Soběhrdy

Druhá neděle v mezidobí

14.1.07

Petr Turecký

^CEPPsalm 104:15 Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.

34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.

Dnešní oddíl napsaný evangelistou Janem je radostný. Skoro bych řekl, že téma tohoto příběhu je radostnější, než právě uplynulé vánoce. Není zde totiž obsažen prvek lidské zloby, který je přítomen ve většině biblických vyprávěních.

A tak po všech těch vážných tématech, kdy ta lidská zloba má jakoby stále navrh, je tu příběh o radosti, obdarování, veselém popíjení dobrého vína.

Příběh o podobné proměně je také v 2Kr, 4,1-7. Prorok Elíša zachrání jednu vdovu – před posměchem, před hanbou, dokonce před ztrátou dětí. Ona nemá peníze, čím by se vykoupila. Prosí proroka, aby jí pomohl. Jediné, co měla doma, byla malá baňka oleje.

³Øekl jí: "Jdi, vypůjč si venku nádoby ode všech svých sousedů, prázdné nádoby, ale nespokojuj se s málem. ⁴Pak jdi domů, zavři za sebou a za svými syny dveře a nalévej do všech těch nádob; plné dávej stranou." ⁵Odešla od něho a zavřela za sebou a za svými syny dveře. Ti jí podávali nádoby a ona nalévala. ⁶Když nádoby naplnila, řekla svému synu: "Podej mi další nádobu." On jí odvětil: "Už tu žádná nádoba není." Tu přestal olej téci. 7 Šla to sdělit muži Božímu. Ten jí řekl: "Jdi prodat olej a vyrovnej svůj dluh. Potom budeš se svými syny žít z toho, co zbude."

SZ prorok Izaiáš mluví o radosti, o svatbě. Hospodin se s člověkem, s národem setká tam, kde zavládne spravedlnost, právo. Bude vládnout stejně jako spása – vše jako dar od Hospodina. Pak se takový národ stane nevěstou pro Hospodina.

Víno se bude jednou pít na hoře Hospodinově, až už se naše zem nebude jmenovat samotná, ale vdaná – s Bohem.

Víno je také přítomné při VP, slavíme spolu s JK Boží království už nyní, v našem neslavném čase.

Jan 2:1 Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;

Třetího dne – rovnou se tu říká třetího dne. Třetí den totiž v Ježíšově životě nepotřebuje vysvětlení. Vstal J z mrtvých. Třetí den, to je naplnění.

Podle talmudu je manželství spojeno s prvním příkazem, který Bůh člověku udělil. Právě svatba je vyjádřením plnosti člověka. Jsou tu přítomny žena i muž, člověk ve své celistvosti. Svatba trvala sedm dní, po celou tu dobu se slavilo.

Svatba je také zárodkem domova – vzniká tu domov – teplo domova, jistota domova...

První J čin se odehrává v rámci této velké události, jeho dar novomanželům je darem i nám všem, lidem jako celku.

Uzavřít sňatek bylo pro Židy tak velká událost, zachoval se výrok jednoho rabiho – na otázku v Kolika dnech stvořil Hospodin svět? Rabi odpověděl: V šesti dnech. A co dělá od té doby až dodnes? Uzavírá sňatky. (příběh má pokračování: žena chce dokázat, že židovský Bůh není všemocný... a tak se pokusí sama naplánovat svatbu 40ti otrokům a otrokyním, druhý den za ní chodí polámaní lidé)

Sňatek se řekne také kidušin, doslova posvěcení. Do tohoto posvěcení přichází J, aby tu ukázal názorně poprvé na veřejnosti svou cestu.

Taková svatba, možná právě jako odkaz na Hospodinovo stvořitelské dílo trvala týden.

Odhadnout množství vína na celý týden muselo být náročné. A právě došlo k tomu, že se to odhadnout nepodařilo. Z lidského hlediska to byla velká ostuda.

A tu se odehraje rozhovor mezi matkou a synem. Matka ví, co v něm je. J se na ni téměř hněvá. Co to po mě chceš? Proč hned na začátku mám zjevit svou slávu? Ještě nepřišla má hodina, ještě není čas naplnění. Ale matka si je jistá. Zvláštní jistota.

J jde a řekne služebníkům, aby naplnili šest kamenných nádob vodou. Matka popostrčila Syna, aby lidem ukázal něco z BK.

Zvláštní vztah mezi Marií a Ježíšem tu Jan nastínil. Hodně lidský. Matka je přesvědčená o Ježíšově moci, on jakoby váhá. Není si možná jist. Je to Marie, kdo udělá ten první krok. Je to Marie, kdo má cit pro tu pravou příležitost. Přitom její slova jsou jen konstatováním dané situace, kterou viděli všichni. Už nemají víno. Neříká mu, udělej zázrak!

Vnímáte ten rozdíl oproti J pokušení na poušti. Běž, říká had, a udělej to a to. Marie tiše konstatuje.

Příběh je také podobenství, není to jen popis normální svatební hostiny. To jsme viděli hned na začátku, při poukazu na třetí den. Marie stojí na začátku J cesty, která bude končit J obětí, jeho krev bude prolita, je to víno, které nám to bude napříště připomínat.

J větu nechápe jako konstatování daného stavu. Chápe ji jako výzvu: běž a smiluj se nad nimi.

Je to zvláštní hra mezi matkou a synem. Jen oni dva vědí, co se odehrává. A matka jedná za syna, nařizuje služebníkům, aby ho poslouchali. Vidí Marie, že se J ještě nerozhodl? Dovedu si představit i tuto možnost. Toto je jasné popostrčení, pokyn, ona je ta, která dává prvotní energii procesu – vstupu BK na náš svět.

Nebo už vidí v jeho očích souhlas a tak radostně přikazuje služebníkům.

9 Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha

Věty popisující proměnu vody ve víno jsou zvláštní. Způsob sdělení je velmi strohý. Jan nemá zapotřebí popisovat událost zázraku. Dovedu si představit, jak by se to dalo pěkně nafouknout a rozmazat.

Proměnit – v originále je sloveso – stát se – ne proměnit. Voda se stala vínem.

Slovo se stalo tělem. I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. Staň se světlo – a stalo se světlo.

Správce hostiny ochutnává vodu proměněnou ve víno a shledává, že je dobré. Ochutnává a vidí. Ž 34:9 Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu.

Ta podobnost je nepřehlédnutelná. Sdělení jsou to strohá, ale zato jasná jako světlomety. Jako veliká světla tyto věty ukazují dopředu. A zároveň dokážou posvítit i na to, co bylo na počátku.

A správce hostiny přesto neví, kdo to způsobil, jen zůstává v údivu, že tak dobré víno zachoval ženich až pro tuto pozdní chvíli. A když chválil ženicha, možná ani nevěděl, že skutečný ženich, který dává vodu živou, sedí někde opodál.

Jako se jinoch snoubí s pannou, tak se s tebou zasnoubí tvůj stvořitel. Jako se raduje z nevěsty ženich, tak se tvůj Bůh potěší z tebe. ... říká prorok Iz v prvním čtení. A Jan k tomu dodává, ano, tak chvíle přichází právě teď.

Pro většinu svatebčanů zůstává ale J skrytý. Někteří – Marie, služebníci, zažili – jak se to nové, lidmi nestvořené prolamuje do našeho času. To dobré působí skrytě, není vždy nutné halasně sdělovat světu, kdo to učinil. J způsobuje radost, která nepotřebuje obhajobu.

Svatopluk Karásek říká, že to, co se stalo v Káni není div nebo zázrak, ale že to je znamení. Znamení, které budí naději a víru.

Reinsberg: J udělal svoje první znamení v začínající rodině. Aniž to rodina věděla, obdaroval ji obrovským darem. Především svobodou a volností. Že se nemuseli starat, že nemuseli být smutní. Že se nemuseli omlouvat a vymlouvat. Že nemuseli čekat, až budou terčem posměchu, protože jim nevyšla svatba a nebylo co pít. Dostali dar, aniž o něm věděli.

Posláním každého je myslet na to, jak udělat radost, aniž by to ten druhý věděl. Protože pak má radost a nemusí za ni děkovat.

^CEPRevelation 7:16 Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, ¹⁷neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí."

»Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.«