Introit

Žalmy 146:1  Haleluja. Chval, duše má, Hospodina!

2  Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu.

3  Nedoufejte v knížata, v člověka, u něhož záchrany není.

5  Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu,6  jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost.7  Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně.

10  Hospodin bude kralovat věčně, Bůh tvůj, Sijóne, po všechna pokolení. Haleluja.

píseň

ž 18, sl. 1,7-8

VSTUPNÍ MODLITBA

Pane, přicházíme dnes, abychom před tebou vyznali,

že tě potřebujeme,

i když často jednáme, jako by Boží království bylo

jen iluze, jakoby J smrt byla jen dávný okamžik v dějinách

bez jakéhokoli dalšího dosahu.

jakoby tvůj hlas byl jen naší nenaplněnou touhou.

Přicházíme, abychom ve tvém slovu a společenství bratří a sester

nacházeli to, co jinde nenajdeme,

Přicházíš stále za námi, znovu a znovu nás hledáš a voláš k sobě.

Posiluješ nás, když jsme slabí, když sami dál nemůžeme.

Nenecháváš nás samotné, ani když od tebe utíkáme.

Děkujeme, Pane, že jsi s námi a máš o nás zájem.

Děkujeme ti za naše nejbližší.

Dej, ať nežijeme sami pro sebe,

ale ať se umíme rozdělit s tím, kdo pomoc potřebuje.

Prosíme tě o to ve jménu JK, našeho Pána

Amen

První čtení

Lk 6,17.20-26

Píseň

148s Kdo na kolenou klečí

Druhé čtení

Jer 17,5-8

Kázání

V sedmé kapitole mluví prorok Jr slovo, které se mu stalo od Hospodina.

Provokuje tam dnešního čtenáře možná slovo o prokletí.

Proklet buď muž, který doufá v člověka.

Pod tímto slovem si většinou představíme, že ten, kdo je proklet, musí být upálen, nebo zemřít, protože nejednal tak, jak si to vládnoucí církevní moc přála.

Původní význam ve starém Izraeli byl ale složitější. Když Izraelci osidlovali kenaanskou zemi, měli možná tendenci vraždit, loupit a brát si z té kořisti, zrovna tak jako třeba křesťanští křižáci ve sv. zemi o mnoho století později.

V Bibli se dočteme, jak se snažili soudcové a vůdcové Izraelců, tomu loupení zabránit. Z obavy, že Izraelci převezmou od porobených národů jejich životní zvyky, jejich bůžky.

Důležité je připomenout, že Izraelci nevěřili v jediného Boha. Oni věřili, že jejich Bůh je nejmocnější ze všech Bohů. Že to je jediný Bůh ve smyslu, jediný, který má opravdovou moc. Jediný, který dovede člověka ke spáse.

Ostatní Bohové, alespoň v okolí Izraele, byli totiž podřízení lidem. Obětujeme, abychom měli úrodu, přineseme bohům lidské oběti, a oni udělají, co my budeme chtít.

To je ve skutečnosti jednání, která se dá nazvat „víra v člověka“. Já obětuji, tak mi bůh musí vyhovět. A chci, aby mi za to ostatní pochlebovali. To je víra v člověka.

Jak víme z Bible, Izraelci uvěřili, že Hospodin je Bůh, který nechce lidské oběti, ale právo, Bůh, který netouží po okázalé bohoslužbě, ale touží po spravedlnosti, po milosti. Uvěřili, že Hospodin je Bůh, který dává život a svobodu. Že to je Bůh, kterého si nelze získat obětí. Není to automat, který by nás poslouchal. Uvěřili, že tento typ přemýšlení o Bohu osvobozuje a léčí nemocné srdce.

Jak to souvisí s klatými věcmi?

V ideálním případě se Izraelci při pohybu na cizím území nesměli dotýkat věcí, které připomínaly lidskou zlobu, nenávist, touhu po moci. Kdo si něco z těch věcí vzal, byl jimi ovlivněn. Proto už v Lv i jinde se objevují přísné zákazy přivlastňovat si tyto věci.

Hebrejské slovo klatba znamená doslovně „vyčlenit“ nebo také „zakázat nenáboženské užití“.

Izraelci si to tedy představovali tak, že co je klaté, to je výlučné vlastnictví Boha. Člověk na to, co je klaté, nemá právo. Jinými slovy, člověk se nesmí poskvrnit tím, co je klaté, aby se nenakazil. Bylo to mimo sféru lidí, ale patřilo to do oblasti vlivu Boha.

Klaté = výlučné vlastnictví Hospodina. Izraelec se tedy – mnohdy proti své vůli – musel zříci kořisti a zasvětit ji Hospodinu.

Pravidlo klatby mělo působit hlavně jako hráz proti svodům kananejského náboženství v době, kdy tyto texty vznikaly.

Čili – co je klaté – to je poznamenané existencí bez Hospodina. A proto, ač to zní zvláštně – právě proto, do toho člověk nemá co mluvit.

Když se tedy vrátíme na začátek - "Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. , můžeme snadněji pochopit záměr onoho výroku. (Tento soud vyhlašuje Bůh ústy proroka.)

Člověk, který se opírá ve svém životě jen sám o sebe, o pouhé tělo, opírá se jen o to, co je vidět, na co si může sáhnout, co může uzmout, ukořistit, - tento člověk nemůže být sám druhým pomocí, jeho existence nedává z Boží perspektivy smysl, jeho život není smysluplný, je k ničemu.

Je to typ bytí, který je zaměřen pouze na sebe, míněn je člověk, který pohrdá právem, který se z důvodu, že by přišel o vlastní majetek, bojí zasáhnout do věcí veřejných, bojí se zastat se spravedlnosti.

Člověk nemůže čerpat sílu sám ze sebe (a tudíž ani z ostatních lidí), protože na člověka se nelze spolehnout, má srdce zkažené.

Spolehnout se lze jedině na Boha, protože on je ten, který dává život, on je ten, který jako jediný skutečně tvoří.

Spolehnout se na Boha ovšem neznamená, že půjdu a s mečem a usekám hlavy každému bezvěrci, kterého najdu.

Spolehnout se na Hospodina znamená, že uvěřím, že toto spolehnutí mne může pomoci. Že díky tomuto spolehnutí rozpoznám vlastní pohnutky, že připustím, že mé srdce je nejúskočnější ze všeho a nevyléčitelné (Jr 17,9) a že toto rozpoznání mi dá odvahu Hospodinův hlas skutečně zaslechnout.

Spolehnout se na Hospodina znamená, že uvěřím, že mohu přestat své srdce poslouchat jako jeho otrok a připustím, že je tu někdo, kdo je může změnit, kdo může změnit mé myšlení.

Jr nestraší lidi proto, že nechtějí poslouchat nějaké církevní poučky, dogmata o tom, že země je placatá, protože to třeba církev tvrdí.

Jr ukazuje lidem jejich duchovní stav. Reaguje na duchovní stav své země. Lidé jsou tuční, tlustí, zlé události netečně přecházejí, nikoho neobhájí, ani sirotka. Za právo ubožáků se na soudu nepostaví. Kněží vládnou na vlastní pěst a můj lid to má rád. (Jr 5,26nn)

Jr mluvil k věřícím lidem, kteří podléhali různým svodům v domnění, kteří začali mít pocit, že už nemusí nic řešit, jak se říká – usnuli na vavřínech. Ve skutečnosti uvízli v Duchovní prázdnotě. Duchovní prázdnota se nejlépe zakrývá útěkem. Nevydržím ani pět minut sám se sebou, protože snad jsem si ve skutečnosti nepříjemný a tak se utíkám k rozptýlení. Hlavně ať už to mám za sebou. Útěk k roztěkanosti, k workoholismu je nejjednodušší cesta, jak se rychle a alespoň nakrátko zbavit Boha. Útěk před hledajícím Bohem. Útěk před bližním.

(Můžeme se dokonce utíkat i do náboženství, můžeme se dokonce utíkat i do modliteb, a nalhávat si, že si to u Boha vyžehlíme.)

Ale prorokova řeč je tvrdá: Jeremjáš 17:10  Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků."

(Ten, kdo nabude bohatství nespravedlivě, v půlce života je opustí a skončí jako bloud. (lb'n" zbytečný, nesmyslný, k ničemu).

Jinými slovy:

Prorok se snaží křičet, že víra bez skutků je mrtvá. (Jakubův 2:20  Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?)

Skutky: Jjk se má chovat člověk, který věří v Boha?

Z mnoha příkladů např. Josef, na konci svého života vůči svým bratrům: Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro. (Gn 50,20). Znamená to věřit, že „těm, kteří milují Boha“, všechny věci spolu působí k dobrému (Ř 8,28). Člověk tak může v každou hodinu, v každém skutku, v každé řeči rozvíjet to, co je dobré, svaté.

Proto i J může, když následuje tuto pevnou víru vyhlásit, že on je ta cesta.

Protože on celým svým životem, celou svou bytostí tuto víru následoval a nesl.

Všechny tyto myšlenky mohou mít zvláštní závěr. Podle talmudických výroků je úplně jedno, jestli věříme v Boží existenci. Ateista není ten, kdo existenci Boha popírá, ale ten, kdo tvrdí, že ve vesmíru není soudu a není soudce. Dnešní řečí bychom řekli: ten, kdo jedná jakoby bylo jedno, jestli udělám něco dobrého nebo zlého.

Takový člověk totiž žije, jakoby se ze svých skutků nikdy nemusel zodpovídat.

Pokud skutečně uvěříme Bohu – jeho touze po milosti, po lásce, pokud jsme natolik odvážní, že se vydáme cestou jeho přikázání, že budeme hájit právo těch slabších, že se budeme zastávat utlačovaných, že se budeme aktivně podílet na boji proti bezohlednosti a povrchnosti – i v případě, že nám za to ČLOVĚK nepoděkuje, i v případě, že budeme muset možná i přinést oběť, pak se staneme podle Jr požehnanými.

J říká, hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.

Hospodin ústy J i Jr chce, abychom právě jako ovce znejisťovali vlky.

Staneme se potom výzvou pro ostatní.

Staneme se stromy, které ponesou ovoce, ze kterého budou moci hladovějící čerpat naději a sílu. Tato vyhlídka je více, než bohatství, nebo moc.

Pane, děkujeme ti, že máš o nás zájem,

i když před tebou často utíkáme,

prosíme tě, posiluj naši slabou vůli,

posiluj naši odvahu věřit tvému Slovu, JK.

Amen.

Píseň

147s Kdo mě z pout mých

Ohlášky

Přímluvy

Pane, vyznáváme, že dáváš lidem skutečný smysl života

že pozvedáš a napřimuješ to, co se zdálo být mrtvé,

ukazuješ, co je pro nás dobré, co je svaté, i to, co je klaté.

prosíme za nás, kteří se považujeme za věřící,

dávej nám sílu k upřímnosti své víry,

Prosíme tě za lidi, kteří uvízli v zajetí sebedůležitosti,

vysvobozuj jejich srdce,

dávej nám odvahu k radosti a k nadhledu,

který je plodem tvého osvobozujícího slova.

dávej nám odvahu měnit zaběhané řády,

protože tyto řády nejsou našimi pány.

Prosíme tě za lidi, kteří opovrhují láskou,

vnes do jejich života pokoj,

Prosíme tě za ty, kteří pro lásku trpí,

kteří trpí pro spravedlnost,

posiluj je na jejich cestě,

dávej sílu všem, kteří tě hledají, rozšiřuj jejich mysl,

otevírej jejich srdce.

Prosíme tě za nemocné, za trpící, za staré lidi.

Prosíme tě nyní za všechny, jejichž osud nám není lhostejný

a jejichž utrpení nám změnilo život

Pane smiluj se

Kriste smiluj se.

Amen.

Píseň

514 Měj v paměti každý člověk, sloky 1, 6-10

Poslání

1 Korintským 10:31  Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.

Požehnání

Píseň

487 Amen, Otče, rač to dáti