Druhé čtení
Dt, 26,1-3

Kázání
Už od počátku bible se setkáváme s tím, jak důležitý je pro člověka dar:
(Genesis 4:4-5 4 Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, 5 na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.)
Jak důležitý je dar pro vyjádření vztahu člověka k Bohu. První bratrovražda se točí kolem daru. I dar se nám může stát zkouškou, pokušením. Tak jako Kainovi.
Nebo také: darem můžeme říkat Bohu, že si na něj děláme nárok, že svým darem - svou obětinou ho vlastně chceme manipulovat, přitáhnout k sobě a připravit o svobodu. Svým darem můžeme vykořisťovat. Kenaanské náboženství znalo dětské oběti - v základech měst, v jejich branách byly nalezeny dětské kosti. Byly míněny určitě jako dar - ale také jako - jakési psychické vydírání daných božstev.
Dar tedy sloužil často jako způsob vydírání. Hospodin odmítl lidskou oběť.

Dar ale může být prostě vyjádření díků. Bez nároku na nějakou (Boží) oplatu. Člověk chtěl vyjádřit Bohu vděčnost. Proto byl ve SZ tolik důraz na prvorozené, prvotiny. Ty byly považované za nejlepší z celé úrody. Člověk si při jejich darování Bohu mohl uvědomit, že Bohu patří všechno.
Izraelec, který přinášel Bohu oběť, dar, si měl uvědomit, že Hospodin jej zachránil. Zachránil z otroctví. V Dt čteme: Deuteronomium 26:3 Přijdeš ke knězi, který tam bude v těch dnech, a řekneš mu: "Vyznávám dnes Hospodinu, tvému Bohu, že jsem vstoupil do země, o které přísahal Hospodin našim otcům, že nám ji dá."
Dar zaslíbené země jde mnohem dál, než jen ke skutečné zeměpisné zemi. Dar nové země bychom s NZ svědectvím mohli vztáhnout k Božímu království. BK jako prostor naděje a lásky uprostřed tohoto světa. Království, které v prostoru tohoto světa vítězí - i když je mnohým neviditelné.
A kdo tento dar vztáhne na sebe, ten pozná, že vzdávat Bohu díky a přinášet mu dary je to jediné, co může zde na zemi smysluplně dělat.
Záměrně jsem to takto vyhrotil. Lze přece dělat smysluplně i jiné věci - vydělávat peníze, mít děti, stavět dům, živit rodinu...
Ale - pokud bude chybět v základu těchto různých činností výše popsaná vděčnost - pak naše činnosti budou jaksi prázdné. Nehotové.
Nebudeme se z naší práce umět skutečně radovat. A lidé (stejně pudově jako zvířata) poznají, jestli je to co děláme, děláno s vděčností, láskou. Někteří z nás měli určitě možnost poznat tzv. mistry ve svém oboru - např. kuchaře - když takový člověk připravuje jídlo s láskou a radostí, pak jsem přesvědčen, že chuť tohoto pokrmu je doslova božská.
Myslím ale že toto platí i v ostatních činnostech: i v případě utrpení - každý z nás nese neopakovatelný úděl - tak věřím, že právě naše jediná naděje spočívá ve víře, že Bůh nás obdarovává a je s námi i když nám se jeví, že to tak není. Vzpomeňme na Joba, přišel o všechno, jeho bída šla tak hluboko, že dokonce vlastní žena po něm chtěla, aby Bohu zlořečil. Téměř všichni svědkové Boží procházeli velikým utrpením - jakoby to utrpení bylo symbolem věrnosti Hospodinu.
Možná si můžeme představit, že v našich různých utrpeních se nám ďábel snaží namluvit, že nic nemá smysl, jakoby našeptával: vzdej to, stejně to nemá cenu! Dokaž, že Bůh pro tebe ztratil smysl! Dokaž konečně Bohu, že jeho stvoření propadlo zmaru a beznaděje!
Jakoby se ďábel snažil namluvit, že vzdávat díky Bohu a radovat se v tomto světě bez naděje, vstříc ekologické katastrofě a lidské zlobě, vstříc nenávisti a nesnášenlivosti, lakomství a sobectví - to stejně nemá smysl. Vždyť to je přece naše realita - a měli bychom si to už konečně uvědomit. Skutečnou mocí tohoto světa je touha po moci, po ovládání druhých.
Zlořeč Bohu - radí rozum! Zlořeč Bohu - radí ďábel!
Vzpomeňme na Joba, přišel o všechno, dokonce vlastní žena po něm chtěla, aby Bohu zlořečil. Vzpomeňme na Ježíše, umíral v bolestech a všemi zapomenut, svět mocných a moci slavil své vítězství.
A přece...
Přece to nebylo skutečné vítězství, přece to nebyla a není podstata tohoto světa.

Může pár naivních lidí, kteří věří, že Bůh je svrchovaným panovníkem a ne ďábel, něco smysluplného udělat? Může těch pár lidí něco zmoci, když i jejich víra je tak chatrná?
U člověka to možné není, ale u Boha je možné všechno. Slibuje Ježíš...
Právě o tom J vyprávěl mnoho podobenství. Staňte se solí země! Staňte se kvasem, který všechno prokvasí a otiskne těstu svůj charakter! Buďte tou špetkou, tím Davidem, který přemůže zdánlivě nepřemožitelného Goliáše! Buďte tím světlem, které bude ostatním svítit na cestu!
Podle Ježíšových podobenství jsme přece my - ti, kterým je země svěřena! My můžeme pokud budeme věřit být solí země! (I Job byl solí země, když proti přirozenosti ukázal, že věří Bohu a ne ďáblu).
Kvas ve srovnání s množstvím těsta je něčím nepatrným. Ale kvas má schopnost všechno prorůst.
Postupně proměnit prostředí, v němž se nachází. Tak království boží může postupně proměnit celý náš život. A my můžeme jako kvas působit na životy těch druhých.
Kvas není vidět, je zpočátku skrytý - a na konec je zjevný výsledek jeho působení - ne on sám.
Nejvyšším vzorem a naší skutečnou prvotinou byl tak podle apoštola Pavla a dalších NZ svědků JK. K němu se má proto upínat naše odvaha.
Malá část (už ve SZ jazyce) může dokonce posvětit celek. Proto je Kristus nazýván touto prvotinou - on dokáže vytáhnout z bídy ostatní. On je pro nás prvotinou, tím svatým, který vstal z mrtvých jako první a který nás vede do slávy.
V něm tedy máme nejvyšší vzor i naději naší pouti. Když se podíváme na svět optikou Kristovství, uvidíme, že je mnoho možností, jak dávat. Jak se podílet na tom Božím dávání.
Už ve SZ se objevuje myšlenka, že naším skutečným darem, kteřý přinášíme Hospodinu, tedy - opakem touhy Boha nějak uplatit (tak jak jsme to slyšeli na začátku) - je oběť díků. Takový člověk nejlépe oslaví Hospodina, kdo jde jeho cestou - ten zakusí BK. Je to jinak vyslovená myšlenka života jako odevzdávání se z vděčnosti. Nebo: smysluplně přinášet dary.
Apoštol Pavel nás zve k této cestě:
Římanům 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. 2 A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Hospodine, děkujeme ti, že nám ukazuješ
na čem opravdu v životě záleží,
kde je máme hledat skutečnou posilu i útěchu.
Amen.