Uvítání

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána JK.

Dnes je 2. neděle po Trojici

Introit

Psalm 37:3 Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. 4 Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. 5 Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat.

píseň

ž 1

VSTUPNÍ MODLITBA

Hospodine,

chceme ti vyznat, že si často uvědomujeme,

že nemáme vlastně kam jít,

že u tebe je skutečné spočinutí,

u tebe je skutečné uzdravení, spása.

Předkládáme ti vše, co jsme tento týden vykonali,

vše, co s námi bylo konáno,

ve víře, že u tebe nalezneme opravdovou pomoc

opravdový pokoj a spočinutí,

v němž nalezneme inspiraci a sílu

Prosíme tě, ať máme čistou a otevřenou mysl

pro tvého Ducha

prosíme tě, ať ti dokážeme sloužit s prostotou

a radostí.

Skrze JK, našeho bratra a Pána.

Amen.

První čtení

Mt 21,33-41

Píseň

258 s Pojďte věrní,

Druhé čtení

Gn 39

Kázání

Dnešní oddíl zachycuje Josefa na počátku jeho nedobrovolné pouti po Egyptské zemi. Josef byl Jákobův nejmilejší syn, prvorozený jeho ženy Ráchel. A bratři ho nenáviděli – asi proto, že mu záviděli jeho „původ“. Záviděli mu nakonec i to, že jej Jákob miloval nejvíc. Byl jeden z nich, a přesto nebyl. Nebo spíše: oni ho nedokázali přijmout.

Josefův příběh v mnohém připomíná Ježíšův osud. Ani jeho nedokázali spolubratři přijmout. I on byl prvorozený přede všemi ostatními (ač byl mladší, než kněží). I on nesl před ostatními a pro ně požehnání.

Josef nese požehnání, nese pečeť Hospodinovu, a ta mu přináší samé problémy. A možná to Hospodinovo požehnání, ten Hospodinův zájem způsobuje, že Josef nosí otci na bratry zlé zprávy. A oni v tom zájmu o ně viděli snad bonzáctví, udavačství. Znepříjemňoval jim život (stejně jako J kněžím a těm, co byli u moci).

A tak se rozhodli, že ho zabijí.

Strhli z něj šaty, které jim připomínali, že mu mají ve skutečnosti sloužit. Juda jej navrhnul prodat do otroctví. A – i když jej jako Jidáš takto vydal - zachránil ho vlastně před smrtí.

Josef byl odveden do Egypta. A bylo to skoro jako smrt, jako sestup do pekel.

Naprosto se mu změnil život, najednou neměl nic, mohl být rád, že je na živu.

Jak se s takovým strašlivým osudem vyrovnal? Můžeme z jeho reakce na kruté zacházení, na krutý osud, něco přijmout i pro sebe?

Člověk a velké strašné události, např: Měnová reforma z roku 1953. Stačí kolikrát mnohem menší drobné události, které nás dokážou pořádně rozhodit. Konflikt v práci, v rodině dokáže s člověkem taky pořádně zamávat. I my můžeme mít někdy pocit, že najednou nemáme nic, nebo že práce, kterou jsme dělali, přišla vniveč.

Ač nese Josef požehnání, nese prvorozenství, není to on, kdo poroučí, nebo koho poslouchají ostatní.

Mnoho trpěl. Jak na toto utrpení reagoval tento požehnaný?

Když se nám něco stane, máme možnost reagovat jen několika málo způsoby. Můžeme z našeho neštěstí obviňovat druhé – bratry, Egypťany, Pána Boha. Nebo můžeme vzít utrpení jako výzvu. Nizozemský kazatel Nico ter Linden k tomu píše: Potkalo tě neštěstí? Můžeš se zhroutit, nebo se naopak postavit na nohy. Josef si vybral to druhé.

A co z tohoto typu volby bude Josef (budeme) mít? Změnu myšlení. Proměnu celé osobnosti. Tato volba – tento typ životních voleb, který nejde cestou sebelítosti – vede k daru vnitřní síly, která třeba povede jednou Josefa k odpuštění a naplnění svého úkolu: být druhým požehnáním. Jinými slovy, Josef bude schopen nahlížet věci kolem sebe jako by byl Bohu blíže. Jeho víra poroste.

Dokáže udělat něco, co je z lidského hlediska naprosto nepochopitelné: odpustí svým vrahům.

Stejně tak Ježíš.

Ta druhá cesta, kterou mohl Josef jít (cesta sebelítosti a obviňování druhých) není špatná z hlediska morálky („že se to nesluší“), ale na prvním místě proto, že brání člověku otevřít se. A tak jediný, kdo opravdu nakonec trpí – je postižený sám.

Nikdo nemá moc mi ublížit. Pokud si myslím, že mi někdo ublíží, jsem to já sám, kdo dovolí, aby mi někdo ublížil.

Tuto myšlenku vystihuje žalmista, když říká: co mi může udělat člověk?

A z NZ víme, že od Boží lásky nás nemůže odstřihnout ani člověk, ani žádné zlo...

Jen já sám.

