Introit
Žalmy 30:2 Hospodine, tebe vyvyšuji, neboť jsi mě vytáhl z hlubin, nedopřáls mým nepřátelům, aby se nade mnou radovali.
3 Hospodine, Bože můj, k tobě jsem volal o pomoc a uzdravils mě.
5 Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost,
První čtení
Nejprve česky – pak německy
1 Paralipomenon 29, 10- 14 ; 17 ,18
Druhé čtení
Stehen wir auf
Nejprve opět česky, potom německy
Lk 17,
Kázání
Oddíl je nadepsán: uzdravení deseti malomocných. Ale taky by mohl být nadepsán: Další výrok o síle víry. Tak jako jinde u Lk, ani tu na prvním místě nejde o zázrak uzdravení, ale o to, jak J moc vstupuje do lidského života. Ne nadarmo čteme o pár odstavců výš, jak chtějí apoštolové po J víru. Více víry! A J jim odpovídá: kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře´, a ona by vás poslechla."
Apoštolové netuší, že J vlastně mluví také o nich. Setkání s J bylo přece pro apoštoly tak dramatické, že jsou jako stromy vyrvané i s kořeny a přesazené do moře. Právě už kvůli tomu má mít život člověka podobu neustálé vděčnosti.
My jako následovníci JK nejsme v postavení těch – kdo si nechávají sloužit. A přesto k tomu apoštolové mají stále sklony. J jim připomíná: my jsme ti, kteří byli obdarováni. My všichni jsme dostali dar víry – a tak se nemůžeme povyšovat. Proto Lk často ukazuje apoštolům, že Samařan, člověk, se kterým opovrhují – jim ukazuje, co to víra je.
Stejně tak se může stát, že nás o víře poučí někdo – kdo není v náboženském institučním smyslu – věřící.
Proto se máme učit mnohokrát za den odpouštět - a neurážet se – když se vzájemně omluvíme. Všichni jsme totiž ve stejném postavení těch, kteří byli obdarováni – kteří jsou každý den znovu obdarováváni.
Uzdravení deseti malomocných je proto více podobenstvím – než jen prvoplánovou zprávou o tom, že J měl moc uzdravovat. Smysl tomuto příběhu dodává teprve odpověď uzdravených...
Znovu převyprávím text:
J procházel Galileou a Samařskem – obě země to byly pro pravověrné Židy podezřelé. Jejich obyvatelé byli na okraji společnosti. A přesto tak jak byli Galilejci pro ostatní Židy obyvatelé okraje a podezřelí – stejně pro Galilejce byli Samařané. A v těch (podezřelých) místech šlo vstříc J 10 malomocných. Stáli opodál, tak jak to měli uloženo podle zákona. Volali na J. (Uloženo podle zákona měli: Leviticus 13:45 Malomocný, který je postižen, bude mít šaty roztržené, vlasy na hlavě neupravené, vousy zahalené a bude volat: »Nečistý, nečistý!«) Ale oni hlasitě volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!"
A J jim řekl, ať se jdou ukázat kněžím. A šli tam a byli očištěni. Jakoby ale jen jeden viděl a zakusil, že je uzdraven. Zvláštní: není zde řečeno – jestli se uzdravili těsně před tím, než ke kněžím dorazili, nebo jestli celou cestou – kterou vykonali. Ani nevíme, jestli vůbec poznali, že jsou uzdraveni. Byli očištěni. Nevíme, jestli jejich očištění – snad potvrzeno kněžími – souviselo s jejich skutečným uzdravením.
Jen jeden jakoby poznal, co se stalo. A tento jediný z nich, když zpozoroval, že je uzdraven, velebil Boha a přišel děkovat – (eucharistoval) Ježíšovi. Navíc (pro apoštoly podezřelý) Samařan. J se divil, že nikdo z nich nepřišel poděkovat a vzdát Bohu chválu (že neměl tuto potřebu vyjádřit díky).
Ptal se – kde jsou? Připomíná mi to příběh z první knihy mojžíšovy – když Bůh volá na člověka – kde jsi? Člověk se skrývá, protože není schopen být Bohu na blízku. J se ptá toho Samařana: kde je těch devět? Bylo očištěno deset...Nikdo se nenašel, kdo by Bohu poděkoval, než tento cizinec? Těch devět bylo sice možná očištěno – před zákonem a před lidmi – ale uzdravení se nedotklo jejich duše.
Jen cizinec – Samařan se vrátil a děkoval. A teprve tehdy J řekl tomu Samařanovi: "Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila."
Teprve tehdy to všechno dostalo smysl. Teprve tehdy se ukázalo, že fyzické uzdravení nesouviselo se skutečnou záchranou.
Lk ukazuje jak víra – jako věření nějakému systému ještě nestačí.
Pravděpodobně těch 9 zbylých bylo normálními věřícími – věděli jak se modlit, věděli co přesně dělat při bohoslužbách, pravidelně by možná chodili do kostela.
