Introit
Psalm 51:13 Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! 14 Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. 15 Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. 16 Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.

píseň
637 Díky Bohu vzdejme

První čtení
Mt 20, 1-16

Druhé čtení
Gn 4,1-16

Kázání
Příběh syrový a zčásti také tajemný. Co se vlastně stalo? Co nám chce vypravěč sdělit?
Hospodin úplně na začátku chtěl, aby člověk miloval svého bližního. Aby si lidé vzájemně pomáhali. Jak prosté... a tak stvořil člověka – jako dvojjedinou bytost – muže a ženu.
Ale člověk se této povinnosti, této VÝSADĚ – milovat – vzdává.

Eva porodila dítě a byla na to pyšná. „Získala jsem muže, a tím Hospodina.“ Byla Eva příliš pyšná? Nechtěla tím říci, že narozením si Hospodina přivlastnila? Zatím děti nemáme, ale dovedu si představit, jak má člověk po narození dítěte pocit moci. Pokračování rodu – to je skoro jako nesmrtelnost. Je to jediný způsob jak vidět, že něco ze mě má pokračování. A proto také ve starověku existovalo něco jako kult dětí – kult potomků. Proto taky byli lidé ochotní své děti obětovat bohům, protože přece dítě je to nejdůležitější, čím bych boha mohl uplatit.
Získala jsem muže, a tím Hospodina. Člověk bývá někdy opojen sám sebou. Možná to Evě připadalo jako částečný návrat do ráje. Do rajské nesmrtelnosti. Získala syna, svého pána.
A dala mu jméno Kajn – ten, který tepe kovy. Ten, který umí vyrobit kovovou zbraň. Byl pánem toho pevného, (co nás obklopuje). Všech jakoby jistot, na kterých často ujíždíme. Toho, na co si můžeme sáhnout.

Petr Sláma přeložil Kain do češtiny výstižně „Kalin“. (Protestant, 3, 2007, str. 8)

A pak porodila Eva dalšího syna a nazvala ho Ábel, Vánek, nebo originální překlad Petra Slámy – Maren – od slova marnost.
A Ábel byl pastýř, a Kain sloužil zemi. Byl služebník země.
Izrael se sám nahlíží jako potomek pastýřů. Nejen Abraham byl pastýř, ale třeba David byl pastýř. Prorok Amos říká: 7:15 Hospodin mě vzal od ovcí, Hospodin mi rozkázal....

A stalo se, že Hospodin nepohlédl na zemskou úrodu, když mu ji Kain předložil. Snad proto, že Kainova oběť (z povahy věci) nebyla z prvorozených.
Jak víme, krev byla pro židovský národ velmi důležitá. I v NZ čteme: Žd, 9:22b bez vylití krve není odpuštění. Kain nepředložil krev – protože možná nechtěl po Hospodinu, aby mu odpustil. Kdo totiž obětoval prvorozené zvíře, doznával, že od Hospodina potřebuje odpuštění. Možná to bylo – jakoby křesťan řekl, že Kristova oběť k ničemu nebyla.
Ať bádáme jakkoli – vysvětlení dokonce – myslím - ani chtít nemáme – proč Bůh nepohlédl na jeho oběť...Hospodin si vybral oběť Ábelovu, toho slabšího...

Kain byl silný, mohl se opřít o své zbraně, dokázal vyrábět z kovu. Nedokázal pochopit jak je možné, že Ábel, ten vyhublý téměř ztrácející se věchýtek, má se svou obětí u Boha úspěch. Vždyť Ábel nemá nic o co by se mohl opřít. Přece by Bůh nepohlédl na takového budižkničemu.
A spravedlivě začal stoupat v těle Kainovi žár, až ztratil lidskou tvář.
Možná stejně spravedlivě jako se rozzlobili služebníci v prvním čtení... Jak je možné, že jsi tomu poslednímu dal stejně jako mě? Jak je možné, žes na jeho oběť, na toho druhorozeného, pohlédl a na mou ne? Jak je možné, že si dovoluješ jednat jinak, než já chci? Jak je možné, že jsi se přiznal ke slabšímu a mne silnějšího, odstrčils?
(12 `Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!´
Pán odpovídá: Já chci tomu poslednímu dát jako tobě; 15 nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?´ 16 Tak budou poslední první a první poslední.")

Kain začal celý hořet, jeho tvář spadla. Takhle si představuji peklo – člověk se třese zuřivostí, závistí, celý hoří, jeho lidskost se vypařila. Ne po smrti – ale teď a tady vznikají a zanikají světy....
Kain chce říct: chci, abys byl jako já. Nepotřebuji tě – můj bratře, můj bližní – nepotřebuji tě, když jsi jiný, než já – protože tě chci ovládat, chci být lepší než ty, chci tě zajmout....
Ale Hospodin hledí na slabší a má blíž ke slabším tohoto světa... Před Hospodinem obstojí Lazar a neobstojí Boháč. Ne starší syn, ale ztracený syn. Obstojí tiší bezejmenní spíše než slavní bojovníci. To je evangelium tohoto příběhu.
A co je neuvěřitelné - Hospodin sestupuje aby s Kainem smlouval, aby mu ukázal, co má dělat, aby ho vedl, aby mu podal ruku.
Hospodin chtěl, aby Kain našel znovu svou zmizelou tvář, aby pohlédl s láskou na Ábela. Ale Kainovi možná bylo najednou náboženství na překážku, vlastně nechtěl, aby se mu příliš vlamovalo do soukromých záležitostí.
Tady vidíme, jak zvláštní to s vírou je. Člověk má často pocit, že jde do kostela nebo čte bibli, aby si odpověděl na otázky, aby mu bylo dobře – aby si udělal dobře...???
Aby zažil krásný náboženský pocit. A kolikrát se snažíme naši víru takto propagovat – když přemýšlíme, jak oslovit lidi – jak oslovit mládež – připravit něco atraktivního – aby si to opravdu užili.
Vidím Kaina, jak jednou, jde obětovat Bohu, jako jde do kostela dobrý věřící, ale najednou cosi neklapne. Vidí, že Bůh se sklání k tomu, kterého on vždy považoval za horšího, slabšího, menšího před Bohem.... A začne závidět. A navíc si myslí že spravedlivě. Kainova spravedlnost - naše spravedlnost tak ukazuje naši vlastní bídu...

A jelikož Kain spoléhá na svou sílu, na to, na co si může sáhnout, na to, co mu přinese užitek – tak uvažuje, že nejjednodušší cesta jak získat opět klid, jak se zbavit toho protivného hlasu, který po něm chce, aby se choval jinak, než on je zvyklý – spolehne se na svou sílu a Ábela odstraní. Stejně byl jen vánek, nikdo to ani nepozná. Pro svět stejně nic neznamenal. Nic neuměl...
Ale hlas Boží přesto proti Kainovy – naší - vůli šeptá: Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout...
Bůh po nás chce, abychom panovali nad hříchem, abychom mu dokázali šlápnout na hlavu, když se objeví. Hřích je připraven vždy vyskočit, je stále u našich dveří. Nelze přestat bdít. Být bdělý sám k sobě. To se má Kain učit. To se máme učit... Být pozorní k vlastní mysli, k prvotním pohnutkám, ze kterých se rodí zlo.
Má se učit přiznat si, že i u jeho vlastních dveří je připraven hřích.
A Hospodin přináší osvobozující slovo, protože mu zvěstuje, že je v jeho silách, v silách Kainových být nad hříchem pánem.
Dokonce je Kain (člověk obecně) povolán k tomu, aby nad hříchem vládl. To je další dobrá zpráva. Hospodin nám věří, že to zvládneme... A Hospodin určitě netrpělivě čeká, jestli Kain vyslyší – jestli má uši nachystané k slyšení, jestli má pro něj náboženství nějaký smysl.
(Ř 2,7: Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo...)
Kain ve zkoušce neobstál. Svého bratra zabil...
Nechtěl být svému bližnímu strážcem...
Kain křičí: jsem snad strážcem svého bratra? Nechceš toho po mě pane Bože nějak moc? Přináším ti oběti, ty je odmítneš a ještě po mě chceš, abych se staral o toho budižkničemu?
Ale sama země, které Kain slouží svědčí proti němu. I když Kain dělá, že to nevidí. Hlas zmařených pokolení bratra Ábela křičí k Hospodinu a on slyší.
Země už ti Kaine nikdy nebude dávat sílu. Protože: veškeré tvorstvo s námi nese důsledky našich rozhodnutí. (Římanům 8:22 Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.)

Co učiníte těmto maličkým, to učiníte mě. Kain zabil v Ábelovi Boha. Stejně jako lidé ukřižovali Ježíše.

A Bůh je nepoučitelný. I v tomto příběhu... Místo aby Kaina zabil a zadupal, tak se ho zastává. Nikoli, kdo by Kaina zabil, bude postižen sedmeronásobnou pomstou.
Bůh obžalovává, ale současně se zastává. Dává Kainovi znamení božího milosrdenství. A tak se Bůh – světe div se – stává ochráncem toho lidského odpadu – který není schopen lásky. Tak se zcela nepochopitelně stává i Otcem i ochráncem nás všech.

Hospodine děkujeme ti za zvěst o tvém neskonalém milosrdenství,
o tvé touze pomáhat nám.
Dávej nám prosíme odvahu k bdělosti,
abychom dokázali rozpoznat hřích ještě než se nás zmocní.
Amen.

Poslání
Židům 11:4 Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, `ještě mluví, ač zemřel´. 11:6 Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají. 13 Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci.
12:1 Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo,
2 s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.