Introit

Žalmy 103:8  Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný;

9  nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně.

10  Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.

První čtení

Lukáš 1:46  - 55

Druhé čtení

^BKR Psalm 103:1 Davidův. Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho.

² Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho,

³ Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti, kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé,

⁴ Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj, kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním,

⁵ Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá, tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá.

¹⁵ Dnové člověka jsou jako tráva, a jako květ polní, tak kvete.

¹⁶ Jakž vítr na něj povane, anť ho není, aniž ho již více pozná místo jeho.

¹⁷ Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi, kteříž se ho bojí, a spravedlnost jeho nad syny synů,

Kázání

Celý život vedeme vnitřní rozhovor se svou duší. Dnes bychom ten vnitřní rozhovor možná nenazvali rozhovorem s duší, ale se svým já. Vedeme ten rozhovor neustále. Jaký je? Co si říkáme? Spoléháme na to, že nás nikdo neslyší?

Má smysl uvažovat o kvalitě tohoto vnitřního rozhovoru?

Odpovědět mohu pouze za sebe, protože neznám váš vnitřní rozhovor. Bádal jsem po tom v různých knihách, nejenom v Bibli a uvěřil jsem, že vnitřní rozhovor má na celého člověka velký vliv. Vnitřní rozhovor nejenom odráží stav duše, ale také duši – nebo srdce - zpětně ovlivňuje. Tvoří s duší jakousi spojitou nádobu.

Bohužel v naší společnosti se moc nevěří na to, že bychom mohli nějak ovlivnit to, co si povídáme s vlastní duší. Všechna náboženství ale na tuto oblast člověka pamatují a dokonce učí jak pracovat s tímto vnitřním rozhovorem. Nepěstěný vnitřní rozhovor může zejm. v krizových situacích člověka velmi ztížit náš psychický stav. Ale může ho také pomalu a neznatelně celý život trávit.

Primitivně řečeno – bude-li můj vnitřní rozhovor se točit jenom kolem sebeuspokojování, ve chvílich ztráty přispěje k ještě větší depresi ze ztráty. Bude-li se točit jen kolem vysněného štěstí v budoucnosti – bude-li budoucnost vypadat jinak, než jsem si vysnil, zhroutím se.

Naopak: budu-li se starat o stav svého vnitřního rozhovoru, budu mít jednou v dobách zkoušek, více síly obstát.

Vnitřní rozhovor může být zlý, špatný, může také ale být nudný nebo hloupý. Problém je, že většinu toho vnitřního rozhovoru vedeme téměř nevědomky. Za dlouhá léta vnitřního rozhovoru, který sami se sebou vedeme, jsme si nevědomky vypěstovali zvyk. Zvyk znamená, že stále dokola omíláme určitá témata nám blízká a náš duchovní život tak vlastně strádá.

Proto velcí učitelé modlitby velice dávali pozor na to, jaký dialog vedeme.

Podstatou vnitřního rozhovoru většiny normálních lidí, je utápění se v minulosti nebo budoucnosti. Soustřeďujeme se tedy většinou na to, co není – buď co už bylo – nebo co ještě není. Ale není to teď. A stáváme se podobni tomu svému rozhovoru. Nejsme nikým, stále nám cosi chybí. Jsme neuspokojeni. A to je vynikající duchovní stav pro naši milou konzumní společnost. Ta nám totiž umožní rychle toto prázdno uvnitř sebe zaplnit.

A tak jsme v koloběhu. A jelikož jsme přesvědčováni, že s vnitřním dialogem přece nejde nic dělat, ten běží sám, máme pocit, že ani se základním rozpoložením naší bytosti nemůžeme nic dělat.

Ale žalmista jako učitel modlitby říká zvláštní věc. On si totiž sám sobě – své vlastní duši - přikazuje. Hned dvakrát.

Dobrořeč duše má Hospodinu, a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho. ² Dobrořeč duše má Hospodinu, a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho

I kdybychom si nic jiného nevzali z tohoto žalmu, pak poznání, že duše, ba celé tělo může Hospodinu dobrořečit, děkovat – je velká věc.

S naší prázdnotou hloubenou neustále se opakujícím vnitřním rozhovorem, který bloudí v minulosti, nebo budoucnosti, můžeme něco dělat. Můžeme ji odstranit. Můžeme se ji pokusit zdolat. Nebude to jednoduché, nebude se to dařit stále. Budeme selhávat, protože se nechceme vzdát našeho rozhovoru – jako se v podobenství - nechtěl bohatý mladík vzdát pro BK svého majetku.

Ale žalmista ví, že se nemusíme smířit s naší vlastní prázdnotou, že nejsme odkázáni jenom na vlastní nedokonalost. Můžeme dělat něco velmi užitečného. Něco, co možná vypadá jako bláznovství: celou bytostí dobrořečit Hospodinu.

