VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, jsi skrytý, ale přesto přítomný.

Dnes jsi dal rozzářit slávu svého Syna

v naší pozemskosti

a zjevil jsi ho jako Spasitele celému světu.

Tak jako jsi vedl mudrce z dalekých krajů,

přiváděj i nás k němu stále blíže

Chceme ti sloužit, chceme se podílet na tvých

darech, toužíme po Tobě.

Vstupuješ pane do prostoru lidského srdce,

a my ti neumíme často odpovídat vírou, poslušností, pokorou.

Neumíme naše poznání směřovat k dobrému,

Přesto ty nám nabízíš nejhlubší poznání, když

se nám v Kristu otevíráš.

Prosíme ať dokážeme tvou hvězdu vidět

nejenom dnes, ale i jindy, zejm. když budeme skleslí,

smutní.

Ve jménu JK

Amen

 

První čtení – základ dnešního kázání

Matouš 2:1  Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se:

2  "Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."

3  Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém;

4  svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.

5  Oni mu odpověděli: "V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka:

6  `A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´"

7  Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl:

8  "Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit."

9  Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.

10  Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí.

11  Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu.

12  Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.

 

 

Pro děti

Podle prof. Hellera:

Jaký je původ hvězdy? Dozvídáme se o ní už v Numeri: 4. Mojžíšova Numeri 24:17 Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě všech Šétovců. Výrok je součástí jednoho proroctví věštce Bileáma o skvělé budoucnosti Izraele. Král David si podrobí ostatní národy, až zavládne všude pokoj. David se ale stal postupně zástupným symbolem pro Mesiáše, a tak výrok, který byl řečen o Davidovi, můžeme převést i na J. Král přemůže všechnu zlobu – všechny nepřátele – a nastane pod jeho vládou – symbol berly-žezla – pokoj.

Jeho vláda se bude podobat tomu, jako když po noci zloby a temnoty vzchází jasný den lásky, pravdy a pokoje. Hvězda měla ve starém Orientě hlubokou symboliku. Připomeneme si jen to nejdůležitější. Ve staré Mezopotámii byla hvězda znakem Ištary, bohyně plodnosti a vášně, a posléze značkou, ideogramem jakého¬koli božstva vůbec. To znamená, že se psala před jména bohů, aby se tak odlišila od jmen lidí, zemí, míst atd. Ištar Venuše, te¬dy večernice, jitřenka, denice. A jako východ nejjasnější hvězdy -jitřenky čili denice - je předzvěstí a přípravou nového dne, tak bude hvězda z Jákoba znamenat konec věku temnoty a počátek nového věku světla.

Řecký text u Mt 2, 2 není jednoznačný a ještě jsou v něm různočtení, takže jej lze přeložit několikerým způsobem: Vi­děli jsme jeho hvězdu při východu, tj. vycházet, nebo na východu, tj. východ může být směr, kde se jim hvězda ukázala, ale východ mů­že být také označení místa, odkud oni hvězdu pozorovali, a koneč­ně, podle odchylky syrských rukopisů, lze přeložit od východu. Ale podle Mt 2, 9 ta hvězda, kterou viděli na východu či při východu, přišla a zastavila se tam, co bylo děťátko. Musela to tedy být náram­ně čilá hvězda, která si pobíhala všelijak.

 

 

Píseň

136s Kam v soudu den

 

Druhé čtení

Iz 60,1-6

Izajáš 60:1  "Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva.

2  Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.

3  K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu, jenž nad tebou vzejde.

4  Rozhlédni se kolem a viz, tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě; zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány.

5  Až to spatříš, rozzáříš se, tvé ustrašené srdce se radostně rozbuší, neboť hučící moře tě zahrne svými dary, přijde k tobě bohatství pronárodů.

6  Přikryje tě záplava velbloudů, mladých velbloudů z Midjánu a Éfy; přijdou všichni ze Sáby, ponesou zlato a kadidlo a budou radostně zvěstovat Hospodinovu chválu.

