Soběhrdy 21.1.07

Třetí neděle v mezidobí

Petr Turecký

Sírachovec 6:35 Ochotně naslouchej každému vyprávění o Božích věcech a nedej si ujít žádný moudrý výrok. 37 O Hospodinových příkazech přemýšlej a vždycky se bedlivě zabývej jeho zákony. On posílí tvůj rozum a uspokojí tvou touhu po moudrosti.

Nehemjáš 8:2 Kněz Ezdráš tedy přinesl Zákon před shromáždění mužů i žen, všech, kteří byli schopni rozumět, aby jej slyšeli, prvního dne měsíce sedmého. 3 Četl z něho na prostranství před Vodní branou od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona. 4 Znalec zákona Ezdráš stál na dřevěném lešení, které k tomu účelu zhotovili; 5 I otevřel Ezdráš knihu před zraky všeho lidu, stál totiž výše než ostatní lid. Když ji otevřel, všechen lid povstal. 6 Ezdráš dobrořečil Hospodinu, Bohu velikému, a všechen lid odpověděl s pozdviženýma rukama: "Amen, amen." Padli na kolena a klaněli se Hospodinu tváří až k zemi. 8 Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli. 9 Nehemjáš, který byl místodržícím, a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon, řekli všem lidu: "Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte." Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona. 10 Dále jim řekl: "Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou."

Dnešní biblický oddíl nám dává možnost zamyslet se nad nad jedním ze základů naší činnosti – v kostele, při biblických hodinách apod. Totiž zamyslet se nad úžasným darem, jakým je jazyk.

Můžeme slyšet, můžeme tvořit slova, věty, příběhy. To, že je Bible plná příběhů, podobenství, není jen tak samo sebou. Příběhy, podobenství, metafory umožňují zachytit z naší skutečnosti to, co je běžným jazykem nezachytitelné.

Moudří lidé v Evropě teprve nedávno přišli na to, že nelze vytvořit ideální jazyk, který by zachytil skutečnost (a pravdu) bezezbytku. Každý jazyk zachycuje jen určitý výsek skutečnosti. Všichni víme, jak těžké je sdělit to, co je opravdu závažné, to co jde do skutečné hloubky.

Při setkání s Biblí se učíme mj. poslouchat příběhy. Bibličtí autoři nás totiž učí, že vystihnout to, co je skryté lze nejlépe příběhem, podobenstvím, metaforou.

Náš jazyk je totiž ve své genialitě také určité prokletí. Pokud bychom se chtěli přesněji a přesněji vyjadřovat, ztratíme se v tisících vedlejších vět, které budou upřesňovat a upřesňovat a upřesňovat, až už nás nebude nikdo ochoten poslouchat.

Nedávno vyslovil profesor Vojtěch Cepl (profesor občanského práva, působí na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze).. (na radiostanici ČR 6), zajímavou myšlenku, ... >> aby mohlo nějaké právo platit, musí už předem existovat důvěra, dohoda mezi těmi, kteří se rozhodnou toto právo dodržovat.

Pokud by někdo chtěl vytvořit naprosto přesný zákon (aby nemusel brát v potaz onu důvěru), vedlejší upřesňující položky tohoto zákona zaberou tolik místa, že se tento zákon stane nečitelným. Dával příklad ohledně zákazu pohybu motorových vozidel v parku. Definuje se motorové vozidlo. Co to je. Pak se přijde na to, že zákon diskriminuje např. vozíčkáře. Tak se udělá výjimka. Pak se udělá výjimka z výjimky, další upřesnění, další upřesnění a najednou tento jednoduchý článek tvoří stovky stran. Stává se postupně nečitelným.

Pokud není předem přítomná důvěra jednotlivých stran, pak nelze zákonem přesně popsat a vynutit správný postoj.

Evangelista Lk stál před problémem, jak popsat, to co nazýváme zjevením. Jak popsat to, co učedníci zažili s Ježíšem, jak popsat J ukřižování i nanebevstoupení. Jak popsat, že byl Mesiášem. Kdybychom tyto věci chtěli vyjádřit nějakou přesnou terminologií, zjistili bychom, že by to byl jazyk nesrozumitelný. Jak popsat věci, pro které jazyk nemá slova?

A tak Lk vypráví příběh, podobenství, tak jak se to učil od Ježíše, tak jak vyprávěli příběhy už SZ svědci, proroci. Používá metafor, které dokáží přesunout, přesměrovat význam běžných slov do nových souvislostí.

Příkladem může být J výrok: Lukáš 17:33 Kdo by usiloval svůj život zachovat, ztratí jej, a kdo jej ztratí, zachová jej..

Dobrá zpráva = evangelium. Pán = JK – ten, který nám zprostředkovává naději.

Jazyk, kterým mluvíme, nás nutí vidět to co nás obklopuje, podle vlastního diktátu. Příběhy, podobenství nám mohou pomoci překonávat tento tlak našeho vlastního jazyka.

Proč to říkám? Protože je důležité uvědomit si, jak dobře si Lk zvolil, když se rozhodl VYPRÁVĚT. Sám totiž na začátku svého spisu o svém rozhodnutí píše a zcela vědomě se k tomu přiznává.

Používá vyprávění jako osvědčenou metodu, kterou se pokusí popsat, druhému člověku sdělit, co se vlastně stalo. Běžný popis totiž nestačí. Nemůže říci: Přišel Mesiáš. Nebo, Ježíš je Mesiáš. Kdyby to jen pouze vyhlásil, nikdo by mu nerozuměl.

I tato jednoduchá spojení – Ježíš je Mesiáš – už jsou výkladem. Musíme znát SZ pojetí Mesiáše, abychom porozuměli dobře, tomu, co mají NZ autoři na mysli, když říkají, že J je Mesiáš – a musíme znát právě evangelia. Bez znalosti SZ a NZ příběhů nemůžeme dobře porozumět tomu, jak chápali evangelisté velikonoční události.

Lk vypráví příběh. Místo, aby vytvořil nějaký nový filosofický systém, místo, aby použil nový jazyk, vypráví příběh. Podobně jako jeho SZ předchůdci, navazuje na ně a používá osvědčenou metodu. Také proto, že Lk takto úmyslně navazuje na SZ metodu popisu skutečnosti, máme i SZ příběhům naslouchat se zvláštní pozorností.

Lk vypráví příběh, který stejně jako třeba SZ příběhy o vyjití z Egypta se nám může stát vdechnutím naší vlastní naděje. To je to nejpodstatnější. Takový příběh nám může být skutečnou posilou na naší vlastní cestě, může nám pomoci ukázat naši hodnotu i naše závazky vůči světu, životu.

Vyprávění o J jsou zachycena čtyřikrát. Pokaždé odlišně. Co přidává Lukáš? Příběh se liší od jiných evangelií v mnoha věcech. Lk obohacuje zvěst o JK jiným podáním J uvedení na scénu, ale např. přidává také příběh o Setkání u Emauz, Lk zdůrazňuje oproti ostatním evangeliím přítomnost spásy – ta je přítomná i dnes, častý motiv radosti etc – viz katech. Přítomnost BK už dnes mezi námi. Nejen to, také k evangeliu přidává i příběh zvěstování evangelia, který známe jako Sk.

Hned na začátku Lk sděluje, že evangelium je třeba tradovat. Předávat ho. Od člověka k člověku. Ukazuje nám tak, jak moc je důležité naše společné čtení, slyšení takového příběhu, i společné uvažování a předávání dalším generacím.

Lk používá vyprávění jako žánr. Vypravuje, protože tento způsob považuje za nejvhodnější – jak následovat ostatní biblické svědky správným způsobem.

V jeho spise nejde jenom o náhodné řetězení historek. Lk ví, že pomocí vypravování může pomoci pochopit posluchači směrování Božích činů, umožní vidět jejich souvislost. Může tak potom také podle nich nasměrovat svůj vlastní život.

Dnešní text nám umožňuje připomenout si, jak je pro nás důležité tyto příběhy číst a dál o nich vyprávět. Vypravování pomáhá směrovat náš vlastní život.

Objevování hodnoty způsobu podání biblických textů, objevování toho, jak moc důležitý je způsob, kterým bibličtí svědci hovoří, mi připomíná jeden příběh, který jsem zrovna tento týden slyšel z úst Tomáše Halíka. Je to příběh prastarý, má mnoho variant, dokládá jak vyprávění příběhu může velmi napomoci pochopení toho, co je normálním způsobem nevyjádřitelné. Příběh se může stát také podobenstvím našeho objevování biblického textu.

Jakýsi Bar Izák žijící v nuzných poměrech v Haliči má třikrát se opakující sen o tom, že v Praze poblíž jednoho domu v té a té ulici je ukryt poklad. On tomu snu uvěří, vydá se na dlouhou cestu. Dům najde, kope, chytnou ho, předvedou na policejní stanici a on, protože je prostá duše, četníkovi vyklopí celou pravdu. Četník se zasměje a říká: nu, měl jsem také třikrát se opakující sen, že pod prahem v domě jakéhosi Bar Izáka v Haliči je ukrytý poklad, ještěže jsem osvícený člověk a na takové báchorky nevěřím. Bar Izák plný radosti odchází. Pod prahem doma nalezl poklad.

Halík zdůraznil, že příběh odkrývá tyto věci: poklad je skrytý, člověk se za ním musí vydat kolikrát hodně daleko, musí vynaložit úsilí, a poklad na každého čeká v jeho vlastním domě.

Lk ví, proč chce vyprávět příběh. Je to příběh, který je ostrý jako břitva, který dokáže pronikat do srdce. Způsob vyprávění a užití podobenství a metafor nejsou banální prvky biblického jazyka. Je to skrytý poklad, který nám ukazuje, jak vyváznout z nástrah naší běžné řeči.

Lk nejen ví, že chce vyprávět příběh o událostech, které se mezi námi naplnily... Sděluje nám také, že vše znovu důkladně prošel a že to vypíše v pravém sledu. Lk příběh není náhodný sled historek, je to pozvání na hlubokou cestu, která provází posluchače – čtenáře od jednoho místa k dalšímu, postupně, tak jako postupoval od místa k místo sám J.

Lk nám předkládá cestu. Na konci této cesty se může stát, že zjistíme, že jsme sami její součástí.

Skutky apoštolské 3:24 Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuele bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech. 25 Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: `V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.́26 Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů."

»Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.«