Introit

CEP Psalm 119:6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání.

CEP Psalm 49:7 kteří spoléhají na své jmění a svým velkým bohatstvím se chlubí? 8 Nikdo nevykoupí ani bratra, není schopen vyplatit Bohu sám sebe. 9 Výkupné za lidský život je tak velké, že se každý musí provždy zříci toho, 10 že by natrvalo, neustále žil a nedočkal se zkázy.

První čtení

Luke 19: 40  Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení."

41  Když už byli blízko a uzřel město (Jeruzalém, pozn. P.T.), dal se nad ním do pláče a řekl: "Kdybys poznalo v tento den i ty, co vede k pokoji! Avšak je to skryto tvým očím. 43 Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val, obklíčí a sevřou tě ze všech stran. 44 Srovnají tě se zemí a s tebou i tvé děti; nenechají v tobě kámen na kameni, poněvadž jsi nepoznalo čas, kdy se Bůh k tobě sklonil."

Druhé čtení

Kazatel 8:1- 9  

Kázání

Na první pohled ten přečtený text vypadá bezvýchodně. Člověk je v podstatě zlý, soud ho nemine. Člověk je bezmocný. Má se dokonce podřídit vládní (mnohdy despotické) moci. Jinými slovy: doba je zlá, nic s tím neuděláme, ať dobrý člověk, tak zlý s tím nic nenadělá.

Toto schéma má svou sílu. Pamatuji se, že v mnoha rodinách bylo typické – s nadsázkou se dá říct – po osmašedesátém. Mezi určitou širokou vrstvou společnosti zavládla atmosféra zmaru, bezvýchodnosti. Atmosféra výčitek a pocitu, že už se svým osudem nemůžeme nic dělat. Tak jsem to prožíval ve vlastní rodině. Byl to životní pocit určité vrstvy v určité době. Jak moc byl všeobecný to nevím. Co ale pozoruji – že je to pocit, který u mnoha lidí stále přetrvává a kladu si otázku nakolik je to jed bolševismu a na kolik to může být výsledek nové zkušenosti.

Kazatelova slova zaznívají do zlé doby. Do doby bídy a pomíjivosti. Lesk Šalomounova věku byl pryč. Lidé se vzájemně vykořisťují, jejich pobíhání postrádá jakýkoli smysl. Obecně se má za to, že kniha Kazatel je dosti bezvýchodnou a neměla by se příliš číst v situaci, kdy je člověku špatně.

Podle mého názoru – právě proto, že Kazatel mluví k lidem v době těžké – je naopak dobré tuto knihu v těžkých dobách číst.

(Patříme k nejbohatší části světa. Máme všichni co jíst, dokonce máme přebytek. Využíváme všechna dobrodiní i nešvary vědy. Přesto v základních otázkách jsme na tom podobně jako byli lidé dříve a budou i později. Co nás odlišuje: že tady nyní neprobíhá válka. Že se tu možná více dodržuje právo. Přesto bychom našli také mnoho míst, kde se lidé u nás cítí utlačováni, kde trpí. Obecně trpíme všichni (jako společnost) nedostatkem lásky a víry. A tak slova Koheletova mluví i k nám velmi významně a moderně. Jsou opravdu tak depresivní?)

Už z prvního verše je cítit nejdříve smutek. Pochybuje kazatel, že moudrý nikdo není? ( Kdo se vyrovná moudrému a kdo zná výklad věcí? Moudrost prosvítí člověku tvář, i tvrdost jeho tváře se změní .) Kazatel ale neříká, že moudrý nikdo není, spíše popisuje, co moudrost způsobuje. Moudrost způsobuje, že člověku změknou rysy. Že mu prosvítí tvář. Nejde jen o to, že poznání je dobré samo o sobě. Skutečné poznání přináší světlo do tváře. Co je to za světlo? Napoví nám hebrejský výraz, který je v ČEPu přeložen jako tvrdost. Kraličtí mají: a nestydatost tváři jeho proměňuje . Ta nestydatost je už blíže ke skutečnému významu. To slovo znamená „mocichtivost, nestoudnost, vypínavost“. Jaké světlo tedy přinese člověku skutečná moudrost? Že se člověk začne vzdávat touze po moci, po ovládání druhého. To je slovo nadějné, je to nabídnutí cesty pro každého.

Kdyby Koheletova slova byla jen konstatováním strašného stavu člověka na zemi, nemohla by být nadějná. Kohelet ale předpokládá, že tu je možnost záchrany. Je tu možnost vzdát se touze po ovládání druhého. Výsledek se dostaví hned. Tvář člověka se začne prosvětlovat. A takový člověk pak chodí ve světle – na rozdíl od toho, kdo podléhá touze po moci a chodí tak ve tmě. (Lk 11:34   Světlem tvého těla je oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo má světlo. Je-li však tvé oko špatné, i tvé tělo je ve tmě. 35  Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou. 36  Má-li celé tvé tělo světlo a žádná jeho část není ve tmě, bude celé tak jasné, jako když tě osvítí světlo svou září .")