 

 

Kázání

Dnešní neděli slavíme Zjevení Páně. Co to vlastně je? Jak si představit zjevení?

Samotný akt narození JK? Nebo zjevení Hospodina Mojžíšovi v hořícím keři? Nebo očekávaný a obávaný druhý příchod JK na zem? Nebo individuální zážitek člověka – jako např. apoštola Pavla?

Dovedu si představit tisíce návrhů, nápadů. Stačí pohlédnout do dějin filosofie, teologie...

Chtěl bych dnes vybrat pouze jeden okruh.

Napomohla mi vybraná čtení na dnešní den. Takto se četla v církvi už od samého vzniku dnešního svátku někdy ve 3. stol.. Co je hlavním společným motivem obou?

Je to světlo Hospodinovo, které potěší, a především – které bude svítit nejenom Izraeli, ale také všem národům.

Co nám toto světlo, tato hvězda připomene? Můžeme si vzpomenout už na Boží stvořitelské dílo (Gn 1,1-3). Do temnoty, v níž svět tápe, přichází světlo tak, že se Hospodin ujímá svého lidu a tak zjevuje svou slávu.

Toto světlo je pro celý svět. Přijdou k němu pronárody, neznající Hospodina i králové, kteří se sami pokládali za nejvyšší pány. Prorok Iz si dovoluje kázat o Hospodinu, který nabízí svou pomoc nejenom Izraeli, ale také všem lidem – i pohanským národům. Proroci se nebojí otevřít. Nechtějí se uzavírat před pohanským světem, ani ho nesoudí, ale zvěstují ostatním národům spásu a uzdravení. (a to ne prostřednictvím meče!)

Vždyť jsme si před Hospodinem všichni rovni, všichni lidé. To je zdůrazněno právě na začátku Bible – všichni jsme stvořeni k Božímu obrazu.

I první smlouva, kterou Hospodin uzavřel s člověkem (Noem) je míněná jako smlouva se všemi lidmi. Nejen s křesťany, nebo Židy. Boží jednání s Izraelem si můžeme dovolit chápat jako příklad Božího jednání se všemi národy. Izrael v Bibli zastupuje celé lidstvo. Je modelovým národem.

Mnohé velké osobnosti, které v Bibli vystupují nejsou původem Izraelité, ale o Bohu se dozvěděli jinou cestou (Malkísedek, Jetro, Bileám, Job). Mágové z dnešního čtení také nejsou Izraelité. (Pro úplnost připomenu, že i další známé postavy z evangelií jsou pohané: římský setník, syrofenická žena, milosrdný Samařan)

Dnešní den oslavujeme zjevení, které nám není-nemusí být skryté. V mudroslovné literatuře je položen velký důraz na dosažitelnost poznání, že veškerá moudrost i pravda má svůj původ v Hospodinu. (Jan Hus: Sírachovec 4:28  Až do smrti vytrvej v zápase za pravdu a Hospodin bude bojovat za tebe.)

Tyto myšlenky potvrzuje i apoštol Pavel: Ř 1kap.

20  Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Apoštol tu myslí na všechny lidi, ne na křesťany. (Ve druhé kapitole Římanům zase říká, že pohané mají boží zákon zapsaný v srdci.)

Kalvín z této věty zase vyvodil přesný opak, než bych z ní chtěl vyvodit já. Lidské srdce, přesto, že o Bohu může vědět – na něj odpovídá modlářsky. Proto všichni, kteří neuvěří v Krista budou zatraceni. Pohané jsou všichni zatraceni.

Dnes si tedy můžeme také položit velmi choulostivou otázku, jestli je Židovství nebo křesťanství jedinou cestou ke spáse, když přitom z Bible víme, že veškerá moudrost pochází od Boha. Původ moudrosti pochází v Hospodinu. I té, kterou nalezneme v Indii?