Když totiž dobrořečíme Hospodinu, - pokud by se nám to povedlo vrýt do toho vnitřního monologu – pak jsme blízko BK.

Dobrořečit Bohu se můžeme učit celý život. Je to něco, co nejde samo od sebe, automaticky.

Nezapomínej na žádné jeho dobrodiní pokračuje žalmista. Věří, že je dobré připomínat si Hospodinova dobrodiní. Nemusíš se utápět v minulosti a zabíjet tak přítomnost. Hospodin je totiž ten, který odpouští, který uzdravuje všecky nemoci tvé. Nemusíš se věnovat vysilujícímu přemítání o křivdách a nepravostech. Jsou lidé, kteří neustále znovu a znovu přemýšlejí, kdo a jak jim ublížil a znovu a stále jsou ublížení činy svých bližních. A jsou také lidé, kteří si stále znovu připomínají vlastní provinění a průšvihy, jakože každý jich za život máme dost.

Ale tento způsob přemítání v minulosti nevede člověka k Bohu. K Bohu vede podle žalmisty, když nezapomínám na Hospodinovo dobrodiní, když Bohu dobrořečím v každém čase. Protože Hospodin odpouští, uzdravuje, vysvobozuje – a dokonce korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním.

Už se tím netrap má duše, pohleď na velikost a dobrotu Hospodinovu. Netrap se tou minulostí natolik, vždyť potom budeš mít ze života peklo. A tvůj pán není ďábel, ale Bůh.

Nevzpomínej na nemoci, vzpomínej na uzdravení. Vzpomínej na to, že jsou kolem tebe lidé, kteří tě mají rádi, kteří tě potřebují, důvěřují ti. Možná jsi už byl jednou nohou v hrobě, ale Bůh byl na tvé straně. Tvůj život se dosud nezhroutil. Dobrořeč za to Hospodinu. Když dobrořečíš Hospodinu, jsi blíže BK, máš cit pro ty podstatné věci, můžeš mnohem víc pro druhé udělat.

Žalmista sám sebe nevidí jako nějakého hrdinu, ví, že i v jeho životě bylo mnoho selhání, pochybení. Nemá to ale uvíznout v paměti natrvalo. Nemá to vést k trvalé depresi. Natrvalo má v paměti uvíznout rozpomenutí se na Boží záchranu. To si připomínej. Připomínej si má duše, že Bůh poslal toho, kdo vzal naše nemoci na sebe, kdo položil svůj život jako vykoupení za mnohé. Na JK hleď má duše, když se chceš utápět v tom, co není – nebo v tom, co nebude.

On tě věnčí svým milosrdenstvím a mnohým slitováním. To všechno je dar. Je to vyznamenání, které jsme od Hospodina obdrželi. Má duše, můžeš být šťastná za tak veliký dar, vždyť sám vládce všech světů tě ověnčil, korunoval. Má duše, nemusíš se utápět v tom, co není, protože stojíš za to, aby tě ověnčil Hospodin. Modlí se žalmista. Naše hodnota se neměří tím, co jsme v životě vykonali nebo zanedbali. Dobrořeč duše má Hospodinu, že jsi mne ověnčil milosrdenstvím a slitováním.

Žalmista ví, že lidský život je pomíjivý. Jako tráva, jako květ polní. Ale vedle konečnosti a pomíjivosti našeho života je věčné Hospodinovo milosrdenství. A toto milosrdenství nekončí naší smrtí, ale naší smrt přesahuje. I zato chce žalmista děkovat. Naší smrtí Hospodinovo milosrdenství nekončí. Náš výhled může tak sahat dál. Smrt nemá poslední slovo.

Hospodinovo milosrdenství nekončí. Každé nové ráno je nové toto milosrdenství, každý den se s ním můžeme setkat poprvé. Můžeme být unavení z našich věčných nudných monologů.

Ale můžeme každý den dychtivě očekávat, co Hospodinovo milosrdenství přinese. Budu-li každý den, každou chvíli dobrořečit Hospodinu za jeho vysvobození, za jeho milosrdenství, které mi daroval, můžu nabýt síly - mé mládí se může obnovit jako mládí orla. Dobrořečením Hospodinu může můj duch nabýt nové síly a radosti ze všech darů. A co víc, já sám pak můžu obdarovávat i druhé. Připomínat jim svým životem BK.

Prosíme Pane

Nedovol našim nočním můrám a nemocem a bolestem, starostem

hříchu a stroskotávání, aby nás zaslepily, aby zamlžily paměť na Tvá dobrodiní.

Prosíme, ať dokážeme každého jitra, i kdyby to mělo být jitro poslední,

dobrořečit Tobě, tvému svatému jménu.

Amen.

Poslání

Colossians 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch.