Druhé čtení
Mt 1,18-25

Kázání
Hospodin vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí. To jsme slyšeli na začátku bohoslužeb. (ž 130).
Na začátku Mt svědectví o narození J stojí víra, že Hospodin vykoupí svůj lid.
Že jej vykoupí zvláštním způsobem. Ne totiž tak, že by je zbavil nějakého vnějšího nepřítele - třeba okupujících armád, ale že zasáhne mnohem hlouběji - do lidského srdce - bez ohledu na to, kde se člověk nachází.
Na J příběhu je vidět - jak člověku obecně - tato Boží cesta, Boží záměr není moc blízký. Není to jen chybný soud Židů, že J chtěli uznat jako mesiáše - pouze v případě, že vyžene Římany z Izraele. Řekl bych, že je to obecně lidská vlastnost, že hledáme nepřítele - nebo řešení vlastních problémů - mimo sebe sama. Lidi té doby věřili, že se všechno vyřeší, vyžene-li mesiáš Římany. V nedávné době to vypadalo, že se vše vyřeší, když odejdou bolševici.
Je snadné říci: za mé problémy můžeš ty, protože jsi na mne takový. Ty jsi vinen, že já mám problémy.
Naproti tomu je mnohem těžší říci: děkuji ti pane, že mi dáváš možnost a sílu odpouštět a nelitovat sebe sama ze skutků druhých lidí.
Druzí lidé nemají moc zničit mi život. Mají moc ho zničit fyzicky. Ježíšův život byl zmařen zlou vůlí jeho nepřátel. Ale J duchovní život, skutečný život - nejen, že nebyl zmařen, ale Božím přijetím byl na věky potvrzen. Bůh J-še přijal jako svého Syna.
Lidi mi mohou vzít tělo, ale duši nemohou. (Matouš 10:28 A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.) To říká také Mt.
J nepřišel, aby nás zbavil vnějšího nepřítele; naopak - přišel, aby napravil lidské stezky, aby se jeho slovo, jeho činy zaryly do každého člověka. Úplně každého. Přišel, aby pomohl zevnitř. Nebyl lokálním vykupitelem - jako mnoho jiných, kteří právě vedli ty místní osvobozenecké partyzánské války.
Jeho jméno: "Bůh s námi" vystihuje jeho skutečnou cestu, skutečné působení. Celým životem svědčil, že Bůh je s námi. Bůh se rozhodl nám pomoci. I když tato cesta pomoci je pro obě zúčastněné strany (Bůh a člověk) plná oběti a bolesti.
Co je tedy na narození J podivuhodné?
To nejdůležitější není kupodivu to, že se narodil z panny (ve starověku se z panny rodili mnozí velcí mužové - Platón, Alexandr Veliký) - (navíc prorok Iz mluvil o mladé dívce, ne o panně (Mt chtěl poukazem na narození z panny říci: pozor, čtenáři zde se zastav - tady koná Bůh - stejně jako se zázračně narodil Izák nebo Samson)
- to nejdůležitější bylo totiž jméno, které prorok a potom anděl ohlásil: Immanuel - Mt to považuje za tak významné, že je také překládá: Bůh s námi. Bůh sestupuje, aby člověku pomohl.
Z vlastní zkušenosti víme, že to je to nejtěžší- sestoupit k druhému člověku z výšiny svého JÁ - do nížiny druhého vyžaduje oběť. Protože ten druhý nás nemusí přijmout. Takového sestupu je schopen jenom ten, kdo opravdu miluje. Jehož láska je tak velká, že přežije i to odmítnutí. A takto sestupuje Hospodin.
SZ je plný víry, že Bůh je žárlivě milující, že je schopen velkého odpuštění. Že odpouští i to největší zneuctění - odmítnutí.
Jak řekl vtipně M. Luther: Bůh s námi - ne my s Bohem. Bůh je ten, kdo žárlivě miluje, kdo sestupuje, aby pomohl. Kdo se rozhoduje za člověka, a plný lásky sestupuje k němu. Tím je tento Bůh zvláštní.
