Soběhrdy, 6.8.2007
Křest Stanislava Kysely

Introit
Žalmy 32:1 Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt.
10 Mnoho bolestí postihne svévolníka, toho však, kdo doufá v Hospodina, obklopuje milosrdenství. 11 Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte všichni, kdo máte přímé srdce!

První čtení
něco z EX12 21-32

Druhé čtení
1 Petrův 1:18 - 25.

Kázání
Milí bratři a sestry, milí rodiče a přátelé
Dnes máme příležitost připomenout si, co znamená křest. Pro každého asi trochu něco jiného. Dovedu si představit, že každý z vás by odpověděl trochu něco jiného. Přesto, že křest je v křesťanství jeden ze základních symbolů a znamení samotného jádra naší víry, nedovedeme vlastně přesně vyjádřit, k čemu tento symbol směřuje. Protestantské církve se nad různými výklady křtu rozcházejí a křest (podoba, formální stránka) je vykládán téměř každou tradicí různě.
Je možná dobře, že toto přesahující znamení Boží lásky vykládá každý trochu jinak a je také důkazem, jak neuchopitelná je Boží moc.
Pokusím se hned na začátku říci co křest je pro nás: křest je pro všechny z nás znamení (Svátost sama o sobě nemá žádnou moc), viditelným způsobem nám znázorňuje spasitelné dílo JK, jemuž věříme na základě zvěstování evangelia.
Křest je znamení neuvěřitelného daru – totiž že Ježíš nám odpustil. Vyhlásil odpuštění, daroval nám tak život.
Každému odpustil a tak mu sdělil – tvé hříchy už nad tebou nemají moc. Ježíšovo odpuštění šlo tak daleko, že dokonce tuto moc prokazoval i na batoletech.
Co to znamená? Že Boží láska, je tu s námi – na zemi, dřív, než o ni začneme stát, dřív, než se sami postavíme na vlastní nohy - dřív, než dokážeme něco, proč by si nás druzí měli vážit
- dřív, než dojdeme do kostela, do shromáždění církve... Na křtu nemluvňete se právě ukazuje tato Boží moc.

Tak – nyní bych mohl skončit, protože jsem řekl vše podstatné...
Rád bych ale spojil tato slova více s příběhy, které promlouvají ze SZ.

(Na první pohled to vypadá, že křest nemá se SZ nic společného.)
Při křtu používáme slova: „Křtím tě ve jméno Boha Otce i Syna i Ducha svatého," zdůrazňují, že při křtu je člověk zahrnut do plnosti Božího díla spásy. Voda při křtu znázorňuje záchranu před Božím soudem (Noe), vysvobození z otroctví hříchu (Izrael prochází mořem z Egypta), začátek nové životní cesty (přechod Jordánu do země zaslíbené) a život věčný (pohřbení a vzkříšení spolu s Kristem).
Je voda ale tím jediným symbolem?
Co vlastně znamená věta z listu Petrova (které bylo určeno pokřtěným), že jsme byli vykoupeni převzácnou krví Kristovou? Jak krev souvisí s vodou? Jak tato krev souvisí s novým narozením skrze nepomíjitelné slovo Boží?
Vysvětlení se nachází ve SZ v oběti beránka a v oběti JK. A křest k této oběti odkazuje. Křest není jen vyznání, že starý člověk v nás zemřel, aby se mohl narodit nový. Křest podle víry prvních křesťanů také odkazuje přímo do knihy Ex.
Stejně jako souvisí oběť JK s židovskými velikonocemi – Pesachem, tak souvisí křest také s Pesachem.
A první epištola Petrova nám to připomíná. (Chceš-li se přiblížit pochopení významu křtu, poslouchej, jak Bůh vyvedl Izraele z Egypta.)
SZ zpráva o krvi beránkově je přímá a jednoduchá: kdo si potřel veřeje krví beránkovou, ten zůstal na živu. Co to znamená? Jak to souvisí s námi?
Kdo byl označen krví nevinného beránka, toho přeskočil anděl smrti, toho pominul Hospodin, když procházel zemí (Ex 12,23 až Hospodin bude procházet zemí).
Před Hospodinem totiž člověk sám se svou pýchou nemůže obstát. Proto v tomto příběhu pobyl všechny prvorozené. Aby se ukázalo, že si bez Boha lidé sami nevystačí. Že neobstojí bohové, jimž tito prvorození byli zasvěceni. Před Bohem obstáli jedině ti, kteří uvěřili, že je krev beránka zachrání. Krev beránka, to bylo znamení pro Hospodina, že ho jeho lid přijímá jako jediného Boha.
Stejně jako ti, kteří uvěřili a potřeli si krví beránkovou veřeje byli zachránění, tak i kdysi Noe. Noe uvěřil Bohu, že tato loď mu může být k něčemu dobrá. Že ho zachrání. (nikdo jiný mimo jeho nejbližší rodinu nevešel do archy).
Izraelci uvěřili Bohu, že krev beránka jim bude dobrá k jejich záchraně. Kdo si pomazal veřeje dveří, zůstal na živu.
 Kdo uvěřil Hospodinu, ten obstál. Ne ze svých zásluh, ale byla to víra, která ho zachránila.

Pokusím se tuto víru popsat jinak: veliký požár, utíkáme, vede nás člověk, kterému věříme, že zná cestu. Přiblížili jsme se propasti. Když zůstaneme stát (na útěku před ohněm) před propastí a netroufneme si, nebudeme sami sobě věřit, ale uvěříme tomu, kdo nás vede, že to zvládneme, že přeskočíme, pak budeme právě potřebovat k záchraně tuto víru.
Když neuvěříš, pohltí tě plameny.

Přeneseně řečeno: křtem Izraelců byla krev beránka. Kdo uvěřil, potřel veřeje krví nevinného beránka, zůstal na živu, když Hospodin procházel kolem. Rodiče tak zástupně za děti zachránila jejich život.
Beránek musel zemřít, aby jedna rodina, jeden dům zůstal nedotčen Hospodinovým dechem.
J sám sebe pochopil jako beránka. Jaký je důkaz toho, že se Ježíš nemýlil, že je tento beránek? Bůh Ježíšovu oběť přijal. Že vzkřísil. Přijal ho k sobě.
Víra v to, že J a Bůh své dílo dokonali.

A tak si zanedlouho – a dnes hned dvakrát (VP a křest) budeme připomínat tuto krev nevinného beránka.
Prolitou z lásky (jak budeme za nedlouho zpívat při VP – jak se zpívá v nejedné písni.)

Pán Bůh nás tak miluje, že ho to stálo krev - krev na kříži. A touto krví jsme skropeni, jsme poznamenáni, obklopeni a zajati jeho láskou a jeho odpuštěním. To vše má symbolicky připomínat křest: Jako voda omývá tělo, tak je naše srdce, naše duše či naše nitro omyto Kristovou krví, poznamenáno Boží láskou a opatrováno Božím odpuštěním.

Chvála buď Bohu, který poslal Ježíše - a svěřil mu moc na zemi odpouštět hříchy.
Chvála buď Synu, který toto poslání přijal - a neuhnul, ani když kvůli němu musel na kříž
A chvála buď Duchu, který vzbuzuje víru, že to, co slyšíme je slovo jedinečně silné a mocné pravdy.

AMEN