Soběhrdy

4. neděle postní

18.3.07

Petr Turecký

^CEPIsaiah 51:7 "Slyšte mě, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon. Nebojte se lidských pomluv, neděste se jejich hanobení!

Matthew 11:28 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.

Abraham mohl od Hospodina slyšet, že jedinou skutečnou odměnou mu je právě Hospodin.

Prorok Iz vstupuje do našeho světa konzumu, zoufalství, okrádání a zve všechny žíznivé. Ví, že nám něco chybí. Dokonce ví, že to něco chybí jak chudým, tak bohatým. Už tato slova vnímavého člověka mohou naplnit radostí. Prorok předpokládá spravedlnost, která je mocnější, než naše zoufalství ze zmarněných tužeb.

Všichni jsme v tomto světě vystaveni žízni. Hospodin ústy proroka Iz nás zve, abychom pili – vodu živou. Vodu, která je mocnější, než zlato nebo nemovitosti.

Kdyby si dnes takhle prorok stoupl na tržnici a začal vyvolávat: Ej, všickni žízniví, poďte k vodám, i vy,kteříž nemáte žádných peněz. Poďte, kupujte a jezte, poďte, pravím, kupujte bez peněz a bez záplaty víno a mléko.!!!

Měl by úspěch? Seběhli by se všichni kolemjdoucí k němu? Hltali by jeho slova?

Hltali by ta slova, že boží království je na dosah? Kolik by mu věřilo....?

A přesto se podle proroka a mnoha dalších biblických svědků jedná o obrovskou věc. Není blázen, je naopak pro tento svět nebezpečný, nebezpečný pro všechny, kteří profitují ze zoufalství, z beznaděje, z marnosti.

Hospodin může být každému z nás odměnou! Ať jsem malý, velký, nemocný, starý, zdravý.... Prorok je ve skutečnosti velmi nebezpečný člověk. Je to posel z království božího!

Problém je, že málo kdo dokáže plně uvědomit, co prorok vlastně míní... Podobně žalmistovo vyznání: Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi. Kdo z nás dokáže plně pochopit, jak moc naše duše trpí velikou vzdáleností, která nás odděluje od Hospodina?

Někdo by možná řekl: je to štěstí, že si to plně neuvědomujeme, protože jinak bychom velice strádali. Na druhou stranu si říkám: jaká škoda pro člověka, kterého nikdy nenapadlo uvěřit těmto prorokovým slovům, o kolik je toho v životě okraden.

(J 4,10)Ježíš jí odpověděl: "Kdybys znala, co dává Bůh, a věděla, kdo ti říká, abys mu dala pít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu živou.")

I když se obklopíme bohatstvím, někde v hloubce hladovíme a žízníme po lásce a soucitu. Nikdo se neusměje, lidé jsou zdrcení svým vlastním údělem.

Na biblické hodině jsme přemýšleli o Hospodinových darech. Jakým způsobem se člověk na nich může podílet. Vzpomněli jsme jedno trefné podobenství: člověk by neměl být Bohu překážkou. Jestliže máme od Boha lásku, pokoj, trpělivost, dobrotu etc... pak bychom měli být zcela prostupní, průhlední jako krystal. Aby skrze nás mohla ta Boží láska proudit.

Tato „prostupnost“ se může ovšem světu jevit jako beznadějné šílenství. Vždycky si při této příležitosti vzpomenu na jednu historku z knihy Devět bran od Jiřího Langera.

Předtím přišli jednou do Meziriče, aby svatého rebe reb Béra poprosili o vysvětlení talmudského příkazu, podle něhož jsme povinni chváliti Pána Boha za všechno zlé zrovna tak zplna srdce, jako jej chválíme za vše dobré.

„Jděte do učebny, vyhledejte tam mého žáka Žíše a toho se na to zeptejte! Žíše vám to poví nejlépe."

Božínku, jaký to byl chudák! Tělo, strašlivě vyhublé hladem a bídou, měl ověšeno hadry. To byly jeho šaty. Celým svým zjevem dokazoval, že jeho život je jen strádání a utrpení.

„Jak je možno, abychom Pána Boha chválili za všechno zlé právě tak, jako ho chválíme za vše dobré?" tázali se ho bratři.

„To vám opravdu neumím vysvětlit," řekl chudák Žíše zamyšleně. „Abych vám totiž řekl pravdu, mně dosud nikdy nic zlého nepotkalo..."

