Soběhrdy 22.4.07

Druhá neděle po velikonocích

Petr Turecký

Uvítání

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána JK.

Dnes je 2. neděle po velikonocích (Misericordias Domini) Milosrdenství Hospodinova plná je země. Žalm 33,5 K

Introit

Jeremjáš 33:6  Hle, jeho ránu zahojím a vyléčím, uzdravím je a zjevím jim hojnost pokoje a pravdy.

píseň

ž67

Prčice - 67

První čtení

1Kr 19,1-8

Píseň

Tobě Pane dík, 338s

Prčice: 339 – Kristovo vzkříšení

Druhé čtení

J21,1-14

Kázání

Milí bratři a sestry, četli jsme nyní další příběh o tom, jak učedníci J nepoznávají. Kdyby evangelistům záleželo na tom, že je důležité J poznat jako fyzicky naprosto stejnou osobu - jako tomu bylo před jeho smrtí, určitě by nám takovou zprávu zanechali. Ale všechny zprávy o setkání s J zdůrazňují opak. Učedníci se setkávají s J, kterého nemohou poznat podle běžných lidských měřítek. Oslavený J není ten stejný J jako před ukřižováním.

Je to pro nás informace dobrá i špatná. Dobrá proto, že se nemusíme trápit, že se s J nemůžeme potkat tak plně jako křesťané v nejstarší době. Nemusíme podmiňovat svou víru čekáním na osobní setkání s J - které by mělo formu jasného důkazu.

Dobrá proto, že i my - stejně jako první křesťané můžeme našeho pána vidět v situacích, ve vztazích mezi lidmi, v tom, co ve sboru zažíváme.

Proč špatná?

Protože toto setkání s J neprobíhá často podle našeho přání. J je skrytý příliš netrpělivému srdci. A chtěli bychom kolikrát, aby byl všude vidět, aby si už konečně na něj mohli i nevěřící sáhnout a uvěřit. Aby přestali být lidé zlí pod tlakem takového důkazu. Ale není ta touha podobná tomu, který radil J, aby sestoupil z kříže?

Janův popis setkání učedníků s J ukazuje učedníky, kteří poznávají svého pána podle toho, co dělá, ne podle toho jak vypadá. A poznávají ho ne samostatně (jak by se dnes líbilo mnoha lidem – individualisticky), ale společně. To je další základní ohnisko, která jsou pro nás dnes těžko pochopitelná a přenositelná do dnešní doby. J je poznán kolektivem – společenstvím. Je to jeden z mnoha příkladů, kdy vidíme, jak je důležité žít život víry s bratřími a sestrami.

⁶ Řekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb. ⁷ Onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť - byl totiž svlečen - a brodil se k němu vodou.

Učedníci se vzájemně podporují ve svém tušení, ve svém poznání Ježíše. A on přichází k nim – ne k jednomu zvlášť.

Když začalo svítat, když začíná naděje nového dne, když je tma přemožena, stojí J na břehu - ale oni ho nepoznávají. A ptá se jich - ujímá se iniciativy, přichází k učedníkům právě tam, kde se nachází, do jejich ”všední” práce. Otázkou ”odhaluje” jejich nedostatek a potřebu, aby jim pak sám ukázal cestu.

Přichází tedy k nim ke všem – a řeší jejich problémy.

Máte něco k jídlu?

Máme co nabídnout? Máme co Bohu nabídnout? Máme v tom našem pachtění co nabídnout? Můžeme nabídnout lásku?

J vstupuje k učedníkům - do jejich strastiplné všednosti - a tak jak jsme to už mohli zaslechnout v případě jeho rozhovoru s učedníky jdoucími do Emauz - on sám začíná rozhovor. Ptá se jich na jejich problémy. On ví, že problémy mají. Za celou noc nic nechytli.

A oni přiznávají, že nic nemají.

Tak jako my přiznáváme před VP, že nic nemáme. Nemáme nic, co bychom mohli za sebe Bohu nabídnout.

J jim pomáhá. Ukazuje učedníkům, co mají dělat - dává jim jasnou radu, kde mají lovit. qekl jim: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, tam ryby najdete." Hodili síť a nemohli ji ani utáhnout pro množství ryb.

Stejnou příhodu nacházíme také u Lk (Lk 5, 4-7). – když J povolává rybáře za učedníky. J jim ukazuje, že mají lovit tam, kde ostatní neloví. A ukazuje také, že nezáleží na tom, kolik kdo toho má, jaké obdarování, ale že záleží na našem rozhodnutí, zda se vydáme J cestou. A pak jsme také schopni nést velký užitek.

Učedníci táhnou sítě plné ryb a v tom uPedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "To je Pán!"

Petr se k němu hrnul skrze vodu. (asi 100m) To, co Petra tolik hnalo k J byla láska. ( Song of Solomon 8:7 Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví. Kdyby za lásku chtěl někdo dávat všechno jmění svého domu, sklidil by jen pohrdání.)

Evangelista Jan, ukazuje Petra, který tolik svého mistra miloval, že mu chtěl být okamžitě na blízku. Brodil se skrze vody k němu, jakoby ho nemohlo nic zastavit. Brodil se skrze vody a možná mu bylo jako by po vodě lehce chodil. Nic od lásky Kristovy ho už neoddělí.

A jak se Petr brodil, ostatní učedníci přijeli na lodi.

A na ohništi byla ryba a chléb. (Lk 12:29 A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. ³⁰ Potom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete. ³¹ Vy však hledejte jeho království a to ostatní vám bude přidáno.)

Dosl. ryba byla položená svrchu na chlebě. Není ale řeč o žádném rozhovoru, ani o tom, že učedníci jedli. Ježíšova gesta jsou podobná úkonům při rozmnožení chlebů.

J přikázal učedníkům, aby přinesli několik ryb z toho, co nalovili, bylo jich veliké množství. Dost i pro nás.

Nikdo se neodvážil zeptat: „Kdo jsi?“ (Gn 32:30 A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!" Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam. ³¹ I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.")

Opakuje se tu opět stejný motiv. Učedníci stále nemají a nebudou mít vědecký důkaz J totožnosti.

Přesto jejich srdce ví, že je to on. Česky řekneme, že se zjevil. V řečtině to slovo ale můžeme přeložit jako „učinil se známým“. Uvedl ve známost své poslání. Uvedl ve známost, jak se projevuje jeho blízkost. (Jeremjáš 33:6  Hle, jeho ránu zahojím a vyléčím, uzdravím je a zjevím jim hojnost pokoje a pravdy.)

Evangelista ví, že vědecký důkaz je nám k ničemu. Nejde o důkazy, jde o proměnu srdce. K čemu by byl přímý důkaz, když srdce zůstává tvrdé? Evangelista tak říká: J poznej srdcem, nenech se oklamat vnějšími smysly a zdáními. (Ani Jákob nevěděl s kým zápasí u potoka Jabok. Až mezi řádky ten, kdo rozumí - čte, že to byl Bůh).

Učedníci nemají žádný vědecký důkaz, přesto poznávají z povahy události, že je to J.

A J vzal chléb a dával jim, stejně i rybu. A bylo jim jako v ráji, bylo jim jako v BK.

J jim učinil známým boží království. Zjevil jim takto, co má na mysli.

Učedníci poznávají J srdcem, jsou rozechvělí, jejich víra se navrací.

Navrací se ale také opravdová bázeň.

Oni se totiž neodvažují zeptat na totožnost neznámého.

Člověk se může ve své víře potácet mezi dvěma extrémy. Jeden je ten, že se mu zdá, že Bůh je tak daleko, že vlastně mu ani do nás nic není.

Druhý je ten, že se ze samé radosti z víry dopracuje do místa, kde má pocit, že Bůh je mu tak blízko, že až zmizí ta tenká hranice mezi důvěrností založené na bázni a důvěrnosti založené na pocitu, že jsem to zmákl.

J je tak blízko, že ho můžu používat jako svého kamaráda, se kterým sedím někde u piva a všechny Boží taje jsou mi vlastní etc...

Ale učedníci se báli tak, že se na některé věci neodvážili prostě zeptat. Jejich víra byla vlastně plachá.

A tak by klidně mohl kdokoli říct, že žádný důkaz ani v NZ J zmrtvýchvstání není. Učedníci se neodvažují zeptat, přesto to – co zažívají rozpoznávají jako setkání se svým milovaným Pánem.

Ale právě v té křehkosti je síla. Evangelista svou víru i víru ostatních podává ve vší prostotě a vydanosti.

Pane, prosíme - uč nás rozpoznávat chvíle,

které jsou nám svědectvím tvé přítomnosti.

Uč nás také se k takovým chvílím vracet a čerpat

z nich sílu v dobách, kdy se cítíme opuštění a je nám úzko.

Píseň

Slunce pravdy, milosti (EZ 420)

Přímluvy

Děkujeme ti Pane za tvé slovo,

ty jsi ten, který nám zůstává skrytý a přece tě můžeme nalézat.

Prosíme za nás všechny, kteří hledáme a máme pocit, že nalézáme málo

za nás všechny, kdo nemáme dostatek trpělivosti.

Prosíme za křesťany po celém světě,

Prosíme za ty, kteří se nedovedou být vnímavý

ke svým bližním

prosíme za ty, které svírá strach

prosíme za ty, kteří nedokáží stát na vlastních nohou,

kteří bojují s nerozhodností

prosíme za rodiny, za děti,

dávej jim i nám sílu doufat, že má smysl v tomto světě žít,

žít pro tvé království.

Prosíme za nemocné, trpící, opuštěné,

dávej jim jistotu tvé blízkosti,

Prosíme za naše nejbližší ve chvíli ticha.

Amen.

Píseň

348 V temné noci Božskou mocí, sloky 1-5

Poslání

Jakubův 3:13  Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.

14  Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.15  To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská.16  Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.

17  Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky. 18  Ovoce spravedlnosti sklidí u Boha ti, kdo rozsévají pokoj.

Píseň

348 V temné noci Božskou mocí, sloky 6-7