovat, nebo prosadit svého hostitele na úkor bližních. Každý z nás přece odpovídá a bude odpovídat sám za sebe.

Amen.

Poslání

Galatským 6:7 Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.8 Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. 9 V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.