Kutná Hora

 

Petr Turecký

Slav. Nejsvětějsí Trojice

11. června 2006
 
1. čtení

Zj 7, 9-17

2. čtení

Lk 16, 19-31

 

Kázání

Podobenství o boháči a Lazarovi vystihuje tragiku našeho života. Na konci čteme: Jestliže Mojžíše a proroky neposlouchají, ani kdyby někdo vstal z mrtvých nepřesvědčí je. Jakoby křesťanům v povelikonoční době, dokonce i po letnicích a po všech těch úžasných divech začalo docházet, že ani vzkříšený Ježíš nemůže přesvědčit lidi, že mají žít jinak. Není to řeč o lidech, kteří nikdy Bibli neviděli, nečetli. Právě naopak. O to je to smutnější. Platí to těm, kteří slyšeli o Mojžíšovi, o prorocích, ale stejně jim neuvěřili.

Podobenství ukazuje člověka, který byl vychován v dobrých poměrech, měl velké bohatství, nepíše se zde, jak moc znal Tóru a jak se podle ní choval. Dá se předpokládat, že ji znal a že se na venek choval tak, jakoby i její zákony dodržoval. Měl všeho dost a ani by ho nenapadlo, že by něco mohlo být v nepořádku. Možná dával i vysoké desátky, možná přispíval na chudé (kteří ale byli daleko), aby splnil požadavek dát něco na chudé, protože se to patří. A navíc, Bůh mu přece nadělil tolik štědrosti, to je přece důkaz, že dělá vše dobře, že je Hospodin na jeho straně. (Ezechiel 16:49  Hle, toto byla nepravost tvé sestry Sodomy; pýcha, sytost chleba a sebejistý klid, který měla i se svými dcerami. Ale ruku utištěného ubožáka neposilovala.)

Dokonce si můžeme představit, že při každé ranní modlitbě nezapomene poděkovat: Pane, děkuji ti, že jsi mě neučinil tak odporným stvořením, jako tu trosku u dveří mého domu. Děkuji, že jsi na mě neseslal těžké choroby. Kdoví, od čeho pochází, ten člověk, musel být asi hodně zlý.

A opravdu, u dveří jeho domu lehával jakýsi ubožák. Nelehával tam sám, doslova jej tam nosili, pokládali – tak zní věta v originále. Byl v takovém stavu, že nemohl sám. Byl velmi nemocný. Jeho utrpení, které vypadalo jako prokletí ještě zesilovali psi, kteří mu olizovali rány. Ve starověku nebyl pes pokládán za domácího mazlíčka, tak jako dnes. Jaká byla situace ubožáka, když i psi mu olizovali rány.  

Možná byl boháč pravověrný, možná se za pravověrného sám pokládal, nedotýkal se této nečistoty ležící na zemi.

Neříká se zde, jestli si Lazar za své neštěstí mohl sám. Možná nemohl, byl stižen těžkou chorobou a ta jej trápila, sužovala, neměl peníze na její léčbu. Asi ta choroba nebyla trestem za hříchy jeho, nebo hříchy jeho otců, možná byla právě znamením Hospodinovým, jak čteme u proroka Iz 53,3-6 (Izajáš 53:3  Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4  Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5  Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6  Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.).

Možná ono podobenství můžeme číst takto: Lazar měl na svém těle znamení hříchů právě toho boháče. Lazar byl ten, na němž se ukazovaly hříchy boháče.

Lazar usvědčoval boháče a proto jej boháč neviděl.

Myslím, že tak jako nejsme schopni uvidět naše špatné vlastnosti, stejně tak boháč neviděl Lazara. Tak jako je člověku, který se na nás dívá zvenčí, mnohem jasnější naše směřování v chování ke druhým, tak jasně máme před sebou boháče který nevidí chudáka ve vlastním domě.

V našich vztazích někdy prožíváme zklamání. Máme pocit, že se k nám ostatní chovají ne tak jak bychom si přáli. Často to ale může být tak, že jsme je sami vlastním chováním k takovému jednání ponoukali. To ale málokdo z nás přijme.

Člověk si myslí, že dělá pro druhého to nejlepší, má z toho pocit spravedlnosti a zatím jeho jednání druzí vidí opačně. Známé jsou například problémy v rodinách, kdy rodiče chtějí jen to nejlepší pro své dítě. A jako na potvoru, péče rodičů vychází nazmar. Třeba proto, že rodič chce z dítěte udělat násilím to, co by chtěl být on sám. Motivem jednání rodičů tedy není starost o dítě, ale o sebe sama.

(Jiný příklad:Chtěl bych třeba druhému pomoci, chtěl bych mu sdělit své prožívání víry, s nejlepším svědomím, že mně to pomohlo, jsem radostnější, tak to musí pomoci druhému. Ten druhý to ale může vidět naopak. Pomyslí si: Ty hledíš jen do sebe, zajímáš se jen o sebe samého, masíruješ mě nějakou ideologií, nenecháš mě ani domluvit, nevyslechneš mě, nechceš mi vlastně porozumět! Jen říkáš jak to máš ty, ty, ty. A tak vlastně nevidíme, že v pozadí našeho rádoby spravedlivého rozhořčení, že naše vynikající nápady mají nulový účinek, je jen naše touha ovládat druhé. Je naše ješitnost, která si nechce připustit, že selháváme.) A tak v našem životě jednáme většinou tak, aby to nějakým způsobem vyhovovalo především nám. A k skutečné realitě zůstáváme slepí.

Boháč raději bude vydávat veliké peníze na chudé v Africe, než aby se podíval ke dveřím svého domu.

Ani by ho nenapadlo, že je něco v nepořádku. Stejně jako by to nenapadlo jeho pět bratrů.

Jak se této zaslepenosti vyhnout? Tak, že přijímáme z Bible pohled na člověka. Že si dokážeme připustit, že i my sami máme jít do sebe a nevyvyšovat se nad ostatní. Připustit, že i když si myslíme, že se nevyvyšujeme, přece se vyvyšujeme. Že máme prosit za větší otevřenost, za více pokory. Upřímně prosit za odpuštění kvůli naší pýše. Příklad boháče a Lazara jasně ukazuje, jak těžké, ba nemožné je vidět pravou podstatu věcí. My ale díky Ježíšovi známe tyto příběhy, máme možnost znát pravdu o nás a nedělat si o sobě iluze. To nás posiluje, tím rosteme – ve víře, i v možnosti skutečně se podílet na obnově porušených řádů kolem nás.

(Někdo by si řekl, proč takové smutné příběhy? Vždyť toto podobenství nám neříká nic pozitivního. Jaká je posila z tohoto příběhu?

V těžkých životních zkouškách můžeme něco zahlédnout ze syrové skutečnosti našeho světa. Mnohá náboženství se snaží učebnicovým způsobem napomoci člověku aby prohlédnul.

Nejen v křesťanství, ale i v Buddhismu se objevuje např. návod na meditaci vlastní smrti. Člověk si má představovat, jak je mrtvý, jak se jeho tělo postupně rozpadá, má si představit, jak jeho lebkou vane vítr. Tato meditace vede člověka k narovnání si žebříčku hodnot. Najednou poznává, co je v životě opravdu důležité, co dělá špatně, kde by se měl zastavit apod. A zkušenost těch, kteří takovouto meditací projdou není depresivní, ba naopak.)

Ježíš chce ukázat, co nás má na tomto světě zajímat. Pomáhá si obrazem smrti a soudu.

Najednou se po smrti obou ukázala pravá skutečnost. Ten, kdo je bohatý není boháč, ale Lazar. Lazar je ten, jehož život měl před Hospodinem opravdový smysl. Samotný Abraham jej k sobě přivinul. Lazarova touha po nasycení byla naplněna. (Matouš 5: Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.  :6  Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.)

Boháč prohlédl. Prosí Lazara, aby jej svlažil prstem namočeným ve vodě. A když mu Abraham vysvětlí, že to nejde, prosí aspoň Abrahama, aby poslal Lazara do jeho domu, aby byl svědectvím jeho bratrům.

A neuvědomuje si, že Lazar byl takovým svědectvím už za jeho života.

Tím svědectvím skutečného světa (světa nás živých) jsou přece proroci Hospodinovi! Vždyť tím největším svědectvím je nám JK! Všechny ukazatele, směrovky správného pojetí života už tu jsou. Svět není neprůhledný. To, jak se máme chovat ke druhému člověku a vytvářet tak dobrý život na zemi, nám není skryto. My máme nejen SZ proroky, ale máme také svědectví o Kristu, máme VP, máme společenství věřících.

Dopsal jsem kázání až sem a pak jsem si druhý den říkal: vždyť takto bychom odcházeli z kostela celí skleslí...Zdůraznil jsem dost jasně potěšující stránku tohoto příběhu?

Bůh v Ježíši nás ale nenechává napospas. Ukazuje nám ve světle těchto příběhů naši tragiku, ale také nás těmito podobenstvími vede a ukazuje cestu. Ne naše sobeckost, ale Ježíš Kristus nás vede, a pokud se jej pevně držíme, jsme na správné straně.

 

Pane, ukazuješ nám v evangeliu naše vlastní zrcadlo

naše provinění vůči sobě i bližním

chceme se od tebe učit pravé cestě pokory

a tolerance, chceme se učit tvému pojetí práva

věříme přece všichni, že ty jsi duchovním základem

naší víry, že nás posiluješ, pomáháš nám vstávat ze země

když padáme

prosíme tě, ať nám jsou tvé příběhy posilou na cestě víry

Amen