Introit: Ž: 139:12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

První čtení:
Koloským 3:1-3

Druhé čtení Základ kázání:
Genesis 1:1 - 4

Na počátku. S takovou naléhavostí na jiném místě tato slova SZ Bible neobjevují. Tato důraznost je patrná v hebrejštině. Slova mají pro člověka znajícího hebrejsky – pro Žida - v Bibli určitý řád a určité zvyklosti. Možná nám, lidem, kteří hebrejsky neumí, první slova Bible spíše připomenou nějakou pohádku. Bylo, nebylo, byl jeden král.
To zde však neplatí. Otevře-li ji Žid, první slovo jej téměř praští do čela. Ví, že takto věta nemá začínat. Věta v takovém typu vyprávění by měla začínat třeba: „A učinil, a řekl... na počátku“.
Jenže takové A na počátku – by znamenalo, že už bylo něco před tím, že za sebou následují jednotlivé úkony v čase. Jak ale vyjádřit prvotní stav, kdy ještě neexistoval čas? Proto takový zvláštní začátek.
Bezčasí je samozřejmě nepochopitelná představa pro člověka. Jak si představit situaci, kdy není čas? Žijeme v čase, naše řeč se odehrává v čase... Ovšem Bůh byl i před časem. Biblický jazyk nám chce říct, že Bůh nebyl a není závislý na vznikání a zanikání.
Prorok Jeremiáš nacházel v onom absolutním slovu (na počátku) představu o Království Božím, jež existuje od věčnosti, trůn slávy od počátku vyvýšený. (Jeremjáš 17:12 Trůne slávy, od počátku vyvýšený, místo naší svatyně,). Takto podobně chápaný počátek má své ozvuky i u Jana – (1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.) S tímto slovem Jan spojuje Ježíše Krista.
Bůh Izraele je pánem i nad časem. To není tak samozřejmé, člověk má tendenci do času zařadit úplně všechno. I Boha. Bůh Izraele je ale mimo čas. Není důvod se domnívat, že neumí být mimo čas, i když vstupuje do dění na zemi. Jelikož on svým slovem všechno stvořil.
Izrael spojil tuto vládu s královstvím. Vstupujeme-li k Bohu, přitahuje-li Bůh nás, vstupujeme do Jeho Království. Do nerezavějícího království. V tomto království můžeme být svědky darů, které náš čas přesahují.

Bůh učinil vesmír, který je smysluplný. Stanovil řád, stanovil místo pro člověka – zemi. Učinil také nebe, jako doplněk pro pozemský život člověka.
Stvořil jej způsobem, který je pro člověka nepochopitelný. Onen přechod z ničeho do něčeho, nelze nijak pochopit.
Boží tvoření je takové. I na to dává hebrejština pozor. Boží tvoření nazývá úplně jinak, než lidské tvoření, které pochází z něčeho, co už tu bylo. Nelze přece vytvořit věc z ničeho. Ale Bůh takto činí.
Proto - že Bůh na počátku stvořil – lze chápat bratři a sestry tento výrok jako vyznání. To nelze odvodit z lidského rozumu. Je to víra, která člověku říká, že Bůh tvoří zcela nové. A tak může Žalmista volat: 51,12: Srdce čisté stvoř (bárá) mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých..
Člověk smí doufat a modlit se k Bohu, aby jej oživil svou obrovskou mocí a stvořil nám čisté srdce. Smíme věřit, že Bůh umí nejen stvořit nebe a zemi, ale také čisté srdce. Vzkřísit naše srdce ze smrti.
Země byla zpočátku doslova neforemná a prázdná. (Jsou to slova víry, a tedy také - hlubokého poznání - čtěme:) země je pustá, když na ní není, kdo by uctíval Hospodina. Jr říká: 4:22 "Můj lid je pošetilý,(..) Jsou moudří, ale ke zlému, dobro konat nedovedou."23 Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla. Člověk si může svůj život zcela zkazit, může tak zpustošit zemi. Nejen v obecně ekologickém smyslu, ale také svou vlastní duchovní zemi. Dnes zvláště se ukazuje, jak lidská moudrost (která právě vede ke zlému) dokáže pustošit. Tato lidská zlá moudrost vede k původnímu stavu, před zrodem.
Tato pustá země je připravená rodit. Na ní může Bůh zaset skrze své slovo novou naději.
Dále čteme, že nad vodami se vznášel Boží duch, vítr. Byl to vítr, který později utišil vody potopy. Bylo to také vítr, jenž rozpoltil vody Rudého moře, proměnil moře v souš. Zde je to vítr ve službách Hospodina, - ne sám Hospodin jako Duch svatý. Je to vítr, který se jako orel vznáší nad hnízdem a chrání svá mláďata.
A pak, prvního dne tvoří Bůh světlo. Až nyní, když je stvořena země s vodami a nebem! Světlo, tolik důležité a posvátné pro mnoho náboženství a filosofií. Podle Bible jej Bůh tvoří ne na prvním místě.
Toto světlo Bůh poznává jako dobré – jako smysluplné. Nyní osvětluje zemi, na níž se zjevuje Hospodinova sláva.
Vše, co Bůh tvoří je dobré - tedy podle Božích měřítek. Čili – nemůže již být lepší, text vede čtenáře k takovému pochopení: Boží stvoření je dobré – nikdo nemůže vytvořit něco lepšího. V tomto smyslu je toto stvoření definitivní, absolutní.
A nakonec přichází oddělení světla od temnoty (jako souše od moře – toho rudého). Připomíná nám oddělní posvátného od světského. Světlo odkazovalo vždy k Hospodinu. V tomto světle se má odehrávat náš život. Izajáš 2:5 Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle! Temnota ustupuje světlu. Láska Hospodinova se totiž projevuje jako světlo.
Žalmy 36:10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.
139:12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

Hospodin stvořil světlo a světlo bylo dobré, jako je dobrý Hospodin. Co Hospodin tvoří, to je dobré. Naproti tomu - co tvoří člověk, není vždy dobré.
Tento dnešní příběh, toto hluboké vyznání víry nám ale chce připomenout: Vizte, jak dobrý je Hospodin, jděte do sebe a otevřete se Božímu milosrdenství a nebraňte jeho lásce pronikat do vztahů mezi lidmi i – mezi člověkem a přírodou – mezi člověkem a kosmem.
Napodobovat Hospodinovy činy lze: v Jeho Duchu – v milosrdenství, v lásce – v darech, které jsme od něj přece přijali. Můžeme jej takto následovat? Není to příliš troufalé? Naopak: známe přece první přikázání: Dt 6:5 Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

Viděli jsme, že všechny výše jmenované motivy – Boží panování nad časem, Boží způsob tvoření, zvláštní jméno Hospodina, prázdná země, Boží– vítr, světlo – jsou symboly plné významů, které vystupují dále na různých místech bible, jako opakující se refrény, jako doplňující se mozaika. Všechny svědčí o Bohu, který dává našemu život zde na zemi smysl. Je to Bůh, který vnáší do našeho lidského světa lásku, milosrdenství, spravedlnost.

Náš Pane
děkujeme ti, že smíme přemýšlet o tvých mocných činech
děkujeme ti, že tvé skutky v nás nejen budí bázeň
ale že do nás vlévají radost a naději a tak nás uzdravují
a dávají nám sílu k tomu, abychom tyto tvé řády následovali
a připravovali tak půdu pro tvé království.
Děkujeme ti za zvěst: že ty tvoříš s láskou, spravedlností, milostí
smíme slyšet, že jsi přítomen
Amen

Poslání: 2 Kor 13:11 žijte v radosti, napravujte své nedostatky, povzbuzujte se, buďte jednomyslní, pokojní, a Bůh lásky a pokoje bude s vámi.