Introit
Žalmy 130:3 Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?
4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň.
7 Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení,
Píseň
Ž130
modlitba
Bože, náš Otče,
Dnes jsme tu, abychom společně vyznali, že jsi přemohl definitivně zlo a marnost v tomto světě. Že jsi přemohl nesmyslnost a chaos. Jsme tu, abychom společně oslavili skutečnost, že temnota nemá poslední slovo, i když se to tak zdá a zdálo.
Přišli jsme dnes oslavit tvoji lásku k nám.
Přišli jsme ale také vyznat svoje hříchy a svou malost, vyznat náš podíl na utrpení, které ve světě stále je, přišli jsme společně prosit za tento svět.
Jsme tu jako ti, kteří věří, že dnešního dne se ukázalo, že smrt nemá poslední slovo.
tys nás nezanechal moci temnoty,
ale ve svém slitování jsi nás vykoupil.
Ochraňuj, vysvobozuj a posvěcuj nás
skrze tvého Syna,
který za nás trpěl a zemřel a
kterého jsi vytrhl ze smrti.
Skrze Ježíše Krista, našeho Pána,
který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a působí na věky.
Amen
První čtení
Ž 22, 2-22
Píseň
Druhé čtení
1P 1, 17-21
Na velký pátek zemřel Bůh. Dnes je den, kdy lidská zloba a zvůle dosáhla vrcholu. Byl ukřižován Ježíš Kristus, jak vyznáváme - plně Bůh a plně člověk.
Lze tuto událost, která probleskuje všemi věky, která vrhá jasné světlo na náš život nějak pochopit, nějak zvládnout v naší lidské omezené možnosti vnímat?
Můžeme jen tušit, jen hledat stopy. Víra nám umožňuje vzít tuto skutečnost na vědomí, víra nám umožňuje zaměřit se na tento bod v dějinách a věnovat mu více pozornosti.
Spolu s celým NZ věřím, že je to dobré zaměření, zacílení. Tato pozornost nám může poskytnout hlubší pochopení nás samých, než všechny ostatní cesty, všechny ostatní filosofie. Může dát smysl našemu životu a tím ho přivádět k uzdravení, uzdravování, ke smíření.
Zdá se vám, že jde o provokaci, když se řekne „dnes zemřel Bůh“. Nebrání se ve vás všechno, že to přece není možné, Bůh je přece nesmrtelný! Bůh je všemocný a nemůže zemřít! Jako člověk! Člověk, ta malá blecha na povrchu zemském, ta mikroskopická částečka ve vesmíru!
Vždyť Bůh vyvedl Izraele z Egypta velikou mocí, učinil mnohá veliká znamení a veliké divy! Stačil by pouhý závan jeho dechu a smetl by všechna pohoří světa do moře! Nebo by mohl určitě zničit celý vesmír - ne jen prostor, ale i čas. Vždyť on je původcem všeho.
Na druhou stranu - celá Bible stále mluví o milosrdenství. O tom, že Bůh nechce smrt. Nechce, aby Kain zabíjel Ábela, aby se lidé vzájemně vyvražďovali, aby se mořili svou touho po moci, po bohorovnosti.
Stále posílá lidem proroky, aby je vyváděli z temnosti svých zlých sklonů, aby jimi proroci pomáhali nacházet cestu k lásce, aby jim pomáhali bojovat proti ďáblu, který je pokouší a nabízí jim štěstí za pár mincí.
Bůh, který nechce, aby Abrahám obětoval svého syna Izáka, Bůh, který nechce obětovat město Ninive, který slyší na volání lidské slabosti a utrpení. Tento Bůh dojde tak daleko, že zabije vlastního Syna? Že dopustí, aby byl zabit, popraven? Že tuto vraždu dokonce naplánuje? Můžeme říkat, že Bůh chtěl, aby byl Ježíš ukřižován, obětován, abychom mohli my být vykoupeni? Není to jen naše představa, naše chuť dát této události lidskou logiku, touhu po lidské spravedlnosti?
Myslím, že ano. Je to naše představa, naše logika.
Bůh obětoval vlastního syna. Svou vlastní krev, sebe sama. V agónii na kříži se nachází nejen Syn, ale také Otec (cit. Lochman, Krédo, str. 143). To je něco jiného, než oběť Abraháma. Tady umírá sám Bůh.
Vyznáváme, že
trpěl pod Pontským Pilátem,
byl ukřižován, umřel a byl pohřben,
V jednom ze základů evangelického pochopení a učení o těchto věcech (ve Formuli svornosti) se dosvědčuje spolu s M. Lutherem: kdyby to nemělo znamenat, že za nás zemřel Bůh, nýbrž pouze člověk, tak jsme ztraceni. Avšak leží-li na misce vah Boží smrt a zemřelý Bůh, klesá on dolů a my stoupáme vzhůru jako lehká a prázdná miska. (Pöhlmann, Kompendium ev. dog. str.227)
Ano, byl to sám Bůh, který se za nás obětoval, který dal našemu životu nový smysl. Dokázal, že jeho láska a milosrdenství je tou první a poslední nejhlubší skutečností všech věcí.
Bůh nenaplánoval úkladnou vraždu. Bůh nechtěl, aby Ježíš byl popraven! To lidé Ježíše popravili a udělali z něho zločince. Bůh naopak potvrdil, že Ježíš byl opravdu Boží syn, a to pro všechny věky. Bůh naopak proměnil zmar v nový smysl, ve vzkříšení prokázal svou moc.
Chceme-li do důsledku všechno rozebrat naším rozumem, dostaneme se velice rychle do úzkosti. Náš rozum bude v úzkých.
Nezbude nám, než uznat, že podílení se na pochopení těchto událostí je věcí daru Ducha sv., je věcí také naší pokory uznat, že náš rozum na to nestačí a že není tudíž dobré jít cestou rozumu. Lidské nimrání se ve skutečnosti, např. jak přesně probíhal Kristův sestup do pekel, odkazuje Formule svornosti k jasnému neúspěchu. Na to si máme počkat až na onen svět, kde nám bude zjeveno i mnoho jiných věcí, které zde můžeme prostě jen věřit, aniž se jich dopídíme svým slepým rozumem.
Ano, v našem věku rozumu musíme uznat, že rozum selhává. Kristus vstal nebo byl vzkříšen? Platí zjevně obojí.
My máme věřit, v Kristu, v Bohu je centrum naší naděje. Že on je náš Pán, který přijde a zvítězí, protože už přišel a zvítězil. To je skryto ve větě (byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.) Naše naděje tedy nemá být v tázání, co se s námi přesně stane, jaké to bude, ale máme mít naději v Kristu, ne v tom, co nám to přinese, jaký užitek z toho budeme mít.
Tak jako Ježíš říká, hledejte BK, vše ostatní vám bude přidáno, tak s vyhlédnutím na velikonoční událost můžeme tento výrok pozměnit: hledejte Krista, v něm skládejte veškerou naději a vše ostatní vám bude přidáno. Jistěže toto hledání nespočívá v tom, že si sednu, složím ruce do klína a budu čekat.
Naší nadějí nesmí být to, jaké to bude, až to přijde, ale máme se těšit na něho samého.
Jelikož byl Ježíš také jeden z nás, máme na této události přímý podíl. Nejedná se nějakou mytologii, nějakou pohádku, která se stala před dvěma tisíci lety.
Událost velikonoc nám věřícím má mluvit do života; není to žádná divadelní hra, kterou by člověk mohl sledovat z odstupu neutrálního postoje.
Jestliže tedy přijímáme, že Ježíš, náš Pán, prošel cestou smrti, pil kalich hořkosti, sestoupil do pekel, vstal, byl vzkříšen - neznamená to, že už by se smrt od té doby neopakovala. I po něm lidé umírali i dnes umírají a umírat budou. Jeho zrušení smrti neznamená magické popření přirozenosti lidského umírání a utrpení.
Minule jsme si říkali, jak utrpení můžeme dát smysl tím, že si uvědomíme, že se na něm může tříbit naše víra, že se může osvědčovat. Utrpení se neděje jen tak, z nesmyslnosti a chaosu. Můžeme utrpení překonávat, protože víme, že Bůh je v něm s námi, že stojí na naší straně. Právě Kristovo sestoupení do smrti a jeho skutečná smrt dává naší vlastní smrti hodnotu. Ježíš je s námi ve smrti. My jako lidé můžeme spolunést utrpení druhého člověka, nemůžeme však za ním a s ním sestoupit až ke smrti, natož smrti prokleté. Tam právě byl Ježíš. Událost velikonoc nám mluví do života i do smrti.
Bůh tak je stále s námi, s námi i v tom největším utrpení, což znamená, že zrušil odloučení člověka od Boha. Díky Kristu víme, že Bůh je s námi neustále, za každou cenu, v každé situaci. (O vánocích jsme slyšeli, že pravé jméno Ježíšovo je Immanuel - Bůh s námi; Matouš 1:23).
Když říkám tato slova, mám na mysli slova Pavlova, která by nemohl napsat, nebýt události velikonoc, ukřižování a vzkříšení: Římanům 8:38 Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.
A tak dostává náš život i naše smrt zcela nový smysl. Neznamená to, že jí neprojdeme, že budeme jako nějací roboti nesmrtelní, znamená to, že náš Pán je a bude s námi stále, znamená to, že láska Boží je s námi. A že s námi zůstane, že v ní spočívá naše budoucnost. To je ta pravda, o níž se mluví v dnešním čteném oddíle.
A tak vědomí Boží blízkosti nám může pomáhat, když procházíme naším životem, když neseme svůj vlastní kříž, máme vnímat svět a vesmír jinak, nově. To je skryto v té větě: Když jste nyní přijali pravdu a tak očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, z upřímného srdce vytrvale se navzájem milujte.
Kristův kříž a zmrtvýchvstání nám totiž dává možnost zahlédnout svět ve své podstatě. Dává nám vidět, že ne mocnosti zla a zmaru jsou jeho skutečnými vládci, ale láska Boží je skutečným vládcem. Jsme si totiž jisti a podle písem věříme že, dějiny nekončí smrtí Ježíšovou na kříži, že Bůh se k Ježíšovi a k nám přiznal, že k nám sestoupil, a že J vstal.
Amen.
Píseň
Přímluvy
CONFITEOR (podle T. Trusiny)
Ztišme se před naším Pánem a v tichosti srdcí vyznávejme :
Náš Bože a Otče, vyznáváme - není na nás nic zvláštního, proč bys v nás měl mít zalíbení. Jsme lid, který vždy znova prokazuje neporozumění tvým záměrům. Chybí nám odvaha všechno vsadit na dílo ukřižovaného Ježíše. Tak promarňujeme bohatství spásy, které právě v jeho příběhu nabízíš.
Ježíši Kriste, náš Pane, neumíme se samosebou přiznat k tvé cestě - cestě trpícího služebníka spásy. Naše zkušenosti, názory i duchovní rozpoložení nás mnohdy řadí mezi ty, kdo tvoje dílo nepustili do svého života - kdo tě odmítli - kdo se nechali odradit tvým utrpením a bezmocí.
Mnoho skutků, slov a postojů nám brání s důvěrou a radostí společně přijmout pozvání ke tvému stolu.
Rozpomeň se tedy i na nás - i nám dej zakusit blízkost tvého království. Ujisti nás, žes' i naši nevěru, svévoli, nespravedlnost a beznaděj vzal na sebe - že i nám otevíráš cestu záchrany.
V této důvěře tě prosíme: SMILUJ SE NAD NÁMI.
Všichni, kdo takto vyznáváte a prosíte, připojte se hlasitým:
PANE, SMILUJ SE NAD NáMI ”...”
KRISTE, SMILUJ SE NAD NáMI ”...”
PANE, SMILUJ SE NAD NáMI ”...”
Přijměte slovo milosti:
Římanům 5:8 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
Pozdravení pokoje
Na znamení ochoty sdílet dary Kristovy spásy, pozdravme se nyní pozdravením pokoje ”...”
slovy „pokoj tobě“.
(Podle Karáska)
Místo modlitby před VP:
Přišli jsme, abychom si připomněli smrt JK. Držet památku - to neznamená pouze si na něco zavzpomínat, ale z té události žít, dodnes ji prožívat, přiznat se k ní a vyznat. Budeme nyní společně slavit VP a vyznávat tak, že zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde..
Scházíme se, protože máme za to, že je lépe držet památku nežli nedbat a zapomínat, že je lépe vnitřně se vztahovat ke Kristu než jen rotovat kolem sebe a svých problémů, že je lépe osobně a ve společenství čerpat přímo ze zdroje než se jen smířit s vnitřní vyčerpaností a podvýživou naší doby.
Zázrak víry se odehrává tam, kde by ho nikdo nečekal.
Společně touto účastí na VP vyznáváme, že víra, naděje a láska jdou i za smrt.
Poslyšme slova ustanovení
1 Korintským 11:23 Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
24 vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku."
25 Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku."
26 Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
V průběhu VP píseň
308
Propuštění
Všemohoucí Bože,
ty slyšíš všechny, kteří k tobě volají,
a znáš prosby těch, kteří mlčí.
Děkujeme ti, že jsi nás utrpením a smrtí svého Syna
povolal z odloučenosti do své blízkosti a mezi svůj lid.
Dej, ať tě stále hlouběji poznáváme svou vírou
Posiluj nás svým svatým Duchem
a zachovej nás v pravdě.
Amen
Poslání
2 Korintským 5, 17 Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.
Požehnání
Píseň