Ž 91,15: Až mě bude volat, odpovím mu, v soužení s ním budu, ubráním ho, obdařím ho slávou.

Vstupní modlitba: Hospodine, náš Pane. V tento den vstupujeme do období, v němž si zvláště připomínáme tvé dílo záchrany. Smíme přemýšlet o tvých podivuhodných skutcích. Smíme od Tebe přijímat dar víry, který každému z nás nabízíš. Víme, že před Tebou stojíme v každý čas zcela nazí, že jsi to Ty, kdo nahlíží do našich srdcí, Ty, kterého smíme nazývat Milosrdný Bůh.

Děkujeme ti Pane za naše životy, děkujeme ti za naději, kterou nám dáváš. Prosíme tě, ať jsme schopni tyto tvé dary bez pochybností ukotvovat v našich srdcích. Hospodine, skrze JK, našeho bratra a Pána, prosíme tě, proměňuj nás!

I.čtení Filipským 2,5-11

II.čtení, základ kázání Filipským 2,1-4

Kázání

Co je důležité pro náš život? Co znamená jednota, o níž jsme před chvílí četli?

Pavlova výzva k jednotě křiklavě kontrastuje s žitou skutečností.

Jednota je něco nesamozřejmého. I z tónu Pavlova dopisu vyplývá, že naplnit tento požadavek nebylo ani v jeho době jednoduché. Nemyslím si, že bychom žili v tomto smyslu jinak, než před dvěma tisíci lety nebo před ještě dávnější dobou. Že by sbor ve Filipis byl tolik odlišný od jiných společenství.

Člověk se prostě rád zabývá věcmi, jež vyhovují jeho zvláštní nechuti věnovat se podstatnému. Nebo opravdu nikdo z nás neví, co je podstatné?

Každý z nás, ať chudý nebo bohatý, řeší své problémy. Každého žene něco jiného, vždycky se to však trochu podobá útěku.

A skutečné centrum života je zasuté někde v hloubce. Někde jinde.

Hloubka a podstata života se nějak dotýká jednoty - celosti člověka - jeho úkolu tady na zemi.

Jednotu si vykládáme různě. Pokud se už domluvíme na společném postupu, často to bývá proti společnému nepříteli, za společnou věc - za více moci.

Centrem pozornosti bývá vlastní postavení ve společnosti, v politice, ve sboru, v partnerských vztazích. Vlastní prospěch je nějak přirozeněji důležitější, než prospěch druhého. A co prospěch zvířat a země, na níž žijeme?

Pak ale žijeme život, který z hlediska Bible nemá mnoho společného se skutečným životem.

Pavel hovoří především k těm, kteří potřebují pomoc. Nebo, kteří si uvědomují, že pomoc potřebují.

To je vlastně první předpoklad - přiznat, vyznat - že naše mysl bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí. Že pomoc potřebujeme a prosíme o ni.

Pavel vyjmenovává základní pilíře zdravých vztahů mezi lidmi - nebo řečeno biblicky - vztahů, jimiž se vyznačuje život v BK. Jsou to pilíře, které zakládají onu jednotu:

Mluví o povzbuzení, užitku lásky, společenstvím v Duchu, milosrdenství a slitování.

Všechno jsou to činnosti, jichž je každý člověk schopen. Nejsou někde v nebi.

Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování:

Co vlastně znamená „povzbudit“?

Řecké sloveso povzbudit [paraklésis] nemá jen význam „povzbudit“, ale také naléhavě prosit, i utěšit. Zahrnuje tak v sobě částečně i ostatní shora zmíněné pojmy. Povzbuzení od Hospodina na mnoha místech Bible zní: NEBOJTE SE!

Povzbuzení je vlastně také opakem souzení a souvisí tak spíše s pochopením a nakonec se slitováním. Když někoho povzbuzuji, nepřemítám o tom, zda onen člověk hřešil, či nikoli, prostě jej podepřu. Nekřičím na tonoucího, proč skákal do příliš velké hloubky, nebo jestli si před tím rozmyslel, co že to dělá...Snažím se mu prostě pomoci.

Povzbudit znamená také aktivně pomáhat. Povzbuzování tedy není pasivita. Na druhou stranu Sportovní fanoušci vědí, že i jen slovní povzbuzování má velkou moc.

Mnohé příběhy v Bibli dokládají, že povzbuzení má smysl. Pavel povzbuzuje vlastně stále, na mnoha místech, různými způsoby. Neustále říká, zkuste to! Má to cenu! Opravdu!

To největší povzbuzení je podle Pavla povzbuzení v JK. V příběhu mesiáše Ježíše.

Kdo tedy je křesťan? Ten, kdo chodí pravidelně do kostela, kdo si myslí, že, to, že věří, mu zajistilo život věčný, ale pro druhého není schopen udělat nic?

Nebo je křesťanem ten, jenž považuje druhé za přednější sebe sama? Kdo se snaží nelpět na svých představách o spravedlnosti, nelpět na věcech ale Krista slovy nevyznává?

Pavel říká: Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: - buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe;

Můžeme k tomu dodat: pokud má slovo „mesiáš“ vůbec smysl, pokud má vůbec smysl sama skutečnost - samo stvoření.

Obraz JK Pavlem citovaný v hymnu, jež následuje za tímto oddílem, nás má přesvědčit o tom, že tento Mesiáš je skutečnost. Jakože existuje země, po které chodíme, vesmír - jakkoli existuje tento okamžik - pro tuto chvíli zázraku, že vůbec něco je, že jsme spolu a mluvíme spolu - Pavel říká: "prosím vás, myslete jedno! v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, sebedůležitostí!"

Aby vůbec stvoření mělo smysl.

Jinými slovy - skrze milosrdenství a jednotu v lásce etc. se vstupuje do BK o kterém mluvil J Nazaretský - je to vstup do spravedlnosti Hospodinovy.

Toto BK může být mezi námi, pokud mu to dovolíme. Pokud v něj budeme chtít vrůstat.

K - mesiáš - se tak stává kódem (kódem skutečnosti) - ve verši 5 Pavel říká - "myslete takto v sobě jako v Kristu Ježíši.." (Kral: Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši).

Ať tedy jsme opravdovými dětmi nebeského Otce - syny a dcerami, jako jeho Syn Ježíš - náš bratr. Tímto chováním a smýšlením se stávejte i vy mesiáši!

Pokud by se někomu zdálo, že jsem použil příliš silná slova, pak si může vzpomenout, že jazyk NZ je mnohem svobodnější, než jazyk náš - všelijakými dogmaty svázaný. Vzpomeneme si jistě, že v jedné chvíli neváhal J nazvat Petra Satanem.

Na druhé straně nás J vyzývá, abychom jej dokázali vidět v trpících etc. Tito trpící nejsou nějaké nadpřirozené bytosti, nějací bohové. Nejsou někde v nebi, mimo zemi.

Hospodin Ježíšovými ústy po nás požaduje, abychom byli LIDMI.: v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe;

Toto JEDNO máme mít stále na mysli. Pokud nebudeme žít v lásce, v tom, co činil JK - tedy v JK, tak nejen, že nebudeme tvořit církev, nebude v nás růst BK, ale nakonec - nebudeme ani lidmi.

Tak jako všechna semena mají společné to jedno - že budou jednou kvést a plodit, tak ať máme my lidé společné to jedno, že budeme schopni sestupovat k sobě navzájem sestupovat ze svých představ, ze svých skvělých světů etc. Vždyť sám Hospodin takto jedná s člověkem.

Sestoupit k druhému znamená nést s ním jeho starosti, znamená vzdávat se sebe sama

Sestoupit k druhému znamená být také pokorný v pravém slova smyslu. Pokora je odvaha - k sestupu, k oběti.

A my křesťané ať to činíme s vědomím, že tak činí mesiáš ve SZ přímo nejmenovaný; s vědomím, že mesiáš - pro nás křesťany známý jménem - nemusí být vždy známý svou tváří, tak jako andělé - a poslové Boží vůbec.

Mesiáš sestupující a pokorný - zkoušejme jej napodobovat.

Pane, ať se Tvá milost stává naší skutečností! Ať v nás buduje pravou jednotu, dávej nám k tomu sílu. Vyznáváme ti, že často hřešíme a nekonáme, co máme konat. Prosíme tě - smiluj se nad námi!

V tichosti srdcí nyní mysleme na svá provinění.

Poslání: Římanům 10:6 `Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci´; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. ´ Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť `každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen´.

Požehnání: Numeri 6:24 »Ať Hospodin ti žehná a chrání tě,

ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv,

ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.«