Introit

ž 95, 7-9

1. čtení

Mt 10,16-28

2. čtení

12_Iz 43,16-21

Kázání

Petr:

Bratři a sestry!

Přišli jsme dnes, abychom společně oslavovali našeho Pána. Díky dnešnímu textu si můžeme znovu uvědomit, že naše rozhodnutí odpovědět na Hospodinovo pozvání má závažný dosah.

Můžeme si dnes připomenout, kde je náš skutečný domov. Hospodin nás vyvedl ze zajetí a my jsme mohli díky jeho milosti stát dětmi Božími. Za to bychom měli každý den Bohu mnohokrát děkovat.

Svými životy svědčíme o Hospodinově milosrdenství Přiznáváme se ke Kristu a tak tvoříme opravdu jedinečnou a stále novou alternativu pro okolní svět.

 jahym (12:50:26 22/03/2007)

Musím se přiznat, že je opravdu příjemné slyšet z kazatelny takové jednoznačné a povzbuzující slovo. Ostatně, tak to asi má být, že dnes, když se kolem nás všechno relativizuje a často vládne určitá skepse a deziluze, alespoň v kostele, uprostřed církve může člověk zaslechnout jasné slovo o naději a o Boží milosti. Tak se mi to skoro ani nechce kazit. Ale přece jsem, Petře, ten dnešní text četl a pochopil nějak jinak. Ty říkáš, že nás Hospodin vyvedl ze zajetí a že u něj máme svůj skutečný domov. Říkáš jak je to radostné. Ale vždyť Izaiáš mluví spíš o cestě, než o jejím cíli. Mluví o tom, jak nás povede pouští. Mluví o dravých vodách a divokých šelmách. Jistě - někde ve finále prý čeká napojení všech žíznících. Ale zatím to vypadá spíš na samé trable. A když se tak člověk podívá na svůj vlastní život, tak by to docela odpovídalo...

Petr

Ty máš v životě problémy?

Já se snažím držet Hospodinova slova: že on je pro nás vysvobozením, že je naší spásou. Vždycky, když je mi smutno, vzpomenu si na ta slova a zjistím, že mi vlastně nemá nebo nemůže být smutno, protože Hospodin má pro mně přichystanou úžasnou budoucnost. Uvědom si, že Bůh nás přijal za své děti... Stačí si vzpomenout na ten okamžik, kdy ti to poprvé došlo. Nemyslím si, že by Bůh dopustil, abychom měli problémy nebo dokonce trpěli. K čemu by nám pak taková víra byla? Vždyť prorok Iz říká, že nemáme myslet na to, co bylo. Hospodin za nás bojuje! On nám připravuje Boží království už tady na zemi.

 jahym (16:49:51 22/03/2007)

Nemáme myslet na to co bylo? Podle toho co říkáš, to vypadá, že už jsi na to myslet opravdu přestal. Po pravdě řečeno si myslím, že tvrdit po tom všem, co jsme viděli v minulém století, po všech těch mrtvých a trpících lidech, že Hospodin nedopouští problémy, to je prostě nemožné. Když Iz říká, že nemáme myslet na to co bylo, tak má asi na mysli spíš to izraelské obracení se k hrncům plným masa, k egyptské hojnosti a spokojenosti. Za tím se už neotáčejte. Klid, hojnost a pokoj, to je už minulost. Věřící člověk se musí připravit na to, že ho Hospodin povede cestou nepěknou, cestou bolestivou. Vždyť to říkal i Ježíš. Posílám vás jako ovce mezi vlky. To je to Hospodinovo vodění - utrpení.

Petr

No ano, ale vždyť nám přece má být víra posilou a můžeme-musíme přece dostat nějaké potvrzení, že naše cesta je správná. To Iz slovo je jako žehnání. Připadá mi, že nám žehná. A to znamená, že musíme mít přece nějaké potvrzení toho žehnání, abychom mohli vyprávět o chvályhodných činech Hospodina.

- Půjdete cestou utrpení? Nevím, jestli chceme takovou budoucnost... Neměla by nám víra právě pomoci od toho utrpení? Když už to nové raší, to se přece Hospodin postará, abychom z toho nového něco taky měli...

 jahym (17:18:32 22/03/2007)

Měli. Ale zatím nemáme. Vždyť se naopak ukazuje, jak často věřící člověk trpí víc než ten, kdo od Boha nic nečeká. Víra snad může pomáhat „v utrpení“, ale určitě ne „od utrpení“. Ani Ježíše jeho víra neuchránila před křížem, před bolestí. Když se budeme tvářit, že to tak není, že život ve víře zbavuje všech problémů, tak nám to stejně nikdo neuvěří. A nakonec si ještě sami natlučeme nos. Těm dravým vodám, kterými Hospodin vodí, těm se nedá vyhnout.

Petr:

To je zajímavé. Jenže je potom nějaký důvod k víře? Často jsem s lidmi hovořil o důvodech, proč vlastně věřící věří, když vlastně má stejné nemoci, jako nevěřící, stejné bolesti jako nevěřící, není ani bohatší kolikrát. Někteří - když se jim stane něco strašného, tak věřit přestanou a když se potom karta obrátí, tak zase začnou. Ale těžko jim to mít za zlé. Ty myslíš, že kdyby znali to Iz poselství, že by jim to pomohlo?

 jahym:

Nevím, jestli to, co říká Iz může každému pomáhat. Ale alespoň před nás nestaví žádnou idealizovanou podobu Boha. Možná je problém právě v tom, že se někdy my, křesťané, snažíme nabízet Krista světu jako lék na všechno trápení. „Nelíbí se vám, jak žijete? Máte deprese? Nedaří se vám? Uvěřte a všechno se zlepší!" Izaiáš nic takového neříká. Říká ale, že na nás Hospodin nezapomíná. Že na nás stále pamatuje a nabízí nám nějaký směr, kterým se můžeme vydat. Když nad tím textem přemýšlím, tak mě napadá obraz růstu. Když se člověk narodí a roste, tak je s tím taky vždy spojená nějaká bolest. Začíná to porodem a pokračuje to dál. Taková bolest má smysl. Bez ní by nemohl růst probíhat, je to bolest k životu. Díky ní se můžeme stát skutečnými lidmi.

Myslím, že právě na to Iz ukazuje. Na to, že utrpení nemusí být jen bezúčelné a zlé. Že může někam směřovat.

Petr

Nakonec tato slova o naději, která není naivní, tak stejně dokázala pořádně provokovat. Proroci taky většinou končili na šibenici. Nedočkali se z lidského hlediska žádného zadostiučinění. Možná v právě v tom údělu svědků víry se ukazuje, že jejich slovo je mocné. i když je těžké to vyslovit, právě to utrpení druhých - i Ježíšovo -nám dává možnost zjistit, že svět, ve kterém žijeme opravdu není pohádka, že je to na nás, abychom ty Boží řády do světa vnášeli. A že nás to bude bolet - stejně jako to bolelo je. To semínko, nebo ten člověk právě narozený sebou nese i ten budoucí strom, budoucího člověka. Že by i ten náš svět v sobě nesl budoucí království, kdy všichni budou společně vzdávat čest Hospodinu. Celá příroda? A můžeme se na tu budoucnost těšit?

 jahym:

Myslím, že tady by se naše kázání nemělo pokoušet předběhnout to, co sám Iz říká. Neradí nám, jak se máme vypořádat s nesnázemi, které nám život přináší. Nesnaží se je nijak lacino překrýt barvitým vyprávěním o slavné budoucnosti Božího království. Ten výhled na budoucnost ale stále otevřený nechává. Nevím, jestli se na to království dokážeme vždy těšit, ale myslím, že v něj můžeme vždy doufat. Že můžeme, tak trochu navzdory všemu, co nás obklopuje, věřit, že Hospodinovo slovo je pravdivé.

Amen