1 Petrův 2:5 I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista

Kutná Hora

4. po velikonocích

13.5.06

Petr Turecký

První čtení:

Matouš 16:24

2. čtení

1Pet 2,11-25

Kázání

Tento text patří k místům, o kterých jsem minule říkal, že často nenabízejí čtenáři jednoduchou odpověď. Čtenář nachází zklamání, že apoštol je tak konzervativní. Máme být poslušní vůči politické moci. Skoro jako bychom řekli, nic nedělat, když se na nás děje bezpráví. V NZ se takové texty objevují několikrát. Sám jsem si říkával nad takovými pasážemi (viz: Efezským 5:21): škoda, co to je za svobodu, když se tu říká, že se ženy mají podřizovat mužům, raději mlčet, jakoby se tam říkalo, ženy, děti, otroci – ti všichni mají být podřízeni ať je muž (v případě žen), nebo vládce sebehorší, nemáte právo na svou důstojnost. Člověk by si povzdechl, vlastně tento dnešní oddíl vypovídá o tom, že Ježíšova etika je nepoužitelná pro náš svět. Máme se prostě smířit se světem a pěstovat si svoje křesťanství v soukromí? Nepoužitelná etika pro církev, která se nedočkala příchodu BK.

V dějinách se těchto textů chopila vždy s velkou chutí vládnoucí moc, despotičtí králové a vládci říkali – naše moc je od Boha, nesmíte se jí postavit! Máte to přece napsáno v Bibli a kdo je proti nám, je proti Písmu, je to navíc heretik! A křesťanství tak ideálně sloužilo jako podpora jejich zvůle a násilí. A ateista říká, vidíte, náboženství je jenom opium lidstva, dá se jednoduše zneužít.

Kde je Ježíšova evangelijní radikalita? Co kázání na hoře? (Nebo podobenství – Lazar jde k Abrahamovi do nebe a boháč do pekla) Vždyť on sám dokázal své učení šířit tak nahlas, že byl za to popraven! A my máme držet ústa a krok?

To všechno může čtenáři táhnout hlavou a být zdrojem jeho velikých pochybností: vyškrtnout takové pasáže z NZ? Rozdělit NZ zvěst na Ježíšovu a pak na nějakou špatnou ideologii prvních křesťanů, kteří jeho zvěst nedokázali správně pochopit?

Mohl bych teď říci: ale bratři a sestry, vždyť církev a tradice ví velice dobře, proč zachovala soubor N Zákona tak, jak jej máme dnes v Bibli. Mnozí sektáři se už často v dějinách pokoušeli Bibli zmenšit, vyškrtat nepohodlné pasáže.

Musíte prostě věřit, že pisatelé a redaktoři byli vedeni Duchem sv. a hotovo. Problém hledejte u sebe a ne v textu, ten je svatý.

Tak – ale teď kdybych skončil s kázáním, tak bychom měli pocit, že ještě něco chybí. Ani jsem nezačal, a už je konec. Koukám, že nějaká doba vyhrazená pro kázání ještě zbývá, tak se s tím zkusím poprat.

Zůstal bych u tvrzení, že se opravdu jedná o pokus vystihnout situaci křesťana v tomto našem světě (jehož politická struktura se neustále mění).^{^[i]} Na první pohled to vypadá, že tu nacházíme uchované rodinné morální zásady řecké filosofie. Žena, dítě, otrok nemají žádné právo, musí se podřídit muži, vládci.

Na první pohled to vypadá, že tyto texty jsou okopírovány z tehdejší řecké (stoické) etické praxe. Jenže, kdybychom se podívali do tehdejších návodů na život, nikde bychom nenašli návod adresovaný ženám, otrokům, dětem. Vždy jen mocným. Tehdejší etika neměla vůbec v úmyslu zabývat se právem tak bezvýznamných.

Návod byl určen mocnému muži nebo filosofu, jen jemu, jak on se má chovat, jak on se má vyrovnat se životem. Ale zde se mluví k ženám, dětem, služebníkům! A navíc, zde se nemluví k jedné osobě, tady se mluví k oběma – jde totiž o vztah. (Koloským 3:18 Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu. Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně. Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu. Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.) Výzva je směřována k ženě i k manželovi – a napoprvé k ženě, ne k jejímu muži. Napomenutí jsou ale míněna ke všem společně, jsou adresována všem služebníkům i všem pánům.^{^[ii]} Jsou zde určena NEJPRVE PODRŽÍZENÝM.

Zamysleme se, co to znamená: to znamená, že i žena i otrok má osobní morální odpovědnost – v kultuře, která neumožňovala těmto lidem jakékoli právní postavení. Zde jsou najednou těmi, kdo rozhodují.

Pokud by ženy poslušně poslouchaly, nepotřebovaly by asi napomínat. Muselo je něco vyburcovat. Musely najednou dostat novou naději, novou důstojnost i odpovědnost. Musely zažít něco, co jim dalo sílu vymanit se z jejich společenského postavení.

Jak všichni tušíme, co to bylo, co jim tu sílu dalo – byla to zvěst o Kristu. Už jsme to také minule zmínili – ano v Kristu jsme si všichni rovni, on je základem duchovní stavby, před Pánem jsme si opravdu rovni! Ten, kdo žije v Kristu, může už nový pořádek okoušet zde na zemi.

Muži mají milovat své ženy, Filemon je vyzván, aby Onesima přijal ne jako otroka, ale jako milovaného bratra. Jestliže má pán jednat s otrokem s vědomím, že oba jsou služebníky někoho vyššího, je toto učení velmi radikální. Pán nemá jednat dobře s otrokem, protože je to ctnostné (jako by to bylo vyjádřené řeckou terminologií), ale protože nemá před ním před Pánem přednost. „v Kristu není žena bez muže ani muž bez ženy, vždyť jako je žena z muže, tak i muž skrze ženu - všecko pak je z Boha.“ (1 Kor 11:11,12nn). Ten, kdo je podřízen, už není méněcenný. Zde se žádá, aby podřízený svou podřízenost dobrovolně přijal, to znamená, že sluha, žena, dítě má vlastně velikou hodnotu, ta je úplně jiná, než byla v tehdejší společnosti (Nebyla žádná). Tato nová hodnota znamená vnitřní SVOBODU.

Proč apoštol doporučuje, aby lidé zůstali ve svém postavení? Podle něj změna není špatná nebo hříšná, ani neznamená přestoupení Božího zákona. (Tak jak by si to vykládali ve středověku). Apoštol chce pomoci lidem od jejich starostí ve světě, který struktury pomíjejí. Nemáme se totiž soustředit na to, jak v nich měnit své postavení. (1 Korintským 7:31 neboť podoba tohoto světa pomíjí. Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu). Důležité je, že tuto svobodu MŮŽEME zažívat už tady a teď, a to tím, že svou podřízenost přijmeme dobrovolně. Společenské rozdíly jsou najednou nedůležité. 1Pet 2,13 – podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení (instituci). Ježíš zlomil pouta zotročujících sil tohoto světa. A člověk se chce podle této radikální změny chovat.

Tyto věci jsou tak nové, že se lidé v Kristu najednou cítí ve světě jako cizinci. Jsou osvobozeni od světa, nejsou už zotročeni jeho řády, ale podléhají pouze řádu, který ustanovil Kristus. A z toho asi pocházelo velmi uvolněné jednání těch, kteří uvěřili.

Kvůli Kristu ale nemůžeme tuto změnu násilně vnucovat společenskému řádu za hranicemi církve. Jeho příklad je přijetí podřízenosti, ne násilná revoluce, zabíjení protivníků atp. (1 Petrův 2:21 K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.22 On `hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest´.

23 Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě.). Kristus znamená nový způsob života – už teď a tady.

Vypadá to všechno možná jako blamáž. Výsledek je stejný, chovejte se stále stejně, myslete jinak – a výsledek – je stejný, zůstáváte fyzicky zotročeni. Ale já myslím, že ne, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Můžete vidět dva vedle sebe, když čekají na autobusové zastávce, člověka tiše se pro sebe modlícího a člověka, který se nudí, kouří jednu za druhou, přešlapává, neví, co s rukama, a jeho čas je utrpení. Jeden je naplněn, dokáže do hloubky využít nabídnutou chvíli a druhý je zlostí bez sebe a nanejvýš šíří kolem sebe špatné vlny. Myslíte, že ten rozdíl je málo?

Ježíš nabízí tomu, kdo je ve společnosti v podřízeném postavení, aby tento svůj společenský stav přijal bez hořkosti; na druhou stranu toho, kdo je v nadřízeném postavení, ale také volá, aby se odřekl zneužití systému. Vztah těch dvou může najednou pokračovat jako lidský a čestný – a to v podmínkách, které pomíjejí. (1 Korintským 7:31 a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.) Kristovy činy a slova budou platit nezávisle na společenských řádech. Stejně jako před dvěma tisíci lety. Je na nás, abychom dokázali druhým ukazovat naším životem, novost, kterou nám daroval JK. (Galatským 3:28 Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou.

29 Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové toho, co Bůh zaslíbil.)

Jestliže věříme, že jsme svobodní v Kristu, pak také my sami máme s člověkem, o kterém nemáme valné mínění, zacházet s úctou. Jestliže my sami jsme díky JK poznali vlastní bídu, jsme potom schopní opravdové lásky k bližnímu.

I utrpení se může stát milostí, může člověka přivést blíže k Bohu. Sám JK zvolil cestu utrpení, jeho cesta je úzká. Jeho příklad mají učedníci následovat (slyšeli jsme to v prvním čtení).

Utrpení samozřejmě křesťan nemá vyhledávat. Jde o posilu trápeného člověka a ne o návod.

Bezhříšnost Ježíše je výsledek zápasu. V listu Žd čteme, že se naučil poslušnosti a byl přiveden k dokonalosti. (Žd 2, 10; 5, 7-9). (Žd 5,8 Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, 9 tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy, 10 když ho Bůh prohlásil veleknězem podle řádu Melchisedechova.). Ježíšova cesta je tak otevřena i nám, není nic ztraceno, můžeme jít s velkou nadějí kupředu, protože Pán jde před námi a vede nás.

Pane děkujeme ti za slova naděje

že nás provázíš a ukazuješ nám cestu

dávej nám prosíme sílu ukazovat tvoji cestu ostatním.

Abychom ostatním svítili na cestu, jako ty svítíš nám.

Amen.