První čtení

Matouš 7:24-27

Druhé čtení

Žalm 1

Kázání

Jak si představujeme štěstí? Může člověk žít šťastně na zemi? Pro nevěřícího by ta otázka byla možná obtížnější (?). Dožít se vysokého věku, mít dobré zdraví, zdravé děti, vidět své potomstvo, naspořit majetek, podívat se do světa. Mít kvalitní rodinu – někdo by si chtěl možná zase co nejvíce užít, sportu, napětí, vyzkoušet si všechno možné, co možná nejdříve a nejvíce.

Co napadne věřícího? Jsou naše požadavky od života jiné? Měli by být jiné? Asi by měli. To všechno, co jsem výše jmenoval může zažít, prožít i věřící. Může mít zdraví, vysoký věk, hodně zdravého potomstva, hodně zážitků z různých oblastí života, z různých zeměpisných krajin. Ale všechny tyto věci nejsou asi jeho cílem. Cíl by měl mít věřící křesťan jiný. Měl by doufat v něco jiného. Ve vyšší moc, ve vyšší spravedlnost? Mohl by si třeba říkat (při pohledu na úspěšnějšího ateistu) – počkej darebáku, však Boží mlýny melou pomalu, ale nakonec tě semelou a já se budu nakonec smát. A může se takový člověk těšit až uvidí bídný konec onoho darebáka.

Ale asi ani toto není ten správný model.

Myslím, že křesťan by si neměl těchto nesrovnalostí ve světě všímat. Mohl by si jich všímat, ale neměl by na ně reagovat s jakoukoli odezvou, která by hraničila se závistí nebo pocitem ukřivděnosti. A to ani v případě, že nás dotyčný nějak přímo poškodí. Je lepší vyrovnávat se s následky tak aby na nás neulpěla ani jedna z výše jmenovaných vlastností.

Četl jsem jedno podobenství. Když tě někdo hodí do řeky, tak musíš bojovat s proudem řeky, aby sis zachránil život. A nemáš čas přemýšlet nad tím, proč to ten druhý udělal, jaký je to vlastně člověk, jestli bude spravedlivě souzen. Ne, ty musíš bojovat, abys přežil. Svou situaci nezlepšíš, když budeš řešit něco jiného. Pro náš duchovní život není dobré zahlcovat se posuzováním druhých.

Co bychom tedy měli považovat za štěstí, za plný život? K jakému pochopení nás vede první žalm?

Učit se žít s vědomím přítomnosti Boží, přítomnosti Boží s námi. A z této zkušenosti napomáhat růstu Božímu království mezi námi. Spoléhat se tedy na něco, co není vidět.

Jak toho dosáhnout? Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači,  nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Nemáme se řídit těmi, co smýšlejí zle, nemáme stát na jejich cestě, nemáme s nimi sedat, ale raději si promýšlet, co pro nás znamená Hospodinův zákon. Máme si jej doslova pro sebe mumlat, mručet, to mručení by mohlo připomínat spokojené předení kočky. I tyto obrazy – dokonce předoucího lva, nebo vrkání holubice (u Iz 31,4; Iz 38,14 – pozor, český překlad ČEPU je odlišný od originálu!) - se v SZ vyskytují. Člověk by měl nacházet v tomto rozjímání opravdové potěšení.

Jeremiáš popisuje, jak žijí svévolníci. Žijí pouze podle záměrů svého zlého srdce, obrací se k Hospodinu zády, ne tváří. Skrývají se ve lži a myslí si, že to je dostatečná skrýš. Neodsuzujme je, už tento způsob života je odsuzuje samotné. Žalmista říká, že jejich cesta se doslova ztratí, rozplyne se, zanikne. Nic po nich nezbude.

Kvalita jejich života je vratká, jejich dům nestojí totiž na skále. Náš úkol by spíše měl být ukazovat takovému člověku, jak správně stavět.

A také - spíše než soudit, bychom měli vidět, jak se to dělat nemá. Jak se nemá žít. Nebo jinak: tento způsob života nevede k naplnění.  To nám chce žalmista hlavně ukázat.

Co to znamená že tento člověk je blahoslavený, když nejde cestou zlých?

Je to ten, kdo má ze čtení Tóry doslova „požitek, rozkoš“ (dosl: Vždyť v Tóře Hospodinově radost (potěšení, požitek, rozkoš) jeho)a v ní žije, jeho životní štěstí je bohaté. A to může platit právě i ve chvíli, kdy vše zdánlivě odporuje normálnímu pojetí lidského štěstí. Jestliže takový člověk nedoufá v nic, co je pozemské – tozn. více, než je opravdu potřeba k životu, ten nemůže být tak snadno zlomen různými neštěstími, která nás potkávají. Tato chuť, toto požehnání znamená pro sz zpěváka opravdové, skutečné štěstí. Podobně jsme o tom přemýšleli na Nový rok. O slovech, která jsou zapsána v knize Jozue: Jozue 1:7  Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo; tak budeš jednat prozíravě všude, kam půjdeš. Hospodin totiž potom bude s tebou. A to je přece důvod k radosti!

Čili sz zpěvák naplňuje tuto podmínku a zpívá o tom, jak je to úžasné, když se člověk zcela oddá Boží představě o řádu ve světě – Ježíš by řekl – o Božím království. (V jiném žalmu čteme ještě další dovysvětlení. Žalmy 19:8  Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. 9  Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost v srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo.)

Setkání s Hospodinovým zákonem totiž vede k radosti a chuti. (CH-P-C) Mohli bychom říci chuti do života.

Dokonce máme mít v plnění jeho přikázání velikou zálibu (Ž112,1).

Hospodin chce, abychom se věnovali Jeho pojetí lidského žití na zemi. Abychom o pojetí Hospodinově přemýšleli dnem i nocí. Abychom je měli stále na jazyku. To zn. ne jen o tom přemýšlet, mumlat si nahlas jeho zákony, ale vlastně tím je převádět do života. Jestliže JK říká budeš milovat bližního jako sebe sama, pak to znamená, že to máme také činit. Hospodinovo slovo nás totiž začne pomaličku přetvářet. Začneme ve správný čas plodit dobré ovoce.

Člověk je povolán k tomu, aby nesl ovoce. Nejen tak, že bude mít děti, ale tak, že bude schopen přetvářet slova zákona do života. Bude je oživovat. Bude těmto slovům na papíře dávat živoucí tvar ve svých činech. (Žalmista poskytuje ještě další obraz: 14  Ti, kdo v domě Hospodinově jsou zasazeni, kdo rostou v nádvořích našeho Boha, ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží (Žalmy 92:13). Dokonce život s Hospodinovým zákonem znamená být zasazen v jeho domě, ne někde na poušti, kde není voda a živiny. Neznamená to tedy, že budu v mystickém zření nahlížet Boží majestát, ale že můj život bude mít opravdový smysl.

Bůh dá potom člověku dostatek síly a odvahy, aby mohl řešit ony všelijaké smrště a bouře, které se na něj dřív nebo později budou valit.

Bratři a sestry – právě v podobenství o dvou stavitelích názorně vidíme, že postavení domu na skále nepřinese nějakou magickou záchranu od bouřek, které na nás doléhají. I ten spravedlivý bude zkoušen, pokoušen stejně jako ten zlý, nebo lépe řečeno – ten nerozvážný.

Naše zabydlení v Božím zákoně by nám mělo dodávat potřebnou sílu k správnému řešení problémů, které se na nás v životě valí.

Kromě těch viditelných „velkých“ životních rozhodnutí, jsou ještě věci malé, drobné. Všechny ty naše životní zkušenosti soužití se sebou samými v každodenní šedi. I s našimi blízkými.

A tady, si myslím, se odehrává ten hlavní zápas. Bojovat proti sklonům nás samým – proti pohodlnosti, proti strachu, proti lenosti, proti sebedůležitosti. I k tomu nám Hospodinův zákon dává potřebnou munici (Efezským 6:13) Pavel to nazývá vyzbrojením se Boží zbrojí. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. 14  Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, 15  obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ 16  a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. 17  Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. To všechno jsou zbraně, které získáme živoucím vztahem s Hospodinem, každodenním přemítáním nad jeho zákonem.

Skladatel žalmu věděl – a mnoho generací věřících po něm – že toto každodenní rozvažování nad Hospodinovým slovem má hluboký a zásadní význam pro život člověka na zemi. Že mu je velkou pomocí.

Boží vůle není neznámá. Boží vůle je jasná: (Lukáš 10:27) "`Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí´ a `miluj svého bližního jako sám sebe´.".

Amen