Introit

Psalm 73:25 Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. ²⁶ Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl.

První čtení

Gn 11, 1-9

Druhé čtení

Lk 14, 25-33

Kázání

Na konci osmdesátých let se v Třebíči začalo stavět planetárium, typická svazácká stavba. Po revoluci už se nenašel sponzor. A tak dodnes stojí torzo – podivná válcovitá věžovitá stavba na kraji Třebíče a pomalu chátrá. Vypadá jako zřícenina hradu. Určitě znáte taková rozestavěná díla. Vypadají vždycky nepatřičně. Jsou na tom hůř, než díla, která sloužila svému účelu, ale rozpadla se stářím. Tato věž ani nesloužila.

Taková rozpadlá, nikdy nedostavěná stavba, se může stát symbolem. Špatné vlády, odstupující generace, symbolem toho, co na začátku mělo velké ambice, ale skončilo to na totálním vyhnití. Tato věžice v Třebíči je symbolem tohoto vyhnití - komunismu. Vlastně taková trapná parodie na věž.

Když čtu podobenství o špatných stavbách, které chtěly být monumentální, nebo o králi, který se přepočítal a teď ví, že bude muset prosit o mír za velmi ponižujících podmínek, vybaví se mi celá ta lidská nedokonalost, neschopnost. Neschopnost dokonalých staveb, neschopnost dokonalých řešení. Navíc každé dokonalé řešení – se stalo trapným a často i tragickým výsměchem těch, kteří se o to pokoušeli. Fašismus, komunismus. A mnoho sekt anebo náboženských pokřivených myšlenek, které skončili a končí duchovním otroctvím nebo smrtí.

Na první pohled to vypadá, že Ježíšova podobenství o věži a králi jsou o prozíravosti. O tom, že věž je možné postavit, když si člověk sedne, dobýt vítězství je možné, když se vojevůdce dobře předem připraví.

Při bližším pohledu se ale ukáže, že J vypráví tato podobenství jako ukázku lidské neschopnosti zajistit si svými silami spásu – tedy konečné řešení své situace vlastními prostředky.

Jiným příkladem lidské megalomanie můžou být středověké gotické katedrály. Téměř ani jediná nemá dostavěnou věž podle původního plánu. Prostě došly peníze a věže zůstaly torzy. A pokud se povedla dostavět jedna věž (a naštěstí nespadla – jakože jich spadlo hodně, jak se jednotlivá města a biskupství předháněla), nepovedla se jistě druhá věž – která měla symetricky tu první vyvažovat. I tyto nedostavěné gotické katedrály jsou vlastně ve světle těchto podobenství a příběhu o babylonské věži takovými trapnými symboly lidské touhy po nebi.

Za J jde velký zástup lidí. J toho využije, aby jim řekl o následování. Kdo se stane Ježíšovým učedníkem? Následovat jej znamená všeho se vzdát. Vzdát se i vlastní rodiny. Dokonce mít vlastní rodinu v nenávisti. J tady vlastně cituje Dt (Deut 13:7 Kdyby tě tvůj bratr, syn tvé matky, nebo tvůj syn nebo tvá dcera nebo tvá vlastní žena nebo tvůj nejmilejší přítel potají ponoukal: "Pojďme sloužit jiným bohům", které jsi neznal ty ani tvoji otcové, ⁸ některým z bohů těch národů, které jsou kolem vás, ať blízko tebe nebo daleko od tebe, od jednoho konce země až k druhému konci země, ⁹ nepřivolíš mu a neuposlechneš ho, nebudeš ho litovat ani s ním mít soucit ani ho krýt.)

Následovník Ježíšův musí být připraven na to, že toto následování mu přinese v životě mnoho trápení a mnoho osobních kroků, které okolí může vnímat velmi nepřátelsky. J vyzývá k naprosté poslušnosti a oddanosti své osobě. Vyzývá k tomu, aby člověk nedělal kompromisy. Vždyť ani on je nedělal.