Pokud bychom uzavřeli Boha jen do křesťanství, neznamená to, že náš Bůh vlastně nepůsobí celosvětově, celokosmicky, ale že je to jenom náš (malý) křesťanský Bůh? Nemůže se za naše obhajování křesťanství jako jediné cesty skrývat naše vlastní touha ukázat těm ostatním, že MY jdeme tou správnou cestou a ti ostatní se mýlí? Nestojí za námi vlastně touha být takovými malými spasiteli pro všechny ty nepokřtěné buddhisty, hinduisty, džinisty, eskymáky, křováky, ad ad ad??? Tyto naše různé (někdy skryté a potlačované, nebo obarvené do pobožných frází) touhy právě napomáhaly vyvražďování např. Židů. Ještě nedávno jsem slýchal z úst některých lidí, že vlastně likvidace Židů byla oprávněná, protože přece Židé zabili Pána Ježíše.

V Bibli nacházíme napětí: ano Bůh se zjevil všem lidem na celé zemi – jak říká apoštol Pavel, ale na druhou stranu Pavel říká, že jediná pomoc každému člověku je JK. A v takových citacích bychom mohli pokračovat.

Pakliže máme žít podle Kristova příkladu, veškerá násilná touha prosadit vlastní názor je proti Bohu. I za krásnými řečmi mohou být zlé myšlenky. To je třeba mít stále na paměti, když budeme přemýšlet o jiných náboženstvích.

Proroci ve SZ nekritizují ostatní národy za to, že jsou to pohané-barbaři, podlidi, ale za to, že jsou ochotni klanět se modlám. Tato slova zaznívají ale jako kritika do vlastních řad. (možná bychom se divili, ale proti modlám vystupuje i starověký Zarathuštra, Buddha, i Mohamed).

Proti čemu vystupují SZ proroci? Proti pohanství, které může mít svou skrytou podobu nejen u Izraele, ale i u nás, křesťanů. Takové pohanství není ohraničeno náboženskými skupinami, ale osobní cestou každého z nás.

Přesto zároveň pro nás jak tady všichni jsme – platí také vyznání, že SZ a NZ má pro nás naprostou jedinečnou a výjimečnou hodnotu. Věříme, že nám pomůže uchopit ono zjevení takovým způsobem, že budeme uzdraveni, že naše cesta bude napravena, že dostane skutečný smysl. Věříme, že Bůh, který je neuchopitelný touží být poznán – v JK. Ale nejen – v Kristově jméně, také v jeho činech.

Víru musíme často, když o ní chceme mluvit vázat do slov. A slova jsou většinou nedokonalá, protože nás nutí svazovat Nekonečného Boha do lidských nedokonalých představ. A tak snadno upadáme do zmatku, že jen náš způsob řeči o Bohu je jediný možný. Tady je myslím jedna z příčin fanatismu. Tou příčinou je fakt, že neobhajujeme skutečného Boha a Ježíše, ale svůj vlastní způsob řeči o zjevení.

Proto, když přichází J, ukazuje lidem příklady, podobenství. Neříká, že mají věřit v dogmata. Neříká, že mají být křesťany.

Říká, ale, že v něj mají – máme věřit. Že přichází od Boha. To je veliký rozdíl od dogmat. Jazyk nám neumožňuje toto zjevení popsat. Proto apoštol Pavel i Jan popisují Boha také jako lásku. Lásku nelze vměstnat do lidských představ ani slov. Lze se k ní jen přibližovat, lze se na ní podílet, lze ji vnímat jako dar, jako milost. Přesto není skrytá, ale je zjevená.

J Uzdravuje, pomáhá lidem, vnáší světlo do lidských řádů. To všechno nejsou slova, to jsou činy lásky. To, že jsem uvěřil, mohu zvěstovat především činy a slovy, která z těchto činů vycházejí. Musím pokorně přijmout, že Boha slovy nikdy nevystihnu. Že jen budu klopýtat.

Láska nám dovolí unést a překonat to obrovské napětí, které v nás může vyvolat na jedné straně naše vlastní tradice s jedinečným nárokem, který nesmíme zahodit nebo zapomenout. Na druhé straně musíme být schopni unést fakt, že tu jsou i jiná náboženství, jiné systémy a že zůstanou jiná – i když se to možná některým křesťanům (ale i nekřesťanům) nelíbí. Jak výstižně popsal tuto skutečnost vynikající religionista Pavel Hošek: Jiný (totiž příslušník jiného náboženství), než očekáváme, jiný, než chceme, jiný než doufáme a jiný, než potřebujeme.(Na cestě k dialogu, str. 182).

Dále říká: Musíme mu (tomu jinému) dovolit, aby zůstal vně – mimo nás. On nám totiž může říci něco o sobě a tím také něco podstatného o nás, nastavit zrcadlo. My totiž nevíme, co jsou to vlastně přesně mimokřesťanská náboženství, co a jak prožívají jejich stoupenci, jak blízcí nebo vzdálení jsou té pravdě, které sloužíme my. Nevíme, nakolik a jakým způsobem se jejich víra vztahuje k víře naší.

V tomto smyslu je nám budoucnost otevřená a není na nás, abychom ji násilně rdousili podle našeho rádoby křesťanského mínění. Náš prvotní úkol je sloužit lásce, která nám byla zjevena v JK. Máme sdílet věci podstatné: víru, lásku, naději (1Kor 13,13).

 

Pane, dávej nám sílu přijímat jiná náboženství

jako obohacení vlastní cesty a ne jako důvod

k výronům zla v nás.

Dávej nám sílu hledět sobě do očí a brát vážně kritiku

příslušníků jiných náboženství, i když se nám to

nezamlouvá a nehodí.

Věříme, že tvá láska přesahuje lidská slova,

lidské touhy po moci

i lidské touhy po sebedůležitosti.

Dávej nám sílu být těmi nejmenšími,

abychom mohli jednou před tebou stanout bez bolesti.

Amen.

 

 

Vyznání vin

Pane, vyznáváme ti,

že ti nesloužíme celým srdcem,

ale že naše srdce i mysl jsou rozpolcené,

vyznáváme ti, že tvé zjevení v JK

si přivlastňujeme a nakládáme s ním,

jako by nám patřilo

jako by to bylo lidské dílo.

Předkládáme ti Pane tak naši nedověru,

naše každodenní ztroskotávání

Vyznáváme ti, že ti nedovedeme všechno odevzdat,

zejm. naše různé strachy, a malomyslnosti.

Pane, svěřujeme ti nyní ve chvíli ticha

každý za sebe

svá vlastní provinění

 

 

 

Přímluvy

Prosíme dnes zejména za jednotu lidí

dobré vůle,

za toleranci mezi jednotlivými náboženstvími,

aby naše soupeření mezi sebou bylo soupeřením k dobrému,

abychom dokázali společně řešit palčivé problémy dneška,

abychom dokázali společně vnášet do tohoto světa

hodnoty božího království, mír, solidaritu, spravedlnost,

a tím připravovat jeho příchod.

Prosíme tě za lidi, kteří jsou slepí vůči tvé

zvěsti,

prosíme tě za lidi, kteří jsou slyší tvou zvěst,

ale nedokáží jí dát tvar svým životem.

Prosíme tě za trpící na tomto světě,

nejen lidi, ale i zvířata, celou živou zemi,

uč nás uvědomovat si, že i naše země je živá bytost jako celek.

Pane, smiluj se nad starými, opuštěnými lidmi,

Buď na blízku a dávej pocit bezpečí těm, kteří

svým věkem jsou příliš vzdáleni světu mladých,

současné kultuře a estetice.

Myslíme nyní v tichosti na ty, kteří jsou nám nejbližší.

 

Pane smiluj se

Kriste smiluj se.

Amen.

 

 

Poslání

Ef 3,2-3a.5-6

Efezským 3:2  Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám:

3  dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal.

4  Z toho můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství,

5  které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům:

6  že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.