Introit

Micheáš 4:3  On bude soudit mnohé národy, ztrestá mocné pronárody, i ty nejvzdálenější. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.

4  Každý bude bydlit pod svou vinnou révou, pod svým fíkovníkem, a nikdo ho nevyděsí. Tak promluvila ústa Hospodina zástupů.

píseň

ž1

VSTUPNÍ MODLITBA

Věčný Bože,

tvé království se vlomilo do našeho nepokojného světa

skrze žívot, smrt a vzkříšení tvého Syna.

Pomoz nám slyšet tvé slovo a uposlechnout ho

a přinášet tvoji zachraňující lásku,

aby se naplnila naděje v životech všech lidí

pomáhej nám stávat se citlivými pro potřeby druhých,

ať nám k tomu dnešní bohoslužba je pomocí

Předkládáme ti Pane všechna naše selhání,

předkládáme ti naše pochybení, kdy jsme se

dokázali soustředit jen na vlastní problémy,

Prosíme Pane o Ducha sv. ať do nás vlévá horlivost

pro tvé dílo,

prosíme ale také o ducha pokoje, jenž je

hlubokým znamením tvého království

skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele a Pána,

který žije a vládne s tebou a Duchem svatým

jako jeden Bůh nyní i navěky.

Amen

První čtení

1. čtení Ex 3,1-8a.13-15

Píseň

269s. Králů král

Druhé čtení

L 13,1-9

Kázání

Jeden žák se ptal rabiho: Je pravda, co se říká – že prý vidíte a slyšíte všechno? Rabi Mordechaj odpověděl: Vzpomeňte na slova našich mudrců: Oko vidí a ucho slyší. Člověk je stvořen, aby viděl a slyšel, co chce. Záleží jen na tom, aby si neucpával uši.

Jinými slovy - dnešní text vypovídá především o tom, co mám dělat nyní, v tomto čase.

J říká: proč nejste s to sami od sebe posoudit, co je správné? Žij tak, aby tvůj dluh (vina) byl vyrovnaný.

Znamená to také: nenechávej svůj vztah k Bohu na potom. Na smrtelné posteli už bude pozdě. Můžeš zjistit, že jsi život zde promarnil. Používej své oči a uši správně.

Učedníci slyší strašné zvěsti o jakémsi masakru spáchaném na Galilejcích, Pilát smísil jejich krev s krví jejich obětí. Proč se J ptá svých posluchačů na vinu těch mrtvých? Chce ukázat, že hřešili víc než ostatní, tak museli zemřít? Často si tváří v tvář smrti snažíme vytvořit různé konstrukce, proč se to stalo, že to mělo nějaký důvod:

“Bůh to tak chtěl, cesty Páně jsou nevyzpytatelné, Bůh dal, Bůh vzal”. Tak často reagujeme, slyšíme-li o neštěstí. Jsou to jen lidská slova, za nimiž je často ukrytá pouze starost o sebe sama. A často chuť ukázat, že jsem v Božích očích lepší, než ti ostatní, že jsem obstál.

Toto myšlení je vlastně sebeospravedlnění. Možná si také J učedníci myslí, že hřeší méně, než jiní lidé. Nakonec i Ježíšova smrt na kříži se věřícím lidem jevila jako smrt člověka, který moc hřešil. Řekli si: ten měl asi hodně velký dluh u Boha, když ho nechal zemřít takovou strašnou smrtí.

A co ti, na které padla věž? Ti byli větší hříšníci než ostatní? Byli větší dlužníci, než my ostatní? Dlužili Bohu více, než my? To by bylo dobře, protože pak máme šanci na delší život...

Nedávno ve zprávách bylo, že kamionu se utrhla pneumatika, sjel do protisměru, a zabil dvě ženy a dítě. Babičku s matkou. Hřešili ti v tom autě a proto Bůh navedl pneumatiku, že zrovna v tom místě a v té době praskla?

Ne, pravím vám, říká J, ale nebudete-li činit pokání, všichni tak zahynete.

Co ale myslí J tou výhružkou? Všichni zajdeme násilnou smrtí?

J odpověď je skoro až ironická. Jestliže nebudete činit pokání, právě takovou smrtí zahynete.

J nám ukazuje, že přemýšlet nad násilnou smrtí svých bližních „teologicky“, soudit jejich díl viny – je naprosto scestné.

A ono by se to soudit chtělo – kolikrát si mneme ruce, jak je dobře, že umřel někdo, o kom jsme věděli, že v životě napáchal mnoho zlého. Říkáme si: škodil lidem, patří mu to.

Člověk se zasní do přemýšlení o druhých a sebe sama vynechá. Nebo má radost, že se to nepřihodilo jemu, oddechne si.

Nebylo by ale dobré, kdybychom se za tyto pocity trestali.

To jsou normální přirozené mechanismy v každém z nás. Četl jsem studii v níž se popisovalo, že vojáci, kteří přežijí bitvu, kde padnou jejich kamarádi, mají jakýsi hrdý pocit, že ty ostatní přežili. Připadají si lepší, a tento mechanismus jim umožňuje dokonce jít s jakýmsi vytržením do další bitvy.

To jsou mechanismy, které můžeme označit za naši přirozenost. Přirozenost ale podle Ježíšova pojetí i podle proroků, nemá být hlavním motivem našeho jednání.

J nám ukazuje řešení, které nám není přirozené, které se ale můžeme učit napodobovat.

Kdybychom se obecně chtěli ptát, jak je to se smrtí, můžeme podle Božího jednání, říci: Bůh nechce smrt. Bůh chce život.

Ježíš svou tvrdou odpovědí chce posluchače přimět, aby svou pozornost zaměřili jinam a jinak. Nikomu nepomůže, bude-li přemýšlet, kolik viny měli ti násilně usmrcení. Ani, jestli se to muselo stát. Ač je to pro nás nesmírně těžké, takto uvažovat o smrti nemá smysl. Smrt tu je, a nikdo z nás neví, kdy jí podlehneme. Podle J máme svoji mysl zaměřit jiným směrem, než soudit, odsuzovat, nebo se litovat, že taky zemřeme.

Naopak, spíše bychom měli s těmi pozůstalými plakat a být v jejich utrpení s nimi. Nebrat si tak vlastně tu strašnou nehodu do úst, vlastně se rouhat.

Jenže tento dnešní oddíl není návodem, jak chápat tragickou smrt. Tento oddíl je o naší snaze řešit viny a dluhy jiného člověka, o snaze zaplácat nám darovaný čas zabýváním se posuzováním druhých, oddalováním vlastního obrácení. Tento oddíl je o naší snaze vyhnout se povinnosti nést dobré ovoce. To je pro J důležitější, než mudrovat nad příčinou smrti. J nepřisuzuje fyzické smrti ani pozitivní ani negativní znaménko. Bere ji jako fakt, samozřejmost, která prostě je.

Ale právě proto, že nikdo z nás neví, kdy zemřeme, nesmíme ztrácet čas a sílu přemýšlením o výši hříchu, nebo viny, těch, kteří zahynuli.

Nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete. (Ve skutcích (Sk 3,19) mj. Petr říká lidu izraelskému: budete-li činit pokání, vaše hříchy budou smazány.)

Nebudete-li činit pokání, neponesete ovoce jako ten fíkovník. Když se zabýváte vinou druhých, je to stav duše a mysli, kdy zcela jistě pokání nečiníte.

Je to stav duše a mysli, který nevede k dobrému ovoci. A Hospodina zajímá to ovoce. Dobré ovoce.

Jaké ovoce může mít Ježíš na mysli? (Galatským 5:22  Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.)

V podobenství se dozvídáme, že majitel vinice přicházel po tři léta, aby doslova hledal toto ovoce z fíkovníku. Aby po něm pátral. A vinař špatný strom obhajuje. Chce ho okopat a pohnojit – aby ho zachránil. Hospodin hledá ovoce každého z nás, to je jistota dnešního příběhu. Osobně bych se tohoto zjištění nebál. Naopak, je důkazem, že Hospodin má o nás zájem, že mu záleží na každém z nás. Každý z nás je schopen toto ovoce nést.

Možná je vinař vlastně Ježíš, který je náš skutečný přímluvce před Hospodinem. On nás okopává, on nám dává skutečnou posilu, abychom se stávali vpravdě lidmi. Abychom dokázali nést dobré ovoce. Abychom před Hospodinem v hodině naší smrti obstáli.

Pane, prosíme za lidi, kteří v přemýšlení o smrti druhých

nachází vlastní ospravedlnění

prosíme za to, abychom dokázali pochopit a unést zprávu,

že my se nemůžeme sami ospravedlnit před Bohem ze svých vin.

Ježíš říká (J15,3n):  Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.

Zůstaňte ve mně, a já ve vás.

Jako ratolest nemůže nést ovoce

sama od sebe, nezůstane-li při kmeni,

tak ani vy, nezůstanete-li při mně.

Prosíme Pane, ať zůstáváme při tobě,

aby naše ovoce dávalo smysl tomuto věku.

Amen

Přímluvy

Pane, ty který hledáš dobré ovoce

Prosíme za nás všechny lidi, aby v nás rostla touha

rozhojňovat dobré plody tvé víry a lásky

děkujeme ti, že nám dáváš důvěru, že jsme schopni

tyto plody nést, předávat.

Prosíme za ty, kteří se bojí vykročit ze svých strachů

ze své sebestřednosti,

prosíme za vládce tohoto světa, aby dokázali

ocenit to, co je ve tvých očích dobré,

aby tomu dobrému nebránili.

Prosíme za všechny lidi, kteří potřebují tvou

posilu.

Pane, prosíme za nemocné, staré lidi.

Ať těm, kteří jsou v našem sboru

dokážeme dát poznat, jak jsou pro nás mladší a zdravější

důležití, že vnášejí do našeho světa nenahraditelný rozměr,

Prosíme za naše nejbližší

Pane smiluj se

Kriste smiluj se.

Amen.

Poslání

CEP 2 Peter 3:9 Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Požehnání

Izajáš 45:8  Nebesa, vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost; nechť se otevře země a urodí se spása a spravedlnost vyraší s ní. "Já Hospodin to stvořím."