V tom spočívá jádro křesťanské víry. Víra v to, že Bůh nám chce pomáhat. Že nám pomohl a je stále připraven pomáhat. To je to nejdůležitější o Ježíšovi, co zvěstuje Josefovi anděl. Bůh s námi.
Navzdory naší slabosti, navzdory pocitu, že na světě vládne jenom zlo, prospěch, peníze, touha po moci... Navzdory uvěřit, že Bůh chce být s námi.
Uvěřit, že Bůh nás nezatratil a neodešel do jiné galaxie. Nevzdal to.
A pozor - není zde řečeno - Bůh se mnou - nebo s tebou - ale Bůh s námi. Se společenstvím. Společenstvím nového lidu, které si Mesiáš povolává. Díky Kristu nestojíme před Bohem jen jako jednotlivec, ale jako společenství, jako církev. Jako jeho církev.
Nestojíme zde před tváří Boží - jako jednotlivci, ale jako společenství. Jako ti, kteří právě díky Kristu mají jedni druhé přijímat. Třeba při VP.
Josef možná nedovedl tu Boží pomoc pochopit, přijmout - a tak chtěl Marii propustit.
(Josef byl spravedlivý - ne ve smyslu přísný. Protože jinak by musel podle zákona svou snoubenku obžalovat. Byl spravedlivý - ve smyslu ohleduplný. Hledal snad cestu, jak Marii uchránit ponížení.)
Můžeme ten obraz dobrého Josefa, který nechtěl Marii ublížit, také pochopit jako drobné podobenství tohoto příběhu. A do tohoto Josefova zápasu promlouvá Bůh.
19 Její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě; proto se rozhodl propustit ji potají. 20 Ale když pojal ten úmysl, hle, anděl Páně se mu zjevil ve snu a řekl: "Josefe, syny Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého. 21 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů." 22 To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 23 `Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel´, to jest přeloženo `Bůh s námi´.
Josefe přijmi Marii, neboj se. Nejednej jak ti radí lidská spravedlnost, ale chovej se jinak. Vždyť Bůh přijímá všechny lidi. To, co se kolikrát jeví jako nějaká špatnost nebo pošetilost - může mít skrytý význam. Přijmi Marii a budeš se tak podílet na Božím díle. Přijímejte jeden druhého.
Josef váhá, jako váhají jiné SZ postavy - Sára - když slyší, že má porodit syna.
Přestože je Josef spravedlivý (1,19), tedy jedná s ohledem na bližního a vzdává se možnosti vystavit snoubenku hanbě před soudem, nestačí tato spravedlnost, aby pronikla ke skutečné "podstatě věci". Josef je postaven před zázrak.
Možná právě na této zkušenosti je založena jedna židovská tradice - podle ní každá židovská matka čeká, že se jí narodí vykupitel. Je to krásná tradice. Protože ukazuje, že každé narozené dítě je vlastně počato z Ducha. Každý nový život je zázrak.
Duch, ruach, dává nám - prachu ze země - žít.
Nový život je podle Bible vždy dílem ducha. Nový život, který tvoří budoucnost Božího lidu - tuto budoucnost otevírá Bůh, ne úspěšní otcové a plodné matky. U koho jiného tohle zdůraznit než u Ježíše? .

NZ Josef má nakonec tolik víry, že je schopen na základě andělského zvěstování změnit svůj názor a poslechnout. Není to jednoduché, víme, jak sami tváří tvář biblickému slovu jen pomalu a neochotně měníme své návyky. A víme, že ani návštěva tří andělů - poslů do Sodomy nezměnila životy lidí.
A proto můžeme obdivovat Josefův boj a může nám být jeho příběh posilou. Josef v něm obstál.
Uvěřil, že Bůh je - že bude s ním, s námi.