Něco jim ale scházelo: nebyli schopni – nebo ochotni od srdce Bohu poděkovat...
Kdo je schopný skutečně děkovat, být vděčný – žít život jako vděčnost – ten má vlastně život mnohem snadnější. Nestane se mu totiž, že by často prožíval zklamání z každodenní (nudné) reality.... Nestane se mu, že by byl věčně nespokojený se stavem světa kolem něj. Takovému člověku je nablízku BK.
Vděčný Samařan je zachráněn, protože uviděl milosrdenství Boží a odpověděl na ně. Zahlédl tak BK. Je dost možné, že ti jeho pravověrní spolubratří v nemoci, vůbec skutečné uzdravení neprožili, nepochopili, neuviděli.
J říká – není podstatné – jestli vaše tělo je postiženo chorobou – na prvním místě je důležitý stav vašeho srdce. Jestli jste schopni skutečné pokory a vděčnosti – a tím hlubokého vztahu s naším Pánem.
Všimněte si, že J (opět – tak jako jinde u Lk) nešlo na prvém místě o učinění zázraku, ale o to, aby mohl ukázat – že důležitější je to, jak toto uzdravení přijmu. A tímto přijetím měří J víru.
Jakoby se tu ozývala věta: Lukáš 12:4 Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ježíš ukazuje, že jde víc než o tělo.
Jeho uzdravování je hlubší, než jen fyzické. J přišel, aby odpouštěl hříchy, aby navázal znovu vztah mezi člověkem a Bohem. Uzdravený je ten, kdo (díky JK) znovuobnovil vztah s Bohem.
Právě tento směr přemýšlení o víře vedl apoštola – aby napsal:
Římanům 8:7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Ti, kteří nebyli schopni Bohu poděkovat – vlastně tak ukázali, že žijí jen z vlastních sil. Vyléčení možná vzali – tak jak my jsme naší medicínou naučeni – vezmu si prášek a horečka přejde. Na můj další život to však nemá žádný vliv. Ve skutečnosti tak opravdu osvobozeni nebyli.
J ukazuje apoštolům, že skutečné uzdravení musí zasáhnout celého člověka – a vede do nitra srdce – a důkazem je potom odpověď dotyčného. Možná ten Samařan děkoval dokonce poprvé v životě. Možná poprvé poznal tuto moc – přijetí Boha za svého skutečného zachránce. A byl proměněn, spasen...
e Zusammenfassung:
Der Abschnitt wurde übergeschrieben "Die zehn Aussätzige". Aber - auch wurde er übergeschrieben "Nächster Urteilsspruch (ROZSUDEK?) der Kraft des Glaubens".
Hier (und auch an anderen Stellen bei Lukas) geht nicht vor allem über das Wunder der Heilung, aber über Jesus Dasein im menschlichen Leben.
Die Heilung der zehn Aussätzigen ist mehr als eine Geschichte. Es ist ein Gleichnis. Der Sinn dieser Geschichte umfasst erst die Antwort der geheilten.
Am Ende des Abschnitts fragt Jesus: Wo sind aber die neun? Sind nicht die zehn rein geworden? Nur ein Fremde hat umgekehrt um Gott die Ehre zu geben... Es hat sich herausgestellt, dass nur körperliche Heilung nicht genügt.
Den Neun ist etwas entgekommen. Sie konnten nicht dem Gott danken, Ehre zu geben... Dem dankbaren Samariter wurde geholfen, weil er die Barmherzigkeit Gottes sah. Er sah eigentlich etwas vom Gottes Reich.
Wahrscheinlich haben seine Brüder keine wirkliche Abheilung erlebt.
Es geht nicht über das Wunder, aber über meine Antwort. Geheilt ist der, der sein Verhältnis mit Gott erneuert hat.
Doch Paulus schrieb: Denn fleischlich gesinnt sein ist Feindschaft gegen Gott, weil das Fleisch dem Gesetz Gottes nicht untertan ist; Die aber fleischlich sind, können Gott nicht gefallen.
Ihre Heilung hat kein Einfluss an das nächste Leben. Jesus zeigt, dass die wirkliche Heilung den ganzen Menschen treffen muss. Vielleicht der Samariter hat zum erstenmal gedankt. Vielleicht zum erstenmal erlebte er diese Macht. Gott, als mein wirklicher Retter, Erlöser. Und so - er würde geheilt, erlöst.
Povstaneme
Bitte - stehen wir auf Unser Gott, du kommst als der Erlöser
wir bitten - verwandle uns durch dein Wort,
Gib uns Kraft, von aufrichtigen Herz danken und die Ehre zu geben
und so dich eingestehen.
Amen
Pane, přicházíš jako zachránce člověka
prosíme, abychom se nechali tvým slovem proměňovat
abychom dokázali z upřímného srdce děkovat
a tak vyznávat, že ty jsi náš Bůh
Amen.
Stehen wir auf zur Fürsprache
Poslání
Ř 8, 10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
und 165 von den Deutschen Gesangbuch