Neděle provodní (Quasimodogeniti)

První neděle po Velikonocích se nazývá Bílá neděle - Provodní (také vodsprovody, probůdky, prabůdky - etymologický slovník tvrdí, že se tento den konaly průvody novokřtěnců ke kostelu, nebo pojmenování souvisí s vynášením - vyprovázením Mořeny = zimy). Toho dne novokřtěnci naposledy nosili bílý šat.

Introit

Psalm 85:9 Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, jenom ať se k své hlouposti nevracejí! ¹⁰ Ano, jeho spása je blízko těm, kdo se ho bojí, v naší zemi bude přebývat sláva. ¹¹ Setkají se milosrdenství a věrnost, spravedlnost s pokojem si dají políbení.

První čtení

Soudců 6:11  I přišel Hospodinův posel a posadil se v Ofře pod posvátným stromem, který náležel Jóašovi Abíezerskému; jeho syn Gedeón mlátil pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci.

Soudců 6:23  Hospodin jej však uklidnil: "Pokoj tobě; neboj se, nezemřeš."

24  I vybudoval tam Gedeón Hospodinu oltář a nazval jej: "Hospodin je pokoj." Je v abíezerské Ofře až dodnes.

Druhé čtení

Jan 20, 19 - 23

Kázání

Učedníci jsou po smrti svého pána v podobném rozpoložení, jako ženy, o kterých jsme mluvili minulou neděli.

Když učedníky navštívil Ježíš, byli schovaní, ustrašení za zavřenými dveřmi. Na ty dveře je dán v této scéně velký důraz.

První co člověk zvenku uvidí, jsou zavřené dveře. Zavřené dveře ze strachu. Strach je to, co často ovládá člověka a znemožňuje mu konat to co je správné v dané chvíli. Mnoho různých náboženských systémů zdůrazňuje tento důležitý moment v duchovním životě člověka. Bojíš-li se, tvé skutky odpovídají tvému strachu a ne svobodnému rozhodnutí. Ne svobodné víře.

Když se Gedeon bál, strach mu svazoval ruce.

Jedna z nejstarších vyznavačských formulí ve SZ je „Nebojte se“.

Buďte stateční. Matouš 10:28 Nebojte se těch,kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.

Je důležitější neztratit víru než ztratit život.

Když matka uvidí, že se jí topí dítě a ona neumí plavat, pravděpodobně skočí do vody pro dítě a nasadí tak vlastní život.

Kdyby chtěla předně zachránit život svůj, život dítěte by byl zmařen.

Myslím, že takto podobně to funguje v duchovním životě.

Když budete jednat podle svého strachu, může být zmařeno mnoho životů. Životy myslím: mnoho nadějí, mnoho důležitých činů, které by vedly k otevírání BK, nebo prostě k prosazení lásky a pokoje v tomto světě.

A opravdu, rané křesťanství si získalo mnoho lidí, protože učedníci byli ochotní nebát se. Byli ochotní obětovat svůj strach.

Kvůli strachu však nejbližší J učedníci byli za zavřenými dveřmi. A tu přes zavřené dveře J vešel. J - jako ten, kdo bourá zábrany. Lidské zábrany. Zábrany strachu, lidských rukou, lidského myšlení.

Vešel a co jim vlastně řekl? Kupodivu vešel a nezačal je kárat. Nezačal je moralizovat, ale řekl jim „pokoj vám“. Jednal jako ten, kdo nemá strach. Ten, kdo nemá strach, že by byl znevážen, kdo by měl zapotřebí se obhajovat – třeba tím moralizováním a poučováním. Vešel jako JK.

Neměl zapotřebí ten jejich strach brát do úst. Jeho přítomnost stačila. Řekl pouze to velmi prosté: pokoj vám.

A po tomto zvláštním uvítání jim ukázal ruce a bok. Připomněl jim, že Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země (Isaiah 25:8). Učedníci si mohli vzpomenout, že to je Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil (tamt.).

Mohli najednou vidět a vědět, že tu je s nimi slovo života. Ne slovo smrti. Že když jsou v přítomnosti tohoto slova života, nemusí mít strach. A že toto slovo života jim je velmi blízko.

Ježíšovi velmi záleželo na zvěstování pokoje, na zvěstování, že strach už není vládcem nad myšlením a skutky lidí, všech jeho učedníků, všech křesťanů. Tak znovu řekl: Pokoj vám.

Mne vyslal Otec a stejně tak posílám i vás. Ve chvíli, kdy je strach rozlomen, začne se člověk chovat svobodně. Může se nadechnout. Není to ale svoboda sebeprosazování, ale je to svoboda služby.

J z učedníků učinil najednou opravdové lidi. Ne loutky, které podléhají strachu. A dal jim úkol. Jako by jim najednou vdechl smysl života. Dal jim možnost naplnit svůj život tím nejvíce dokonalým způsobem, jaký je možný zde na zemi dosáhnout. Řekl jim: Jako vyslal mne Otec, tak posílám vás. Abyste byli jako já posly pokoje a smíření. Abyste se jako já zastávali trpících a opuštěných. Abyste se zastávali spravedlnosti, abyste nasazovali své životy, když to bude potřeba. Abyste byli mou církví. Abyste dávali naději ztraceným duším tohoto světa. To je vaše poslání. Vám dávám pokoj a vás posílám. Já odejdu, a nyní je řada na vás. Posílám vás, toto je vaše poslání v tomto světě.

A po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: vezměte Ducha sv.

Nabídl jim život a bylo to jako, když Bůh Otec vdechl Adamovi svůj dech a Adam se stal duší živou.

Duch jim byl najednou k dispozici, ale oni ho měli sami od sebe přijmout. Nestačí tedy tupě sedět a koukat. Nestačí jen chodit do kostela a dojímat se třeba nad písněmi.

Přijmout Ducha, znamená vyjít ze svého strachu. Přijmout ducha je jako přijmout toto živé slovo. Je to jako nechat se oživit tímto duchem života a svobody. Jednoduše řečeno: uvěřit.

Zde se víc, než jinde ukazuje, že víra není jenom přemítání o Bohu a bibli. Důsledek víry je přijetí Ducha. Věřím-li, pak vezmu tohoto nabízeného Ducha. Prosím-li o Ducha sv. pak nejen, že prosím, abych byl pasivně nějak osvícen, ale prosím o to, abych v tomto Duchu mohl jednat. J říká: vezměte Ducha – toho Ducha, jehož plody jsou Galatským 5:22  Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,23  tichost a sebeovládání.

Přijmete-li tohoto Ducha máte zvláštní moc. Galatským 5:25  Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Nemusíme už hledat prázdnou slávu, nemusíme být jeden k druhému vyzývaví, nemusíme jeden druhému závidět. To je konkrétní moc ducha sv. jak ji popsal apoštol Pavel.

Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.

Mám pocit, že když ta slova čteme, chápeme je: neodpustí-li hříchy učedník, který přijal Ducha od Boha, bude dotyčný hříšník zavržen absolutně.

Jak tato slova vysvětlit, měli učedníci absolutní moc nad ostatními lidmi? Máme my jako křesťané tuto moc také?

Rozhodně ne. Velice se mýlí ti, kdo si myslí, že následováním Krista si vymohou moc, kterou pak budou operovat tady na zemi, stanou se pány nad duchovním životem svých blízkých, používat ji k rozhojnění vlastní moci, vlastnímu pocitu moci nad druhými.

Mít moc odpouštět hříchy - znamená vyřizovat odpuštění, které vykonal JK. Mít moc odpouštět hříchy znamená mít Krstovskou sílu je odpouštět. Právě tady církev selhává, když se chová panovačně nebo výběrově. Právě v této věci selhali křesťané už na samém začátku, když se vzájemně napadali, když mezi sebou soupeřili.

Nevyřídit toto Kristovo odpuštění znamená zamlčet je před lidmi. Hlavním úkolem církve je právě vyřizovat toto odpuštění. Komu neodpustíte – komu nebudete zvěstovat toto odpuštění, tomu odpuštěny nebudou.

Můžeme ta slova číst také tak, že neodpustí-li věřící – učedník – nebudou prostě odpuštěny – v uzavřeném světě těch dvou lidí. Ne z hlediska absolutního – že když já jako křesťan někomu neodpustím, pak dotyčný bude v pekle. Ale z hlediska mě jako osoby. Neodpustím-li, pak prostě nebude odpuštěno a budu se s tím muset porvat. Za nějakou dobu to přijde znovu. Absolutně odpustil přece JK.

A tak by si církev měla do světa nést dary milosti. Měla by především tyto dary zvěstovat a bránit strachu, aby rostl, aby vládl.

Amen

Poslání

2 Korintským 9:8 Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti,11 Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří; tak povzbudíme mnohé, aby vzdávali díky Bohu.

Matthew 18:20 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich."