Soběhrdy - Prčice

První postní

25.2.07

Petr Turecký

^CEPIsaiah 11:2 Na něm spočine duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumnosti, duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. ³Bázní Hospodinovou bude prodchnut. Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši, ⁴nýbrž bude soudit nuzné spravedlivě, o pokorných v zemi bude rozhodovat podle práva. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka.

První čtení, které jsme si připomenuli je vlastně vyznáním. Dokonce se uvádí, že nejstarším vyznáním - kredem Izraelského lidu. Nejde o modlitbu, ale o vyjádření víry, o souhrn hlavních událostí ze života Božího lidu.

Izraelci vyznávají, že bloudili, že sestoupili do Egypta kde trpěli pod útlakem Egypťanů. Křičeli k Hospodinu a on vyslyšel. Poznali, že Hospodin je ten, který opravdu slyší. A když Hospodin slyší nebo mluví, to se dá také popsat, že už vlastně jedná. Hospodin slyší a zároveň pomáhá. Hospodin ví o bídě, o svízeli, o útlaku. A Hospodin slyší a vyvádí, aby dal hojnost. Izrael z vděčnosti nabízí Hospodinu prvotinu ze své úrody, Izrael ví, že ta půda a vše na ní patří Hospodinu. Odevzdává to, aby vyjádřil, že ví, že to patří Hospodinu.

Možná právě navazující bod je ta zmíněná vděčnost a ochota připustit, že to, co je naše, patří Hospodinu. Poznání, které vedlo Ježíše k poslušnosti.

Právě vděk a odevzdanost vyjadřovali Izraelci už v dávných dobách modlitbou a postem. Půst dohromady s prosebnou modlitbou vyjadřoval pokoru před Bohem. Pokud se Izraelec postil, nechtěl se nábožensky povznést. Chtěl se především obrátit k Bohu, vyznat i svým tělem, že ví, že je na svém Pánu skutečně závislý. Pokud z tohoto úkonu plyne nějaká větší citlivost, je jakýmsi vedlejším efektem. Závažných situací, kdy se člověk odvážil postu bychom mohli ve SZ jmenovat mnoho. Vyjádření lítosti, smutku, prosba o vysvobození z nesnází, pokora vyplývající z přímého setkání s Bohem (Exodus 34:27 Hospodin řekl Mojžíšovi: "Napiš si tato slova, neboť podle těchto slov uzavírám s tebou a s Izraelem smlouvu."28 A byl tam s Hospodinem čtyřicet dní a čtyřicet nocí; chleba nepojedl a vody se nenapil, nýbrž psal na desky slova smlouvy, desatero přikázání. 29 Když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři.)

Důvodem postu byla také prosba o milost k vykonání svěřeného poslání. Mojžíšova na Sinaji i Ježíšova na poušti. A tady už vstupujeme do vyprávění o Ježíšově postu a disputaci s Ďáblem. I J půst souvisí s posláním. Proto také tímto oddílem přicházíme do postního období vrcholícího velikonocemi.

Oddíl je nazván „Pokušení na poušti“, ale dovedu si představit i jiný názec – např. zkouška ďáblova. Zkouškou tu neprochází totiž J, ale ďábel. A je to ďábel, kdo nakonec neobstojí.

J se nerozhoduje, že vykoná cestu na poušť, nerozhoduje se, že se tam postí, ani se nerozhoduje, že povede disputaci s pokušitelem. Vše je s ním činěno, on poslouchá, on jedná. Je to poslušnost, ze které až mrazí. Poslušnost je tématem nepříliš populárním. Zavání dobou minulou, doba dnešní vede člověka jakoby ke svobodě. Touží po uvolněnosti. Člověk chce být zodpovědný za to co dělá, a tak není vhodné, aby někoho poslouchal. Neposlouchat je znakem svobody. Ale tento oddíl právě je o svobodě, o skutečné nezávislosti.

Snad se všichni shodneme v tom, když řeknu, že J byl nejsvobodnější z lidí. Protože nebyl závislý na pokušiteli. Kdo nedovede být poslušný, ten nemůže být skutečně svobodný.

J je plný Ducha svatého, Ducha Hospodinova a ten ho vodí po poušti. J poslouchá Hospodinova Ducha a z jeho pokynu jde na poušť. 40 dní chodí po poušti, kraličtí mají dosl. (a puzen jest v Duchu na poušť.). A celých těch 40 dní ho ďábel zkoušel. Není tam jednoznačně řečeno, že až po uplynutí té doby. Během 40ti dní byl J zkoušen. Byl Duchem voděn, ďáblem zkoumán, sváděn. Byl na poušti a nic nejedl a nepil.

J vyhladověl, byl tedy cele odevzdán do rukou Božích. A pokušitel ho chtěl z těch rukou vyrvat, tak jako se už na začátku bible pokoušel podvést Adama, vrazit klín mezi něj a Hospodina. Chtěl, aby také J (jako Adam) poznal, že je před Bohem nahý, že je úlisný, že je podvodník.

J byl ale poslušný a tak svobodný. A jeho odpověď není ani dokonce rámovaná vztekem nebo agresí vůči pokušiteli. J je klidný a klidně odpovídá. Ne, ďáble, Bůh je svobodný, on nemusí skákat jak ty pískáš. Jsem-li Syn Boží, tak musím říct tomuto kamení, ať je z něj chleba? Musím, protože ty jsi ďáble můj pán?

Ta ďáblova otázka se ozve ještě jednou na konci evangelia – jsi-li Syn Boží, tak sestup z kříže. J je boží syn, ale to neznamená, že je nesmrtelný, že je obalen nějakou posvátnou látkou, která by ho ochránila. Ne, J v poslušnosti umírá na kříži. Dokazuje, že ho nesmíme brát jako nesmrtelného supermana, ale jako toho, který nese na svém těle poslání od Hospodina.

(Exodus 23:25 Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a on požehná tvému chlebu a tvé vodě. Vzdálím od tebe nemoc;) Ježíš svou odpovědí připomíná, že jídlo není na prvním místě. Teprve služba Bohu předchází potřebu jíst. Jsou situace v životě člověka, kdy je dobré jídlo odmítnout, uvědomit si, že ač se zdá, že bez jídla nelze žít, přesto si uvědomíme, že jsou ještě zásadnější věci. - Hledejte BK, a to ostatní vám bude přidáno. Nevěnujte svou veškerou energii na získání potravy a majetku, taková životní cesta nedává smysl. Jsou to příliš pomíjivé věci.

Pak se ho ďábel snažil nalákat na království tohoto světa. (1Kor 7,31kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí. ^CEPIsaiah 5:14 Podsvětí roztáhne svůj chřtán a dokořán rozevře svou tlamu. Do něho sestoupí jeho důstojnost i jeho hlučící dav, jeho hukot a jásot.). Zde už přímo vyzývá Ježíše, aby se mu klaněl. Aby uctíval moc, aby se dal lapit touhou po penězích, po pocitu moci z ovládání druhých.

Ale proč si J odepírá všechnu tu moc i slávu měst? Samozřejmě ne proto, že by si neuměl vážit krás světa, nebo lidského umění. Ďábel nechce ukázat Ježíšovi, že je na světě krásně. Naopak, ďábel chce J vnutit myšlenku, že na světě je ošklivě, dokud nebude vlastnit to a ono. Svět nemá smyslu, dokud nedostane J moc i slávu těch měst.

Boží vyvolený, Syn člověka ale přiznává, že nemá žádnou moc. Nehledá žádnou moc ani u sebe, ani u jiných. Je „jen“ poslušný Bohu. Jen jemu se klaní. Jen Hospodina má člověk uctívat. Jinak je člověk vydán všanc pýše.

J tu cituje pátou knihu Mojžíšovu, a připomíná ustanovení, která jsou určená pro všechny lidi, ne jen pro něj.

A pak ho vyvádí ďábel na vrcholek jeruzalémského chrámu. Na nejsvatější místo v Jeruzalémě, do samého středu židovské víry. A ďábel cituje Písmo. Zde máme ukázku toho, jak může Písmo citovat kdokoli, i samotný ďábel. V jeho ústech i Písmo ztrácí svou výjimečnost. Zde si můžeme uvědomit křehkost Bible. Skutečné Boží slovo se teprve stává v našich činech, v našem slyšení a porozumění. Ne každý, kdo cituje písmo, kdo čte Písmo, či dokonce zná Písmo – je schopen je citovat z paměti – dokáže také správně pochopit, slyšet.

Ďábel, znalec Písma, cituje žalm 91 a dělá z něj karikaturu. Používá ho proto, aby Boha vydíral. A zase podobná nota: nepostaráš-li se Bože, nejsi.

Ježíš mu opět nastavuje zrcadlo; ukazuje, že pokušitel je právě jen pokušitel, když biblické verše využívá pro to, aby donutil člověka jít jeho vlastní - ďáblovou cestou. Pokušitel ve zkoušce neobstál, doslova od zkoušky odpadl. J mu ukázal, že za jeho otázkami nebyla touha po pravdě, ale po ovládnutí druhého. Ďábel se snaží nakukat nám, že si můžeme spásu vytvořit sami. Všechny ty ďáblovy dotazy chtějí J přivést na myšlenku, že by si měl už konečně vzít spásu do vlastních rukou a věřit, že Bůh se k němu přidá. Ale J odpovídá vždy přesně naopak. On je ten, kdo poslouchá.

Je zvláštní, jak je tu nesmírně jasně vyzdvižena okolnost, že záleží na rozhodnutí člověka. Celá Bible je plná těchto zkoušek, kdy se má člověk osvědčit. Ježíš pro nás tento zápas vyhrál. Obstál i v té nejtěžší zkoušce na kříži. Byl poslušný až do konce.

J nám dává sílu držet se toho, co říká Hospodin a ne pokušitel. J dokazuje, že Bůh s námi opravdu je a tedy že svět patří Bohu a ne ďáblu.

Záleží jen na nás, jestli si z něj uděláme peklo, nebo místo svědectví Boží moci.

Deuteronomium 8:3 Pokořoval tě a nechal tě hladovět, potom ti dával jíst manu, kterou jsi neznal a kterou neznali ani tvoji otcové. Tak ti dával poznat, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk žije vším, co vychází z Hospodinových úst.

5 Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna.

6 Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát.

Isaiah 61:1 Hospodin obvazuje rány zkroušených srdcem, Hospodin vyhlašuje zajatcům svobodu a vězňům propuštění. Hospodin potěšuje všechny truchlící.