Apoštol Pavel nám zanechal popis, jak prožíval toto následování:

Philippians 3:8 A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic – dosl: pokládám to za hnůj.

Jinými slovy: každý J následovník je naprosto svobodný od tohoto světa. Vezme svůj život – s osobními tragédiemi, ztrátami a trpělivě jde za Kristem. Křesťanství nás neuchrání nesení tohoto kříže. J není opium, které si člověk dá, aby tolik netrpěl. Naopak, J říká, ať to trápení, které každý máme, uchopíme a jdeme za ním. Ať to všechno uchopíme a jdeme za ním. Abychom byli takto před ním celí. Aby nás nebyla jenom třeba půlka. Abychom si třeba k tomu následování nechtěli vzít jenom něco a něco zase nechat doma.

Abychom byli kompletní při tom následování, abychom se také kompletně dokázali rozloučit se vším, co máme a vystavit to síle BK. Apoštol Pavel to vyhroceně popsal tak, že všechno ostatní mimo Ježíše pokládá za hnůj.

Chtít si vzít k následování jenom něco (např. následovat J jenom v neděli, dobré skutky dělat jenom v neděli, aby to bylo efektní) vlastně taky může znamenat nedostavěnou věž. Anebo naopak – spolehnout se jenom na to své, na své schopnosti – vede k babylonské věži. Protože spolehnutí se na sebe vede v lidském světě vždycky k tragickým fraškám. Jako ta babylonská věž.

V těch dvou dnešních podobenstvích zní: nezačínej žádné dílo, které nebudeš moci dokončit.

Nemůžeš následovat jenom napůl. Nemůžeš říci: pane, počkej chvilku, ještě si musím odskočit prohlédnout svůj majetek, jestli je všechno v pořádku. Následování, které si stále nechává otevřená vrátka, není následování, je to taková sůl bez soli... A je akorát pro smích jako ta nedostavěná věž.

Následování může přivést člověka do konfliktu s rodinou (viz Dt) i se sebou. S vlastní kariérou i zájmy. Pokud člověk začne couvat, pokud začne říkat, že BK je (sice) důležité, ale to a to a to je teď zrovna důležitější, takže BK musí počkat..., stává se solí bez chuti.

J těmi podobenstvími provokuje. Říká: přece by takto jednal jen blázen? Přece jen blázen by začal stavět věž a nespočítal si náklady. Přece jen blázen by začal vést válku (nezjistil si předem sílu protivníka) a potom před bitvou zjistil, že má dvakrát míň vojska...

A každý odpoví, ano, to by udělal jenom blázen, já určitě ne. Ale ve skutečnosti jednáme právě naopak. Kolik už takových stavitelů a králů po zemi chodilo..

Kolikrát už jsme se nadchli a kolikrát jsme upadli do duchovní smrti. Nikdo J nedokázal následovat tak dokonale, jak J požadoval. I jeho nejbližší učedníci se rozutekli. Tedy – oni sami by se bez Boží milosti nedokázali vrátit.

Ta podobenství možná tedy nejsou o člověku, která má zvážit to, jestli na to má nebo nemá. Obě jsou o člověku, který na to nemá. Rozdíl je spíše v tom, zda na to včas přijde nebo nepřijde. Problém je ve chvíli, když na to nepřijde – pak se chová pošetile a buduje díla zmaru a zmatku.

Člověk není schopen sám sebe přivést k uzdravení. V tomto smyslu bude každá lidská věž nedostavěná. J tak vlastně nakonec mluví o sobě samém: vy na to nemáte, ale Já na to mám. Já jsem si spočítal, že nejsem slabší protivník. Já jsem ten, kdo má moc své dílo dokončit, naplnit.

J říká: já jsem ten, jehož stavba se nezřítí. Vím, do čeho jdu, můžete mne následovat. Na mne se můžete spolehnout. To, co vypadá jako porážka a prohra, bude nakonec vítězství.

Já za to stojím.

Amen.

Poslání

1 Corinthians 3:11 Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. ¹² Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - ¹³ dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. ¹⁴ Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu.