První čtení: 2 Sa 7, 1-11.16

Druhé čtení: Lk 1, 26-38

Kázání

Dnes je čtvrtá neděle adventní. Máme příležitost díky čtené pasáži z Lukášova evangelia zamyslet se (promeditovat) příběh navštívení Panny Marie.

Lk nám touto zprávou sděluje, významnou událost - anděl Gabriel řekl: Marie bude mít syna, který se stane velikým a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.

To je krásné zaslíbení! Je ale otázkou pro vás milé sestry, která z vás by chtěla porodit syna, který se stane velikým a bude nazván synem Nejvyššího....Která z žen, by toto opravdu chtěla?

Jaromír Nohavica v jedné své písni zpívá: Ještěže nikdo neví, co ho čeká...

Žena už ve SZ měla však být potencionální zvěstovatelkou nové naděje.

Gn 3:15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." V dobách starozákonních toto proroctví nikdo nespojoval samozřejmě s narozením konkrétního Ježíše. Skutečnost se otvírala lidskému rozumu a mysli jinak. Ve starém Izraeli pravděpodobně každá žena čekala, že její prvorozený potomek bude ten, na něhož se vztahuje ono proroctví. Proroctví o tom, že tento vykupitel potře zlo. Potře hřích. Jan Heller tak vysvětluje tvar některých SZ jmen. Plané očekávání dokládá jméno Kain - Získaný na Hospodinu; Abšalóm - Původce pokoje, jiná jména naplnila svůj význam lépe: Noe - dárce odpočinutí; Jeremiáš - Vyvyšuje Hospodin, nebo Vyvolený Hospodinem. Tak bychom mohli pokračovat dále.

I Ježíš má toto spasitelské jméno - kdysi bylo toto jméno naprosto běžné - Jozue, Hošea, Ozeáš, Ježíš - Hospodin vysvobodil. Minule jsme si říkali, že Jan znamená Hospodin se smiluje, Ježíš - Hospodin vysvobozuje.

Co s tím? Chce opravdu běžná lidská žena, aby její syn byl vysvoboditel? Podle běžné lidské představy by mohl být tento vysvoboditel jen nějaký vojevůdce, nebo král, aby byl mohl dokázat toto zaslíbení. Ale to už je trochu příliš. Dnes snad ženy chtějí, aby jejich syn byl slavný spisovatel, aby byl slavný vědec, herec...

Snad některé ženy, které samy toužily po moci - a máme o tom mnoho dokladů z historie - opravdu chtěly, aby jejich syn byl třeba císař. Právě ze starověku známe mnoho matek strojících různé úklady svým protivníkům, aby jejich synové dosáhli trůnu. Nechvalně je tímto známá Agrippina, která za použitím všech prostředků získala trůn pro svého syna Nera. Skoro jako s Kainem, plané očekávání. Kdyby tak tušila, že ji jednou sám Nero nechá otrávit...

Maria se dozvěděla, že její syn Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce." A možná se nám zrovna v této chvíli vybaví obraz plačící matky pod křížem. Tu strašlivou scénu z Janova evangelia: Jan 19:26  Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!".

To, že sám anděl zvěstoval Marii krásná slova o naději, nevedlo k běžnému lidskému štěstí, jak bychom si ho my představovali. Mějme na paměti, že Boží zaslíbení jdou do skutečné hloubky a to, že se nám někdy zdá, že náš život nikam nevede, není poslední slovo.

Místo aby Maria s Jozefem prožívala krásný život a radovala se ze svých dětí, otvírá se tu lidská tragédie, příběh plný smutku a zoufalství. To, čím musela jako žena a matka projít, si neumíme představit.

Která matka by chtěla zažít tolik utrpení. I kdybychom jí tvrdili, že nakonec bude dobře? Kdo by dobrovolně zvolil tuto úzkou cestu? O vánočních svátcích prožíváme v příbězích o Ježíšovi a jeho rodině příběh lidí, který z lidského hlediska rozhodně můžeme označit jako tragický. Maria nám je příkladem obrovské pokory a vnitřní síly, svůj kříž nesla statečně po celý život. Dokázala rozpoznat to podstatné. Dokázala svou obrovskou trpělivostí, svou vírou, že její cesta měla smysl a došla ke svému naplnění.

Takovéto podobné tragické příběhy se ale odehrávají v každé době, v každé zemi na světě. Bohužel tento příběh je ve své tragice až příliš realistický. Je to příběh o člověku. Každý člověk je povolán k tomu, aby byl synem nejvyššího. Martin Buber tuto myšlenku vyslovil jinak. Každý člověk je povolán, aby našel své jméno. Skutečné jméno. To jméno, které mu dal sám Bůh. Aby našel svou nejvnitřnější podstatu. Byli jsme stvořeni proto, abychom zastupovali Boha na zemi. Abychom nastolovali jeho právo a spravedlnost, abychom svého bližního milovali jako sebe sama. Stále tentýž refrén. A to je právě tato podstata, smysl, který má naplňovat člověk na zemi. Jakým svým vlastním způsobem to bude dělat, je důležité, ale až na druhém místě. Každý má nějaká obdarování, je na něm jak je využije. Jestli k dobrému, nebo ke zlému.

A pak, když toho k dobrému nejsme schopni, vytváříme parodie na variaci jménem člověk. To jsou naše nespravedlnosti a krutosti. Bohužel Agrippin a Neronů a různých Lukašenků, ... jsou stále tisíce.

Ve světě, kde vládne lidská zlá vůle, je příběh Marie - místo aby byl šťastný a radostný až do konce - tragédií, tito zlí mocipáni, zkorumpovaná byrokracie, zkorumpovaná vláda, posílá Ježíše na smrt. Ten však zůstává věrný svému Bohu, kterého poznal a nazval svým Otcem, až do konce. A to tak, jak má zůstat každý člověk, který má být hoden nazván ČLOVĚKEM. Ježíš se po celý svůj krátký život tady na zemi nepostavil Boží vůli. Nikoho nezabil, proti nikomu křivě nesvědčil, nikoho nepomlouval. Naopak jako dobrý pastýř uzdravoval, léčil, navracel zrak, dokonce zlomil pouta smrti. On naprosto naplnil smysl a poslání člověka! Ve světě, který ho nepřijal.

Zvláště o vánocích, kdy si připomínáme onen zvláštní příběh, mějme na paměti jeho tragiku: Kristovo utrpení na kříži není jen jeho vlastní utrpení; je to utrpení chudých a slabých, jež Ježíš sdílí v solidaritě s nimi na svém těle a ve vlastní duši....Na kříži JK ztotožňuje Boha s oběťmi násilí a zároveň ztotožňuje tyto oběti s Bohem, takže jsou zahrnuty do boží ochrany (takto to podobně vyjádřil - Jürgen Moltmann, německý teolog).

Všechna naše - lidská tragika - je přemáhána JK, právě proto že on jí prošel - s námi - až do dna. Právě on je ze své podstaty Immanuel - s námi Bůh (To je jeho nejvnitřnější Jméno). Kdo se odevzdal Bohu a Kristu, nemusí se bát. Protože on je tu s námi.

(Jan 1,26) Uprostřed vás stojí, koho vy neznáte. A protože ho neznáte, proto se bojíte. O sebe i o druhé, někdy i o církev a o Boha, o všechno se bojíme. Vedle nás a s námi ve vší naší bídě stojí někdo, koho známe tak málo, že ho ani nepoznáváme. (Citace podle J. Hellera).

Pane prosíme tě, staňme se tou malinkou hrstkou, která tě bude přijímat skutečně. Jako toho,který nám svým životem dává odvahu a přináší skutečný pokoj do našich nepokojných srdcí. Amen.

Zaslíbení

Římanům 16:25  Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno,26  nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.