Kutná Hora – 4. neděle po Zjevení Páně.

29.1. 2006

Petr Turecký

První čtení

Genesis 42:1-7

Druhé čtení

Matouš 15:21-28 – základ kázání

Kázání:

Překvapovalo mně vždycky, že někteří lidé při pohledu na nebe plné hvězd tvrdí, že je to nezajímá.

Nejen nekonečno nebe, ale i milost a láska jsou velmi nepochopitelné – a je spodivem, jak někdy zůstáváme také vůči nim tvrdí. Jak jsme podivně neochotní připustit si to, co nás obklopuje. Jeden z takových pokladů, jeden z takových průhledů do hlubiny božího jednání s námi je příběh pohanky, neznámé kananejské ženy. Neodehrál se někde na nebi, nebo mimo tento svět, abychom mohli říkat, že se nás netýká.

Ježíš je možná na útěku, odchází až do okolí Týru a Sidónu. Území, kam by pravověrný Žid nevkročil. Kolem něj víří mnoho zpráv. Je to zázračný uzdravovatel? Lidový léčitel? Pověst o něm zasahuje i mimo území, kde žijí pravověrní Židé.

On, obklopen svými stoupenci, žáky, svou církví, svými nejbližšími, odchází kam by žádný slušný věřící nešel. Země vyhlášená rozmařilostí, bohatstvím, darebáctvím. Země předurčená dávnou historií k otroctví. A navíc, to nejhorší, vyhlášená odpornými kultickými praktikami – chrámovou prostitucí mužů, jímž by syn Izraele neřekl jinak, než psi.

Odchází tam, kde bychom rozhodně nečekali úrodnou půdu pro zvěstování Božího slova. To se přece má pěstovat, hlásat a učit tam, kde je dobře přijímáno... Možná tam Ježíš jen utekl před nepřáteli, možná tam odešel záměrně. A právě toho využila jedna žena z té krajiny špatné pověsti. Její původ byl naznačen přídomkem kananejská, v J době už dávno nepoužívaným – jako bychom řekli, že byla keltka.

Dozvěděla se o něm, že J má moc uzdravovat. Její zoufalství ji vyhnalo za ním, pronásledovala jej. Zoufale křičela jako křičí matka, která přichází o své dítě. Není to křik hledajícího víru, není to křik člověka zkoumajícího příčiny vzniku světa, je to křik mateřské lásky, křik čistého zoufalství. Kde všechno selhalo, všichni léčitelé selhali. Selhaly všechny peníze oné krajiny, dnes bychom mohli říci, všechny reklamní triky, hodnoty pocházející z vychloubání majetkem. Nebo také neměla peníze na nejnovější léčebné postupy a léky? Její dcera je zasažena zlým duchem, démonem, ďábelstvím.

Tento typ nemoci přímo souvisel s poměry v oné krajině. I naše společnost plodí mnoho nemocí. Alkoholismus, drogy, různé druhy neuróz, touha po zabíjení času nesmyslnou činností, po sebeuspokojení na prvém místě. Ďábelství to je toto všechno – nemoci nás všech sdílíme – v různých podobách. Nemocní léčí nemocné? Kenaan ponechaný Kenaanu?

Z pouhé zvěsti pochopila ta žena, že jediná naděje se nějak spojuje s tímto mužem, s Ježíšem. Tato naděje nijak nesouvisí s Kenaanem. Smiluj se nade mnou, pane synu Davida! Střelná modlitba, modlitba srdce, výkřik, za nímž už není nic dalšího.

Učedníci – zděšení, pohoršení, jak si ta pohanka dovoluje křičet na velikého proroka, snad Mesiáše! To je drzost! Ať si nemocní pochovávají své nemocné. My máme přece právo dané Bohem být vyvolenými svatými a tito bezbožní - neváží si přece správných hodnot, nejsou jako my – zkrátka ti jiní, a navíc v mnoha věcech úspěšní – ať zůstanou a pomohou si sami. Jen ať se léčí sami.

Ona určitě vycítila chlad a odmítnutí učedníků. Učedníci – to jsou ti, kteří tvoří církev. To je přímá výtka nám. My jsme přece učedníci JK. I my dokážeme odvracet tvář. Ježíš mlčí, neodpovídá – i on se odvrací od nečisté? - žena se nevzdává. Až teprve učedníci nemohou vydržet její křik, to pohoršení, to rušení ze svých bohulibých záležitostí, obrátí se na J.

Tak už s ní něco udělej Pane! Třeští nám z ní hlava!

Jako my – když utíkáme před problémy, ... jen ať se starají jiní. Koho by napadlo se k ní sklonit a pomoci jí. Přimluvit se u J. Místo toho málem okřiknou i jeho – aby s ní už konečně něco udělal.

Ta žena se přesto nedala odradit. Hrůza matky, která přichází o své dítě ji dodávala odvahu. Padla mu k nohám způsobem, který naznačoval, že se mu zcela podřizuje. Vydává se mu na milost a nemilost.

Ježíš ji přímo neodmítá. Vysvětluje jí, (možná s omluvou v hlase, možná jen směrem k učedníkům), že nemůže. Nemůže jako královský syn Davidův – on má poslání jiné. V Božím plánu totiž je nejprve spása Izraele.

Každý z pravověrných Židů věděl, že právě s nimi byla uzavřena smlouva, že Bůh má přednostně řešit zájmy lidu Izraele. Ježíš věděl o těchto zaslíbeních a nedovolil si je v této chvíli překročit. Bariéra byla příliš veliká. (Sk 3.25 V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.' ²⁶ Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.") Zaslíbili to proroci. Záměr Božího jednání byl jasný. Nejprve Izrael, potom ostatní národy. Neznamenalo to: vy jako pohani nemáte nárok! Znamenalo to: nejprve zde bude Bůh činit milost, pak teprve u pohanů. My máme právo jako první. V tomto smyslu se J přesně držel „politické linie své strany“.

Izrael má přednost. Prvně pán, potom pes. Jasná odpověď. Evangelium bude hlásáno nejprve dětem Izraele.

Ona se nevzdává, nevzdává se boje o život své dcery. Ne o sebe, ale o ni bojuje. Možná boj pro druhé dokáže z člověka vypáčit ještě více síly. Dokáže se přít s J. To je neuvěřitelná síla. Je to také zápas o rozšíření evangelia mimo Izrael. O prolomení bariér mezi Izraelem – čistým a pohany – nečistými.

Čteme-li o Abrahámovi, který se přel o záchranu Sodomy, může nám ten příběh připadat příliš starý a vzdálený. Tady ne, tady jde o záchranu dítěte. Tady se také bojuje se samotným Bohem. Ne přímo. Ani Abraham neviděl Hospodinu do tváře přímo. Ježíš zde není Bůh na nebesích.

Ale co je nejdůležitější – bortí se tu základy všech zkostnatělých názorů, všech dogmatik. S J. lze jednat. Bojovat o záchranu bližního! J se nechová jako neměnný Bůh na nebesích. Ani jako mocichtivý despota.. Ten by ženu nechal jistě zbičovat nebo něco podobného. Žena se odvažuje odporovat! Hájí své právo na život, na život své dcery. Bere J za slovo a nutí mu svou verzi. Pokorně a tak s velkou odvahou a sebezapřením uznává, že záchrana její dcery, její země není na prvním místě. To vyžaduje obrovské sebezapření.

Nachytala J ve slovní disputaci! Také tak by se to dalo nazva a také tak to nazval a obdivoval M. Luther, který na tento text také kázal. I psi přece jí zbytky jídel spadlých ze stolu jejich pánů! J se neurazil, že si dovoluje mu odporovat, ani před ní neutekl.

Mohlo mu táhnout hlavou rčení, které zaznělo také v sedmé kapitole: Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.

Naopak se velice podivil. Takové slovo údivu „Ó“ (v ČEPu nepřeloženo) se v evangeliích téměř neobjevuje. Byl přemožen. Pohankou, barbarkou, ženou nižší kasty.

A J její odvahu nazval vírou. Zde je dobře vidět jak rozdílné může být pojetí víry. Představy – co může být víra. Víra je odvaha bojovat, i když to předem nemá smysl. Kdyby žena neměla tuto víru, dcera by zůstala nemocná. Ale víra je také uznat, že J přináší naději a uzdravení a ne nějaká kananejská magie, její víra je také pokorou – uznává, že evangelium je zvěstováno nejprve v Izraeli.

Její víra je boj za druhého člověka. Ó ženo, veliká tvoje víra. Staň se ti, jak chceš. staň se jak chceš. Staň se – to je něco naprosto nového. To je nový počátek. Jako na počátku Boží slovo mělo stvořitelskou moc, tak nyní Ježíšovo opět tvoří – spolutvoří s vírou té ženy. Je tu nový počátek. Pohanská žena vybojovala pro svou dceru, pro nás, nový počátek. Víra stojí na počátku stvoření.

Pohanská žena ukazuje pravověrným, nám učedníkům, co je zapotřebí.

Byl to příběh o tom, že když budeme J usilovně prosit, tak naše problémy budou zázračně vyřešeny? Obávám se, že ne. Tento příběh není návodem, jak si udělat z modlitby pojistku na naše přání. Modlitba a prosba není automat na boží milosrdenství. Tento příběh je o tom, že každý člověk má možnost začít znovu ať se nachází kdekoli a v jakékoli situaci. Ukazuje, že my jako učedníci nemáme žádné právo být první u zdroje, pokud nebudeme dostatečně vnímaví k těm druhým. Pravá víra, pravý vztah k Bohu se může objevit kdekoli a naprosto nečekaně. Na začátku jsem mluvil o nekonečném nebi, o nesamozřejmosti této skutečnosti. Ani učedníci v tomto příběhu nečekali nic nového. A přitom se stali svědky nového začátku. Evangelium nezůstane jen dětem Izraele.

Kananejská žena nám ukázala, že tu je někdo, v kom máme naději a zastání. Že tu nejsme sami, že tu je někdo, kdo přináší skutečné uzdravení.

Veliký je Hospodin, který nám připravuje takové divy. Veliký je Hospodin, který nám dává svobodu spolehnout se na něj celou svou silou, celou svou myslí, celým svým srdcem!

Amen.