Druhé čtení
Ž 72, 1-19

Kázání
Ten dnešní žalm byl už ve staré církvi spojován s vyprávěním o třech mudrcích. Očekávaný SZ meisášský král měl přinést spravedlnost - spravedlivý soud. Zastane se především všech, kterých se nikdo jiný nezastane. Možná vzato do důsledku - jsme to vlastně my všichni.
A budou se z toho radovat i hory a pahorky. Žalmista (tak jako proroci) věří, že se tato spravedlnost odrazí i na přírodě. Na horách už nebudou muset stát vojáci, aby silou hlídali sv. zemi. Příroda nemusí nést tíhu prolité krve.
Sám si vždycky vzpomenu, když mám z něčeho radost, tak i celá příroda, kterou vidím - se mnou tuto radost jakoby sdílí. Možná ani tak nezáleží na tom, zda věříme, že příroda může sama od sebe vyjadřovat nálady. Lidské nitro ale nějak odráží.
Když přijde spasitel, celá příroda zajásá. On totiž přinese naději a spravedlnost těm, kdo ji potřebují. Lidem.
Mesiášský král bude soudit spravedlivě, zastane se nás, ubožáků před ostatními lidmi, i před Bohem. Zastane se nás tak - že nám vlastně umožní nalézt a nalézat sebe sama. A umožní nám také vystupovat v jeho jménu, odvážit se věcí, kterých bychom se jinak neodvážili. I v této odvaze vyjití ze sebe můžeme vidět moc víry. Připomeňme slavné svědky víry, kterým víra dodala odvahu svědčit pravdě a spravedlnosti. Mistra Jana Husa, Martina Luthera, ale i třeba Miladu Horákovou. Nám všem víra umožňuje vystupovat ze sebe sama. Není jednoduché v dnešní době dělat něco pro druhé. A každý kdo tu jsme, se nějak po svém snažíme. Někdo víc, někdo míň. Ale víra v tohoto Mesiáše, JK nás vede tímto směrem.
Věřící člověk skrze svou víru získává novou identitu - nový smysl svého života. I já jsem to takto prožíval.
Žalmista radostně zpívá o tomto zlomu. Když k nám sestoupí téměř neslyšně ale zásadně. Totiž jako déšť, jako vláha, která dává život. Už stará církev vztáhla tento žalm na příchod JK. Žalmista totiž věří, že Hospodin zajistí sesláním Mesiáše spravedlnost. Království tohoto mesiášského krále bude panovat všude. Od moře k moři, také do dálav země. A jemu se budou klanět všichni králové. Budou k němu putovat, aby mu vzdali hold. Z těchto králů se stali v NZ tři mágové, tři králové.
Není vůbec samozřejmé, aby někdo z velké dálky putoval k někomu, o kom věří, že je spravedlivý. Můžeme v tomto ohledu brát NZ příběh jako takový výklad žalmu 72. Můžeme si sami sebe představit, jako ty mudrce-mágy,kteří uvěřili, že narozený J je mesiáš, který byl před věky zaslíben. Ti se vydali na velmi dlouhou a nebezpečnou pouť. Jejich touha po podílu na této události, po nalezení mesiáše byla tak veliká, že vlastně obětovali téměř vše, protože z tak daleké cesty se vůbec nemuseli vrátit.
Můžeme se dnes každý zamyslet nad svou vlastní poutí.
Zamyslet se nad tím, jak moc je pro nás drahá tato cesta, to hledání spravedlivého mesiáše.
My všichni, kdo tu jsme, nějak putujeme k tomuto mesiáši. Samozřejmě za předpokladu Biblického ujištění a víry, že on je ten, kdo udělal první krok. Přesto k němu také my nějak klopotně vykračujeme. Nebo odpovídáme na jeho slovo. Můžeme se učit i od těchto mágů. Kdo klepe, bude mu otevřeno.
Oni svou poutí klepali. Nejbližší král Ježíšovi byl ale Herodes. Ani neputoval, ani nehledal spravedlnost. Byl jen schopen soustředit se na vlastní strach. Strach, že možná on bude právě ten, o kom se mluví v žalmu „prach budou lízat jeho nepřátelé.“
Každý z nás se v životě nachází v různých situacích. Někdy se spíš podřizuje strachu, někdy odvaze a víře. Ve SZ není víra definovaná jako věření „v“, ale např. jako hledání spravedlnosti. Obrazů je mnoho. Přesně tak jak to popisuje žalm i NZ příběh. Ti, kdo toužili, hledali a našli. Učí nás chtít vidět Boží dílo ve světě.
Mesiáš svou blízkostí způsobuje proměnu poutníků. Nabízí mj. život věčný, život plný, život plnohodnotný, život v lásce a spravedlnosti.
Zlato, kadidlo, myrhu přinesli sebou jako dary, protože tak chtěli vyjádřit, že Mesiáš je seslaným od Hospodina. Tyto dary se totiž nosily do Hospodinova domu, na oltář, kde podle SZ víry přebýval. Králové - mudrci tak odevzdávali Mesiáši dary, které se vázaly na Hospodina. Jasně ještě touto hmatatelnou řečí ukazovaly víru Mudrců.
Apoštol Pavel vyjádřil svou víru takto: doufat v Hospodina a žít nadějí z Ducha svatého... (Ř 15,13) Znamená to vlastně také usilovat o hodnoty zmíněné v žalmu. Bez spravedlnosti totiž není podle tohoto žalmu svobody ani naděje.
Žalmista nás vyzývá, abychom vedli posvěcený život. Pokoj ve víře a radost ze svobody znovuzrozeného života totiž nesnese útisk, násilí a bezpráví. Prof. Heller v souvislosti s tímto žalmem mluví také o životě, který umí odevzdávat. Cesta k věčnosti vede skrze odevzdání a posvěcení (Stezka ve skalách, str. 34).
Takový život přináší Mesiáš, a proto tedy stojí za to - za ním putovat. A nebát se ztrát na této cestě. Vždyť právě on nám dává znovu povstávat. (1 Korintským 2:9): Jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.´

Pane, ty víš, jak jsme chudí. Máme jen svou bídu a dluhy. Úzkost a nemoci. Ale všechno ti odevzdáváme v naději, že to přijmeš a proměníš v něco, co ti slouží a zjevuje tvou slávu. Amen