Člověk, který je takto obdarován žije vlastně v Božím království. Boží království není někde mimo naši zemi, náš svět. Je také uvnitř nás.

Přese všechny nástrahy, přes kolikrát velice těžký kříž, který si neseme, můžeme obdržet dar BK už tady na zemi. (Můžeme obdržet zlato ohněm přečištěné a bílý šat jak je to řečeno v knize Zjevení.) Tak nás k tomu uschopnili proroci i J.

Důležité je nerezignovat. Dovedu si představit těch tisíce výmluv, které by člověka napadaly v situaci Žíšeho, v situaci Ježíše, nebo mnoha jiných svatých.

Věřit znamená věřit, že BK může růst už zde na zemi a že se smíme podílet na jeho růstu. Věřit znamená také nahlédnout skutečnou podstatu tohoto světa. Dokázat i přes všechna protivenství, přes všechny hrůzy (jakými prošel Job) že patřím Bohu. Že Bůh chce, abych mu patřil.

Ej, všickni žízniví, poďte k vodám, i vy,kteříž nemáte žádných peněz. Poďte, kupujte a jezte, poďte, pravím, kupujte bez peněz a bez záplaty víno a mléko.!!!

Bůh má moc probudit nás k životu! Bůh nás dokonce v Kristu probudil k životu!

Iz 55, 2 Proč vynakládáte peníze ne za chléb, a práci svou za to, což nenasycuje? Proč se trápíte nad spoustou věcí běžných dní, když Hospodin má pro nás takové dary? Proč se strachujete o to, co budete jíst, když skutečnou sytost máte nadosah? Nemařte čas! Často, příliš často vynakládáte práci na to, co se nepodílí na dobrých darech od Boha. A proto ani nemůžete těmito dary růst. Nejenom, že nemůžete svůj dluh Bohu splatit, ale ani se o to nesnažíte. Doslova prorok říká, nač vynakládáte peníze za chléb a práci svou za to, co se nepodílí na splacení vašeho dluhu. Ne proto, že by vás ten dluh sžíral, a že by vás Hospodin kvůli němu poslal do pekla.

Prorok se trápí nad tím, že ač je Hospodin tak blízko – vzpomeňme na Žíšeho – neumíme ho vidět. Učte se vidět a slyšet, máte svobodnou vůli, je to jen na vás.

Kříčí: poslechněte mne raději – doslova v orig. je uvedeno – poslechněte mne posloucháním! yl;ae [;AmÜv' W[’m.vi

Poslochat znamená také toužit slyšet, dotazovat se. To poslouchání je velice blízko hledání. Když někoho poslouchám posloucháním, je to už velice blízko činnosti, kterou nazýváme také hledáním. Pozorně naslouchejme, hledejme Boha a učme se ho dotazovat. Když jsme s někým v konfliktu, když jsme smutní, když máme radost.

I ze samotného čtení Písma může vznikat rozhovor. I když s mnohými věcmi nebudeme třeba souhlasit, přesto nás mohou postupně proměňovat. Věřím, že Bible má moc naše otázky posouvat a tak nás proměňovat.

Přesto, že Hospodin přesahuje všechny naše představy, není nám vzdálený. Prorok nás ujišťuje, že Bůh na nás čeká, že je blízko. Je připraven přijmout nás i když my tomu máme snahu nevěřit. Právě proto, že jeho myšlení není jako naše.

Ale tím to nekončí. Nejen, že dotazováním se můžeme dostat k pravdě, k radosti, že Bůh je ten, kdo o mě stojí. Dotazováním také můžeme obdržet dar odvahy vykročit. Prorok věří, že Hospodin umí proměnit celého člověka. Že toto hledání Boha, pravé dotazování, mne začne postupně proměňovat.

A najednou dotazováním zjistíme, že nás obklopuje země, která oslavuje Hospodinovo jméno.

Jakubův 1:17 `Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování́ je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel. U něho není proměny ani střídání světla a stínu. 18 Z jeho rozhodnutí jsme se znovu zrodili slovem pravdy, abychom byli jakoby první sklizní jeho stvoření. 19 Pamatujte si, moji milovaní bratří: každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu; 20 vždyť lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš.

21 A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Všechno je vaše, 22 ať Pavel nebo Apollos nebo Petr, ať svět nebo život nebo smrt, přítomnost nebo budoucnost, všechno je vaše,