Introit

Psalm 98:2 Hospodin dal poznat svoji spásu, zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost, ³ na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha.

První čtení

Genesis 28:10  Jákob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu.

11  Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl.

12  Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží.

13  Nad ním stojí Hospodin a praví: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu.

14  Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země.

15  Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil."

Druhé čtení

Mt, 28,16-20

Kázání

Jedenáct apoštolů se odebralo do Galileje, na hoře spatřili Ježíše a klaněli se mu – ale pochybovali. V originálním textu chybí slovo „někteří“, asi překladatelé měli pádné důvody dodat je tam – já si ale přeložil a vyložil, že přišli, uviděli ho, klaněli se mu, ale pochybovali. Byli to lidé jako my a Bible nezamlčuje, že víra v zmrtvýchvstalého J nebyla ani pro ně snadná. A jak reaguje J? Přistoupil k nim.

Přistoupil k nim a řekl, že má veškerou moc na nebi a na zemi.

Místo aby jim ukazoval nějaký zázrak, aby je přesvědčoval nějakým mohutným úkazem nebo udával důvody, proč je dobré v něj věřit, tak jim jako nějaký panovník, který se moc nestará o své poddané – oznamuje, že má veškerou moc. A hotovo.

A bez ohledu k jejich pochybnostem jim poroučí, aby šli a křtili a vyučovali všechny národy – rozuměj – národy mimo Izrael.

Nejedná se tedy o běžný rozhovor, je to Ježíšovo oznámení – program, který mají učedníci naplňovat.

I přes své pochybnosti J vyhlašuje, že má skutečnou moc. Učedníci jsou vysláni, aby křtili a učili. A oznamuje jim věrnost. Jsem s vámi. Jsem s vámi – tak se tu ozývá samotný začátek evangelia – Immanuel. A tak se tu ozývá i samotný začátek Bible. Hospodin je původcem stvoření. Nějak ho má v rukou.

(Ten Ježíšův výrok můžeme chápat téměř záporně – on je najednou vzdálený a jako panovník rozhoduje, co máme a nemáme dělat. Můžeme tento výrok ale také chápat kladně. Jedenáct apoštolů přichází na horu a pochybuje).

Učedníci jsou lidé jako my – přicházíme, slyšíme, klaníme se, zpíváme – ale pochybujeme. Mt počítá s tím, že není důležité – jestli máme zrovna pocit, že jsme ve víře úspěšní – nebo že zrovna máme pocit, že je nám Hospodin vzdálen. Nebo že dokonce zmizel. Lidi si to občas myslí. Kolikrát už byla v naší civilizaci vyhlášena smrt Boha.

A možná v těchto chvílích je dobré si připomenout, že bez ohledu na víru nebo současné citové rozpoložení učedníků J cosi vykonal, cosi vyhlásil – právě z moci vzkříšeného. Může to být osvobozující zjištění. Nezáleží totiž na tom, v jakém rozpoložení se zrovna nacházíme, můžeme být pro tento Ježíšův program užiteční. Můžeme tak jak jsme s naší odlišností, s našimi průšvihy, s našimi nedověrami – můžeme být užiteční. A máme také jakýsi úkol. Kolikrát toto vědomí může pomoci.

Tak jako věříme, že skutečná láska nepochází z nás, z našich zásluh, ale že nám je darována a my se na ni můžeme podílet, tak Ježíš zvítězil bez ohledu na naše přičinění a byla mu dána skutečná moc.

Ježíš jako vzkříšený vyhlašuje, oznamuje tuto skutečnou moc.

Oznamuje ji na hoře. V Mt evangeliu se objevuje tato scéna již po druhé. (Mt 4,8-11) Mt ji podává tak, abychom ji mohli porovnat s typem moci, kterou mu na vysoké hoře nabízel ďábel. Tenkrát jako nyní – si J nevybíral, kam půjde, nebo co bude dělat. Bylo s ním jednáno. Byl Duchem veden na poušť – kde ho ďábel pokoušel. A J dokázal setrvat v pokoře, nebouřil se proti tomu, nezazlíval Hospodinu, že mu připravil takováto pokušení – že povolil ďáblovi, aby ho pokoušel.

Ježíšova moc spočívala – ne v tom, že by vládnul jako panovník nebo despota ostatním – ale v tom, že sloužil druhým. Jeho moc nespočívala v touze po církevní kariéře, nespočívala v touze po autoritě nadřízeného, pod nímž nemůže druhý ani ceknout – aby se náhodou nedostal do nemilosti.

A Ježíš – ve své bezmoci, ve svém odevzdání, ve své službě – obstál. Ve své bezmoci šel až na popraviště – aby dokonal svou cestu. Věřil této cestě.

A byla mu dána veškerá moc.

(Ephesians 2:13  Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. 17  Přišel a zvěstoval mír, mír vám, kteří jste dalecí, i těm, kteří jsou blízcí. 18 A tak v něm smíme obojí, židé i pohané, v jednotě Ducha stanout před Otcem.)

J vyhlašuje svoji cestu. Vyhlašuje, že každý, kdo bude slyšet jeho slova a plnit je – bude podoben muži, který staví dům na skále. Když přijdou přívaly, vztek, smutek, neštěstí – nebudou mít moc pohnout s takovým domem. Přišel, aby ukázal, že cesta k Bohu vede skrze službu druhým, skrze pokoru, modlitbu. Přišel, aby dal svůj život za druhé. Nepopulární program.

Je to cesta, která je nějak podobná všem, kteří nesou požehnání Hospodinovo. Každý máme nějaký úkol – na který ale nejsme sami. Nemusíme být sami, pokud připustíme, že nejsme pány situace, že tu je někdo, kdo nám může tento smysl dát. Kdo má zájem, abychom naplnili poslání vlastního života.

J vyhlašuje, že on je skutečným pánem, že bdí nad touto cestou a že je průvodcem na této cestě.

Stejně jako víme, že lásku – dar Boží nemůžeme zničit – že tu je a bude nezávisle na nás, tak můžeme uslyšet – na konci tohoto Mt evangelia, že tato J cesta pokory a služby se pojí se skutečnou mocí. Že jen ona má poslední slovo.

Je to jistota podivná, nelidská-mimolidská, tajemná.

A tak učedníci mohou najednou odhodit všechny pochybnosti a mohou přijmout i odpovědnost, která z této radostné zvěsti vyplývá. Vyjděte do světa a o této radosti mluvte! Mluvte o ní svými životy! Ježíšova blízkost, J slovo – stejně jako slovo Hospodinovo vede přímo k akci. Po jeho vyslechnutí už nejsou věci, jako byli dřív. Svět už není depresivní a temný chaos zmateného pobíhání, ale místo – kde se lidi mohou mít rádi.

Místo, kde k tomu, aby se lidi měli rádi mohu také já nějak přispět.

A křest je znamení této obnovy. Dnes, kdy se společně přimlouváme za Alberta, myslíme také na křest jako znamení obnovy – znamení nového vykročení v síle zvěsti o Bohu, jemuž na nás záleží. Nové vykročení směrem ke Kristu platí jako možnost (směr) pro nás, platí pro naše děti. Můžeme si dnes připomenout, že můžeme naše děti vést v radosti této zvěsti. Po křtu J připomíná učení. Učení se žít cestu víry – i když budeme procházet mnohdy temným údolím. Učit se vnímat Boží přítomnost na této cestě – učit se ji, tak jako se ji učil vnímat Abraham nebo Jákob. Když jim bylo úzko a když byli osamoceni.

Když máme pocit, že jsme osamoceni, že se nic nedaří, že jsme zkazili, co jsme mohli – pak v téhle chvíli – našich pochybností o smyslu našeho života – si můžeme vzpomenout na poslední větu Mt evangelia.

Matthew 28:20 A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Bohu Otci, Synu i Duchu děkujeme za naději, která má skutečnou hloubku - za víru, která může nově nasměrovat a nově posílit - a za lásku, která nám umožňuje otevřít se ke druhému člověku, uschopňuje nám pomáhat.

AMEN

Poslání

CEP 1 Corinthians 12:4 Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; 5 rozdílné služby, ale tentýž Pán; 6 a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech.