První čtení

Gn 2,18-24

Soběhrdy,

8.10. 2006

17. neděle po Trojici

Petr Turecký

Druhé čtení

Mk 10,2-16

Kázání

Pasáž, kterou jsme nyní četli má široké dějiny působení v církvi i v necírkevním prostředí. Kdo by neznal slova „co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“. Znají je téměř všichni, ať věřící, tak nevěřící. Každý si ale pod nimi představuje něco jiného. S některými z vás jsem tento text tento týden rozebíral na biblické hodině, přišli jsme společně na mnoho způsobů, jak tato slova vyložit.

Stejně jako mnohé jiné biblické pasáže i tento oddíl způsobil mnoho radosti, ale také mnoho bolesti.

V naší církevní – jak evangelické, tak katolické tradici platí takový výklad: kdo byl jednou oddán před Bohem, platí tento svazek navždy. Není kroku zpět, pakliže někdo zažádá o rozvod, hřeší. V některých církvích má rozvedený člověk dokonce zákaz vstupu k VP. Jeho hřích byl příliš velký, nesmí s ostatními společně slavit VP. Zakázal mu to snad sám JK? ...

Mám pocit, že Pánu Bohu nařizujeme, koho má pozvat a koho ne.

Odsuzuje snad Hospodin takové lidi? V Bibli pro takové odsouzení nenacházím oporu. J, který tak často odpouští těm, kteří k němu přijdou o pomoc, že by tyto lidi zavrhl? J zve k sobě všechny, kteří jej vyznávají jako svého spasitele, všechny, kteří litují svých činů, kteří jsou ochotni vyznat jej jako svého zachránce. Všechny, kdo v něm nacházejí naději a svou budoucnost.

Za to my máme tendenci říci o všech, kteří se rozvedli, že zhřešili a nezajímáme se o jednotlivé příčiny. V církvi je druhý sňatek nemožný.

Ani v tomto dnešním textu nenacházím odsouzení, nenacházím v něm žádné dogma, s obecnou platností. Nenacházím v něm ani zmínku o tom, že po rozvodu se už člověk nesmí před Bohem znovu oženit/vdát.

Zamysleme se nejprve nad tím, co vlastně je tématem tohoto oddílu? Byl napsán kvůli požadavku farářů a církevních právníků – aby věděli jaká pravidla má mít křesťanský sňatek? Nebo byl napsán, aby se ukázalo, že J názory jsou s dobou neslučitelné? Uznávaní farizeové touží po dalším argumentu, že J výroky jsou výroky snílka a fantasty – „nejsou z tohoto světa.“

Nebo ten oddíl Marek uvedl, aby přiblížil lidem, jak má vypadat naše soužití v BK?

Nebo byl napsán pro to, aby J ukázal, že muž a žena jsou si rovni, že muž není před Bohem důležitější, než žena, že mají stejná práva? Že v BK budou mít stejná práva?

Nebo byl napsán pro to, aby se znovu jako jinde, ukázalo, že J zajímá především ten utlačovaný, ten postižený, ať je to ve vztahu dvou lidí muž nebo žena? A že ten utlačovaný se má právo bránit...

(Anebo, aby Mk ukázal, že J názory na svět jsou ortodoxnější, než názory farizeů, kteří se nechali příliš zviklat lidskou špatností, tím, co se nazývá v Bibli – tvrdé srdce.)

A tak bych mohl pokračovat. Nejméně pravděpodobná se mi zdá varianta, že oddíl byl napsán proto, abychom mi faráři měli patent na církevní sňatek, abychom měli jasno, jak se to má s Božím pohledem na sezdané lidi.

Bůh jinde v Bibli především nezakazuje ani nenařizuje. Bůh nabízí volbu. Hle, předložil jsem ti život a smrt. Vyber si. To jsou slova, která nám vzkazuje Bůh ústy Mojžíše. Když se budeš řídit mým zákonem, vybral sis život. Když ne, vybral sis smrt. Bůh nabízí člověku život.

A od toho bychom se mohli odpíchnout. Farizeové se snaží Ježíše dostat. Ukázat všem ostatním, že je divný, že není ortodoxní. Farizeové mají mezi izraelským lidem velkou oblibu, oni jsou ti, kteří – narozdíl od zkorumpovaných saduceů – se snaží Tóru opravdu žít.

Snaží se J nachytat. Oni ví, že mají oporu v lidech a že si to můžou dovolit. Ptají se ho, zda smí muž propustit manželku.

Tady si musíme uvědomit, že se Ježíše neptají proto, aby se dozvěděli, jestli muž smí propustit manželku, ale proto že chtějí J podrazit. Že chtějí ukázat, jak nesmyslné a nebezpečné jsou jeho postoje. Ve skutečnosti je vůbec nezajímá, jestli smí muž propustit ženu. (Podobně se jej snaží v jiné chvíli nachytat, když po něm chtějí, aby řekl, zda se má platit císaři daň. Obě možné odpovědi jsou v dané situaci špatné. Jedna vyvolá vzpouru a krveprolití, druhá dokáže, že se J staví proti svému národu, že je kolaborant.)

Farizeové dobře vědí, že muž by ženu propustit neměl, že se to však běžně děje. Chtějí ukázat, že J učení – pokud odpoví kladně – je ochotné ke kompromisům, není důsledné a na druhou stranu – pokud odpoví záporně – tak se ukáže, že je náboženský fanatik, není schopen stát na zemi – vždyť víte, jak to mezi lidmi chodí. Bůh je milosrdný, přimhouří oko nad nějakým tím hříškem, my už ten zákon přizpůsobíme.

Nelehká situace.

J se však nenechá zahnat do kouta. Je to on, kdo klade otázky a kdo ukazuje skutečné úmysly těch, kteří se ptají. On jim položí otázku: Co vám ustanovil Mojžíš?  Řekli: "Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit."  Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření `Bůh učinil člověka jako muže a ženu;  proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo´; takže již nejsou dva, ale jeden.

Oni sami musí přiznat, že Mojžíš vlastně rozlukový lístek dovolil. Když už se řekne dovolil, je jasné, že kvůli lidské neschopnosti dodržet zákon. A že toho Židé zneužívali v hojné míře, bylo v době Ježíšově všem jasné. Bylo to jasné dávno před tím. Prorok Malachiáš volal: Mal 2:15 (Což on neučinil člověka jednoho a nedal mu částku ducha? Oč má ten jeden usilovat? O Boží potomstvo. Střezte svého ducha, nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí. )

"Každý ať nenávidí rozvod, praví Hospodin,

(Bůh Izraele, ať na svém oděvu přikryje násilí, praví Hospodin zástupů." Střezte tedy svého ducha, nejednejte věrolomně! Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: "Čím ho unavujeme?" Tím, že říkáte: "Každý, kdo se dopouští zlého, líbí se Hospodinu, takovým on přeje." Anebo: "Kde je Bůh zastávající právo?" ) Proč ale Mal křičí proti rozvodu? Protože rozvod je hanebnost a hřích před Bohem? Ne – on má na mysli rozvod, který vzešel z lhostejnosti a nudy. Ze zloby a věrolomnosti muže. Vzešel z lidské nechuti dodržovat Boží zákon. Nejde tu o samotný rozvod. Malachiáš totiž před tím říká: . Střezte svého ducha, nikdo ať se nezachová věrolomně k ženě svého mládí. Vztah k bližnímu je v základu všech těchto úvah. Malachiáš tu například nemluví o ženě, která je týraná svým mužem. Nevěřím, že by jí rozvod zakázal. On naopak podle svých možností odsuzuje muže, když se odvarcí od své ženy. Prorok se snaží takovou ženu vlastně ochránit.

Rozvod byl ústupkem Mojžíše od Božího zákona. Žena neměla žádné právo. Rozvodový lístek sloužil ženě jako aspoň trochu právní ochrana proti nárokům bývalého muže. V tehdejší společnosti to byl vlastně úžasný právní výdobytek. I tak ale žena sama se rozvést nemohla. V tomto smyslu byla stále bez práva. A tak SZ výrok o rozlukovém lístku byl vlastně napsán pro ochranu ženy – ale z důvodu tvrdosti lidského – zde mužského srdce.

Všichni zatím mluvili jen o muži, k mužům a Ježíš najednou mluví k oběma. Kdo propustí svou manželku / a jestliže manželka propustí svého muže... Ježíš mluví k muži i ženě. Žena má stejné postavení, jako muž. J ale bere v úvahu jenom jeden typ rozvodu. Rozvod z důvodu nudy, přesycení. J tu neřeší násilí, nebo týrání nebo mnoho jiných případů, kdy by rozvod naopak mohl pomoci – nejen rodině, ale i dětem.

Nikde se v tom dnešním oddíle nemluví o případech, kdy jeden ubližuje druhému. Všechny zde zmíněné případy rozvodu totiž vypovídají jen o situaci, kdy jeden (muž) opustí druhého pro svou vlastní nechuť k němu. V Mojžíšově zákoně se doslova píše: Dt 24:1  Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Celou dobu se tu mluví o tomto typu rozvodu. Že jsem na tobě má ženo / můj muži shledal něco odporného, našel jsem si jinou, hezčí, lepší ženu / muže, tak tě odhodím.

Vnímáte ten rozdíl?

Ježíš neřeší, jestli je možné se před Bohem rozvést. On řeší, lidskou potřebu jít dál přes mrtvoly, získávat stále lepší věci, potěšovat se rafinovanějším způsobem, lidskou potřebu zahnat problém tím, že ho odkopnu. Zalíbí se mi někdo jiný, protože má hezčí oči, větší věno, odkopnu toho starého okoukaného partnera.

Neřeší se tu také například problematika sňatků z rozumu.

Ještě před nedávnou dobou bylo zvykem, že sňatek byl vlastně ekonomickou smlouvou mezi rody. Mladí lidé do toho mluvit nemohli, dokonce se jich kolikrát ani nikdo neptal. Ohánět se pak tím, že rozvod není před Bohem možný, když se dva novomanželé nebrali ani vlastně dobrovolně...?

V židovství právě bylo zvykem dělat takovéto smlouvy.

J výroky se možná dotýkají i tohoto zvyku. Lidi touží hlavně po majetku, mohlo se i stát, že muž dostal s ženou pěkné věno, a že ji pak odhodil, aby si mohl vzít mladší, hezčí. Mojžíšův zákon k takovému jednání pomáhal.

Muž pak měl čisté svědomí před Bohem. Rozlukový lístek napsal přece Mojžíš...

Ale tady právě J ukazuje, že Bůh to s člověkem myslel jinak. Bůh nechce sňatky z rozumu. Bůh chce, aby spolu dva lidi žili v lásce. Dokonce – jako jedno tělo. Dokonce, že teprve pak budou k obrazu Božímu. A teprve takový sňatek má smysl a je opravdu posvěcený. J argumentuje Genezí, ukazuje lidem, že Mojžíš vydal zákony pro jejich tvrdé srdce. Bůh chce pro člověka něco jiného.

To jsou osvobozující slova. A taková slova nacházíme už v Genezi. Je to vyznání. Podle Geneze jsou si dva lidé dokonce úplně rovni.

Milovat se a přijímat se s otevřenou náručí, to je posvěcený vztah před Bohem – jako to ukazuje J na dětech. Je tu opět gesto obejmutí. Kde je skutečná láska, kde se buduje skutečná láska, tam může vzniknout opravdová bázeň před Božím dílem záchrany.

J, tak jako čteme v Genezi, nám nabízí nový začátek. Nabízí ho všem lidem, kteří věří, že takový začátek možný.

J chce vyhrocenou formou rozhovoru ukázat na lidskou snahu po sebeuspokojení. Chce, abychom se před jeho slovy zastavili a dokázali se vrátit k tomu vyznání z Geneze. Jeho slova jsou vyhrocená a ostrá, abychom se před nimi opravdu zastavili, abychom měli odvahu podívat se sami sobě do očí.

Neříká je ale pro to, abychom působili další zlo tím, že budeme např. všechny rozvedené lidi odsuzovat, nebo jim zakazovat další sňatek.

Pane, ty nám ukazuješ svoji nabídku života v lásce

lidi si přizpůsobují tvé zákony ke svému užitku

dávej nám schopnost rozpoznávat, co je opravdu

důležité, dávej nám odvahu bourat zákony, kterými

si usnadňujeme život, byť by se ty zákony tvářily sebesvatěji.

Dávej nám odvahu zkoumat naše vlastní zvyky, jestli

se v nich opravdu objevuje skutečná svoboda plynoucí z lásky

k bližnímu, k Tobě.

Prosíme tě o to, skrze JK, našeho Pána.

Amen.

Poslání

Židům 2:10  Bylo přirozené, že Bůh, pro něhož je vše a skrze něhož je vše, přivedl mnoho synů k slávě, když skrze utrpení učinil dokonalým původce jejich spásy.

11  A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry