Introit

Žalmy 69:30  Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása.

 

První čtení

 

Pašije: Mk, 14, 43-72

 

Druhé čtení

Mk 15kapitola celá

čte: Helena Ratajová

 

Kázání

Milí přátelé, chtěl bych zmínit několik postřehů k meditaci.

Modlitba může být obětí. Takové pojetí oběti za druhé má v Bibli dlouhou tradici. Chtěl bych připomenout Mojžíše, který se modlil za vítězství Izraelců nad Amálekem. (Exodus 17:11  Dokud Mojžíš držel ruku nahoře, vítězil Izrael, když ruku spustil, vítězil Amálek. 12  Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce. 13  I porazil Jozue Amáleka a jeho lid ostřím meče.) Mojžíš držel ruce nahoře – můžeme toto gesto pochopit jako přímluvnou bolestnou modlitbu.

Chtěl bych připomenout opět Mojžíše, který nabízel sebe sama jako oběť za svůj nevěrný lid, který na svých bedrech nesl jeho viny. (Exodus 32:31  Mojžíš se tedy vrátil k Hospodinu a řekl: "Ach, tento lid se dopustil velikého hříchu, udělali si zlatého boha. 32 Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!")

Modlitba může být vyjádřením životního postoje. Modlitba může být celým životem. Životem jako vydání sebe sama. Životem žitým v pravdě a lásce. Sám způsob života se může stávat touto modlitbou lásky a oběti.

Být pro druhé, být za druhé, být vydaný – to je způsob bytí, kterým trpěli Boží svědkové, nejvíce a nejúplněji pak JK. Tento služebník je zkoušen nejtěžším utrpením. Podle proroka Iz je tímto utrpením tak zničen a znetvořen, že už nevzbuzuje soucit, ale ošklivost a opovržení. Tak jej popsal prorok Iz mnoho století před příchodem JK.

Muž bolesti nese na sobě strašlivé provinění, které zaslouží krutý trest. Není to ale jeho provinění, ale provinění naše. (Izajáš 53:6  Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. 7  Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.)

On sám je ale nevinen. To je vrcholné pohoršení, vrcholná nespravedlnost. Na něm můžeme jasně jako v zrcadle vidět veškerou lidskou špínu a zlobu.

Je to tento naprosto čistý a nevině odsouzený, kdo se přimlouvá za hříšníky, za ty kdo podléhají svodům zlého srdce. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Ježíš naplnil tento strašlivý osud. On nesl naše viny, on byl nespravedlivě souzen, on ústa neotevřel.

A skrze něj také můžeme dnes myslet na všechny nespravedlivě a křivě odsouzené a zmučené. Třeba aktuálně v Tibetu, v Číně. Ale můžeme myslet na každou nespravedlnost, na každé bezpráví, které se děje kolem nás a ke kterému se mlčí.

Na Ježíšovi z Nazareta se ukázala naplno lidská zloba a neschopnost vést spravedlivý soud. Lidská vláda i lidské náboženství naprosto selhalao když byl odsouzen a popraven nevinný člověk.

Nad čím jsem sám i s některými z vás na biblických hodinách přemýšlel tento týden – byla nutnost Ježíšovy smrti na kříži. J několikrát řekl: musí trpět, musí zemřít... Marek 8:31 A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.

Jak k tomu přistoupit, abychom neudělali z Pána Boha krvežíznivého démona, který si vynutil smrt svého syna?

Můžeme jít z druhé strany. Můžeme si vzpomenout na vydanost a oběť každé opravdové modliby, každého opravdového vztahu. Vlastně jsme od tohoto místa začali. Každý čin, který konám z opravdového přátelství nebo lásky je tak trochu obětí, takovou malou smrtí. Upřednostním druhého na úkor sebe. Vždycky cosi ve mně zemře. Ježíš sám řekl v Janově evangeliu: Jan 15:13  Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.

Chápu to tak, že mít tuto lásku znamená být v BK. Být v BK znamená, že také Bůh je můj přítel, či partner, či – jak říkal J – Otec.

Mám-li takovou lásku, potom asi brzy zjistím, že s tak velikou láskou se velmi špatně žije – v tomto lidském světě. Může přijít okamžik – kdy se budu rozhodovat, jestli zradím tuto lásku, tuto cestu, a položím svůj život nebo učiním kompromis. Protože Ježíš byl přímo ztělesněním této lásky, nastala tato chvíle velmi brzy. A protože nechtěl víru a lásku zradit, protože viděl celý život jako jediného Pána svého Boha, musel jít až na konec. Musel zemřít. Tato láska nenalezla mezi lidmi pochopení.

Jan 14:30  Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže. 31  Ale svět má poznat, že miluji Otce a jednám, jak mi přikázal. " Musel zemřít protože byl věrný svému Bohu.

Každý může v dobách soužení a utrpení od té chvíle hledět na onoho Ježíše z Nazareta, muže bolesti, Syna Božího a vědět, že není sám, že je na cestě spolu s tímto JK, k němuž se přiznal Hospodin druhého dne po sobotě. Každý může mít naději a vědět, že naše současná utrpení a nespravedlnosti nejsou konečnou definitivní stanicí. Kříž je sice popravčí nástroj a důsledek lidské zloby, ale není posledním slovem. Naše utrpení nekončí ve zmaru a smrti.

Naši možnost víry vyjádřil apoštol Pavel: 2 Korintským 1:4  Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy nás potěšuje v každém soužení, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, tou útěchou, jaké se nám samým dostává od Boha.5  Jako na nás v hojnosti přicházejí utrpení Kristova, tak na nás skrze Krista přichází v hojnosti i útěcha.

Amen

 

Poslání

Galatským 2:19  Apoštol Pavel vyznává: Jsem ukřižován spolu s Kristem, 20  nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.