Podle chasidů ďábel chce, abychom měli ze života peklo. To zn. abychom jej strávili v uraženosti a v depresi – třeba ze skutků někoho jiného. Ze skutků vlastních bratrů.

A v tomto stavu ani vlastně nemohu svým bližním sloužit.

Ani Josef, ani Ježíš tak nečinili. Oba byli velcí bojovníci. Oba byli odhodláni být dobrými správci Hospodinova požehnání.

To odhodlání se dá připodobnit boji.

(1 Thessalonians 5:8  My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu.)

Tak i my vedeme boj, abychom tak jako Josef nebo Ježíš dokázali našemu osudu čelit – jako bychom nesli požehnání. („Jako bychom byli opravdu věřící“. Někdy neuškodí, představíme-li si, že se máme chovat, jako by Boha bylo.)

A tak Josef je schopen čelit nespravedlnosti, bezpráví, utlačování. A vždy se zmůže. Možná proto, že svítí vnitřním světlem člověka, který se naučil zápasit (kterého Bůh naučil zápasit) – stejně jako otce Jákoba.

Josef je otrok. Ale není běžný otrok. Je nositelem požehnání – nejen pro své bratry, ale také pro ostatní národy. Vypadalo to, že zemřel, zatím ale vzrostlo něco nového, jako obilné zrno, které padlo do země a zemřelo, začíná nést plody.

Josefa koupil vysoký úředník – nějaký ministr, možná to byl dokonce velekněz. (Jeho jméno totiž znamenalo: darovaný Reem (sluncem)“. Také „kněz býka“.)

Za českým slovem „dvořan“ se skrývá hebrejské slovo, které znamená „eunuch“.

A vše co Josef dělal, bylo dobré a tak ho Potífar ustanovil správcem nad svým majetkem.

Dozvídáme se, že Josef byl krásný. Manželka tohoto Potífara toužila po Josefovi. Nedivím se jí. (byl-li její manžel kleštěnec).

Dokonce k němu byla ve své touze velmi otevřená. Zkusil jsem si představit tu scénu v nějakém americkém filmu: naléhala ta žena: „Spi se mnou!“. Možná taky Josefa mohla po tomto typu dvoření přejít chuť.

A Josef se ubrání pokušení. I když se mu takto nabízela „den co den“.

Odmítl jí: ne proto, že by to bylo špatné na prvém místě vůči manželu, ale že by se prohřešil proti Bohu.

Je to jen pikantní historka pro pobavení čtenáře, nebo je v ní schována nějaká důležitá informace?

(Mat 4:9  a řekne mu: "Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět." 10  Tu mu Ježíš odpoví: "Jdi z cesty, satane; neboť je psáno: `Hospodinu, Bohu svému, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.)

J příběh je velmi podobný Josefovu příběhu. Je utkán z podobných vláken.

Putifarova žena je jako ďábel pokoušel J na poušti. Poklekni přede mnou, řekne ďábel, ne, řekne Ježíš. Nechci tě poslouchat - kvůli svému Pánu. Jde o víc, než o chtíč.

Josef tu nese ve svém srdci víru v Hospodina a dává ji takto najevo. Je daleko od domova, a přesto zůstává Bohu věrný.

Určitě tuší, že kvůli této odvaze bude mít v bezprostřední budoucnosti problémy.

Josef je nositel požehnání Izraele a tak jeho selhání by mohlo znamenat symbolicky konec Izraele v náručí pohanství.

Josef nese ve svém srdci hranice světa, tak jak je daroval Bůh. A chce je držet. Jsou to hranice hodnot. Komu je třeba se klanět a co z toho vyplývá. Bez těchto hranic by se Josefovi a tak všem, kteří budou z jeho požehnání žít, svět zhroutil.

Nejde o překonávání chtíče (abych měl dobrý pocit, že ho umím ovládat), ale o uvědomění si, komu sloužím a na kterou stranu se přidám.

A opět: volba, která přinese spíš problémy, než na prvním místě užitek.

Ale je to volba, která přinese mír v srdci: Mt 5:11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.)

A Josef si za to vysloužil žalář. Ve svém srdci i nadále volil dobře, nezahořkl vůči Bohu – a mohl by – vždyť jaká nespravedlnost se mu stala!!!.

Zůstával světlem pro ostatní nakonec i v žaláři.

A jednou se dokonce mohl stát spásou svým bratrům, těm vrahům.

Děkujeme ti Pane, že nám ukazuješ, jak máme v životě volit,

že nám ukazuješ jak vysokou cenu má odpuštění,

Na příbězích tvých věrných (a zejm. svého Syna) nám ukazuješ, jak se vyrovnávat s utrpením a příkořím

prosíme, ať máme sílu je napodobovat

Amen.

Píseň

163 Hospodin

Přímluvy

jako přímluvy píseň 621

Poslání

^CEP Philippians 2:15 abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, ¹⁶ držte se slova života (...) 1 Corinthians 4:1  Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. 2  Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným.

Požehnání

Píseň

485 Král věčný nás požehnej