Velký Pátek
Soběhrdy
6.4.07
Petr Turecký
Uvítání
Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána JK.
Introit
Žalmy 69:2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k
duši! 3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod
se nořím, dravý proud mě vleče. 4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha
vyhlížím, až zrak mi vypovídá. 5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě
bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co
jsem neuchvátil, mám teď vracet. 6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím
jsem se kdy provinil, ti není skryto. 11 Postil jsem se, vyplakal si oči,
ale v potupu se mi to obrátilo. 12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal se
pro ně pořekadlem. 13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně
popěvují. 14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože
nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy, 15 vysvoboď mě z bahna,
ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých
vod. 30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje
spása.
píseň
ž 77, sloky 1-4
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, náš Otče,
tys nás nezanechal moci temnoty,
ale ve svém slitování jsi nás
vykoupil.
J Kristus člověku ukázal cestu do života věčného,
a on jej ukřižoval.
Přesto jsi nás nezahubil,
přesto nám nabízíš cestu k tobě
nedokážeme to pochopit.
Přišli jsme dnes vyznat naši nechápavost,
naši nedověru,
naše zoufalství
naše prohry,
Ochraňuj, vysvobozuj a posvěcuj nás
skrze tvého Syna,
který za nás trpěl a zemřel a
kterého jsi vytrhl ze smrti.
který v jednotě Ducha svatého s
tebou žije a působí na věky.
Amen
První čtení
první čtení
hod beránka podle jana – pašije Jan, 18 kapitola
Píseň
443s Zůstaňte zde
Druhé čtení
Jan, 19. kapitola
Kázání
Dnešní noci vítězí lidská snaha zmařit
Boží dílo, lidský odpor proti Bohu. Lidská touha po zmaru. Toto smutné
konstatování je dokonce také součástí naší víry, našeho vyznání (trpěl pod
Pontským Pilátem, byl ukřižován...). Má nám připomenout, že se nepohybujeme
v Božím království. Ale – naopak, že máme před sebou úkol - toto království
prosazovat. Je to syrová pravda o našem světě, kde je stále J křižován.
Kdyby ta J smrt byla neúplná – zdánlivá
(jak to tvrdili doketisti, či jak je to zachováno v islámu), nebo jen zdánlivá
(jak si to mnozí z nás přejí věřit), znamenalo by to zlehčení naší viny,
zlehčení hříchu. Také zlehčení skutečné hloubky života.
Kdyby byla zdánlivá, náš život zde
by byl jen jakousi počítačovou hrou, kde si stačí stáhnout příslušný crack
(obezličku), a život jede dál, bez zamyšlení, beze smyslu. Z lidského
hlediska byla Ježíšova smrt katastrofou. Jako člověk byl Ježíš umučen za Pravdu,
v něm byla Pravda pošlapána a zmařena. Z lidského hlediska mu ani
zmrtvýchvstání nenahradilo zmařený lidský život. Hospodin mu v tom lidském
smyslu život nevrátil. J nesestoupil z kříže, jak to chtěl Satan.
I smrt Ábela na začátku bible byla
opravdová. Člověk je schopen zabíjet a taky tak činí. Dnešní noc je připomenutím
toho, že člověk může zabít, (ano, může zabít i Mesiáše).
Fyzická smrt v našem čase a
prostoru je skutečná. Nejsme z ní vyvázáni. Nepřestala existovat ani po událostech
velikonoc.
Ustanovení VP je ale také znamením,
že Hospodin se proti lidské zvůli postavil, že i když J pozemský život byl zmařen,
byl také ve vzkříšení znamením Božího nesouhlasu s lidským jednáním.
J nový život je jiného řádu, než
ten pozemský. Ten pozemský byl opravdu zmařen. Každá smrt je v tomto
smyslu konečná.
Přesto ale tato smrt neznamená
podle Písma, že bychom byli odloučeni od Boha. J se stal beránkem, díky němuž
my projdeme k Bohu. J vzal dobrovolně na sebe úděl beránka. Beránka, díky
němuž anděl smrti přeskočil domy Izraelců. Beránek byl znamením pro anděla
smrti, že v tomto domě, v těchto dveřích bydlí ten, kdo je milý Bohu.
Také dnes (nejen první křesťané před
dvěma tisíci lety) ale máme možnost se k tomuto zabitému beránku přidat, přimknout
se k jeho věčenému životu,
k jeho činům. Pokud pochopím, že J zemřel také za mne.
Odměnou nám možná bude prozření.
Prozření, že i když to tak nevypadá, i když vše svědčí proti – tak přesto přece
jen patříme cele Bohu.
Amen.
Píseň
320 Ó hlavo plná trýzně
Píseň
312, sloky 1-4
Poslání
Židům
Kap 5, 7 Ježíš za svého
pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých
proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.
8 Ačkoli to byl Boží Syn, naučil
se poslušnosti z utrpení, jímž prošel,
9 tak dosáhl dokonalosti a všem,
kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy.
Požehnání
Ježíš řekl:
Jan 17:24 Otče, chci, aby také
ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já; ať hledí na mou slávu,
kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval již před založením světa. 25 Spravedlivý
Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a také oni poznali, že jsi mě
poslal. 26 Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat, aby v nich
byla láska, kterou máš ke mně, a já abych byl v nich."
Píseň
ž 77 , 8-9