Je to moudrost, která přímo souvisí s láskou ke druhému člověku. Láska má moc měnit člověka.

A tu dále čteme, že se člověk má podvolovat královské moci! A navíc kvůli Bohu. Protože ji panovník dostal od Hospodina? Vypadá to, že Kohelet doporučuje podřídit se. Ale kraličtí výstižněji čtou: Jáť radím: Výpovědi královské ostříhej, a však podlé přísahy Boží . Změna jednoho slůvka a celý smysl se najednou obrací. Podle Koheleta má člověk být odpovědný vládě – ale jen do té míry, pokud to je v souladu s Božími řády.

Kazatel totiž mluví o člověku obecně – a král je také přece člověk, člověk, který nemá svého ducha v moci (v. 8). Nemá moc nade dnem své smrti. Proto se neodlišuje od ostatních lidí.

Královo slovo má moc, ale ta moc není konečná, absolutní. Kazatel přenechává soud na určitý čas, který nemusí být totožný s danou dobou. Přesto v tento soud věří.

Spolu s Lk si můžeme uvědomit, že ( Luke 12:4 Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. 5 Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla . Ano, pravím vám, toho se bojte! Král je mocný, přesto však jeho moc nesahá až tak daleko, jak to může vypadat .)

A tak jsme zase u prvního verše dnešního čtení. Nejzávažnější je cesta, která vede ke změkčení tváře. K mizení její nestydatosti.

Dále čteme - nad každým děním nastane čas soudu, člověk nemá osud ani čas ve svých rukou. Srdce moudrého pozná, že přijde ... To je zvláštní věta. Moudrý je ten, kdo ví o soudu. Zná totiž Hospodinův zákon a ví, že člověk mu podléhá.

Soud není jen to, co se jednou udá, soud je mnohem širší pojem.

Např. opět ta úvodní věta – člověku moudrému měknou rysy, jeho situace ve světě se prosvětlí, on sám se začne stávat pomocí pro druhé. To je také soud. Soud ( mišpat ) totiž znamená nastolení práva. Soud je také vědomí, že ve světě lze žít smysluplně. Soud je také vědomí, že odpuštění má moc. To všechno je soud. A tak to, že někomu začnou měknout rysy – je působení soudu.

Jinými slovy – srdce moudrého ví o příčinách. Srdce člověka, který uvěřil Bohu, je připraveno k oběti. V této připravenosti je také soud. Tato připravenost je soudem. Spravedlivé jednání a soud totiž splývají. Proto Ježíšův život – ve spravedlnosti žitý – splynul s jeho titulem soudce. J je ten, kdo přijde jednou ve slávě, aby soudil.

V listě Filipským je tato provázanost činů jednotlivého člověka a soudu vyjádřena takto:

(Filipským 1:9   A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; 10  abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův,11  plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží .)

Tak jednal JK a proto byl sám soudem. Byl sám nápravou, byl totiž svědectvím pravdy.

Moudrý tedy ví, co nastane, věří ve skutečnost tohoto soudu – který trvá věčně.

A vedle něj (ne proti němu) stojí ten, kdo je zmítán nejistotou. Ten, koho přemáhá nicota. Když člověk chce vládnout, tak propadá panice, protože ani svého vlastního ducha neovládne. Ten, kdo má tvrdé (nestydaté) rysy a chce ovládnout stvoření – tak nemá moc nade dnem smrti a tak bojuje až do umdlení, ale z toho boje není východiska. Bojuje s přeludem vlastní touhy po moci.

To je ten, kdo o soudu nic neví. A tak tato tvrdost tváře, tato nenasytnost ani svévole nemůže zachránit toho, kdo ji páchá.

V tom je také soud. Vědomí, že tato cesta je slepá, vede do tmy.

Není nikoho, kdo by měl v moci svého vlastního ducha.

Věřím, (a v tom je Kohelet povzbudivý, protože on také této cestě věří a tak povzbuzuje všechny, kteří žijí v čase, kdy jeden druhému působí zlo) že člověk může jít cestou vnímající (či – jinak: poznávající) Hospodinův soud. Čili cestou lásky a pravdy. Jak to zaznělo v prvním čtení – být připraven vidět, to co vede k pokoji – a nebránit tomu pokojnému v klíčení. Neházet dobrému klacky pod nohy.

A v tu chvíli můžeme rozpoznat, že se k nám Bůh vlastně sklonil a stále sklání.

Amen.

Poslání

CEP 1 Peter 3:13 Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro? 14 Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. 'Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá