První čtení: 2 Sa 7, 1-11.16
Druhé čtení: Lk
1, 26-38
Kázání
Dnes je čtvrtá neděle adventní. Máme příležitost díky čtené
pasáži z Lukášova evangelia zamyslet se (promeditovat)
příběh navštívení Panny Marie.
Lk
nám touto zprávou sděluje, významnou událost - anděl Gabriel řekl: Marie bude
mít syna, který se stane velikým a bude
nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude
kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.
To je krásné zaslíbení! Je ale otázkou pro vás milé sestry,
která z vás by chtěla porodit syna, který
se stane velikým a bude nazván synem Nejvyššího....Která
z žen, by toto opravdu chtěla?
Jaromír Nohavica v jedné své
písni zpívá: Ještěže nikdo neví, co ho
čeká...
Žena už ve SZ měla však být potencionální zvěstovatelkou
nové naděje.
Gn
3:15 Mezi tebe a ženu položím
nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu
rozdrtíš patu." V dobách
starozákonních toto proroctví nikdo nespojoval samozřejmě s narozením
konkrétního Ježíše. Skutečnost se otvírala lidskému rozumu a mysli jinak. Ve
starém Izraeli pravděpodobně každá žena čekala, že její prvorozený potomek bude
ten, na něhož se vztahuje ono proroctví. Proroctví o tom, že tento vykupitel
potře zlo. Potře hřích. Jan Heller tak vysvětluje
tvar některých SZ jmen. Plané očekávání dokládá jméno Kain - Získaný na
Hospodinu; Abšalóm - Původce pokoje, jiná jména
naplnila svůj význam lépe: Noe - dárce odpočinutí; Jeremiáš - Vyvyšuje
Hospodin, nebo Vyvolený Hospodinem. Tak bychom mohli pokračovat dále.
I Ježíš má toto spasitelské jméno - kdysi bylo toto jméno naprosto běžné -
Jozue, Hošea, Ozeáš, Ježíš
- Hospodin vysvobodil. Minule jsme si říkali, že Jan znamená Hospodin se smiluje,
Ježíš - Hospodin vysvobozuje.
Co s tím? Chce opravdu běžná lidská žena, aby její syn
byl vysvoboditel? Podle běžné lidské představy by mohl být tento vysvoboditel
jen nějaký vojevůdce, nebo král, aby byl mohl dokázat toto zaslíbení. Ale to už
je trochu příliš. Dnes snad ženy chtějí, aby jejich syn byl slavný spisovatel,
aby byl slavný vědec, herec...
Snad některé ženy, které samy toužily po moci - a máme
o tom mnoho dokladů z historie - opravdu chtěly, aby jejich syn byl třeba
císař. Právě ze starověku známe mnoho matek strojících různé úklady svým
protivníkům, aby jejich synové dosáhli trůnu. Nechvalně je tímto známá Agrippina, která za použitím všech prostředků získala trůn
pro svého syna Nera. Skoro jako s Kainem, plané očekávání. Kdyby tak tušila,
že ji jednou sám Nero nechá otrávit...
Maria se dozvěděla, že její syn Na věky bude kralovat na rodem Jákobovým a jeho království nebude konce."
A možná se nám zrovna
v této chvíli vybaví obraz plačící matky pod křížem. Tu strašlivou scénu
z Janova evangelia: Jan
19:26 Když Ježíš spatřil matku a
vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj
syn!".
To, že sám anděl zvěstoval Marii krásná slova o naději,
nevedlo k běžnému lidskému štěstí, jak bychom si ho my představovali.
Mějme na paměti, že Boží zaslíbení jdou do skutečné hloubky a to, že se nám
někdy zdá, že náš život nikam nevede, není poslední slovo.
Místo aby Maria s Jozefem
prožívala krásný život a radovala se ze svých dětí, otvírá se tu lidská
tragédie, příběh plný smutku a zoufalství. To, čím musela jako žena a matka
projít, si neumíme představit.
Která matka by chtěla zažít tolik utrpení. I kdybychom jí
tvrdili, že nakonec bude dobře? Kdo by dobrovolně zvolil tuto úzkou cestu? O
vánočních svátcích prožíváme v příbězích o Ježíšovi a jeho rodině příběh
lidí, který z lidského hlediska rozhodně můžeme označit jako tragický.
Maria nám je příkladem obrovské pokory a vnitřní síly, svůj kříž nesla statečně
po celý život. Dokázala rozpoznat to podstatné. Dokázala svou obrovskou trpělivostí,
svou vírou, že její cesta měla smysl a došla ke svému naplnění.
Takovéto podobné tragické příběhy se ale odehrávají
v každé době, v každé zemi na světě. Bohužel tento příběh je ve své
tragice až příliš realistický. Je to příběh o člověku. Každý člověk je povolán
k tomu, aby byl synem nejvyššího. Martin Buber
tuto myšlenku vyslovil jinak. Každý člověk je povolán, aby našel své jméno.
Skutečné jméno. To jméno, které mu dal sám Bůh. Aby našel svou nejvnitřnější
podstatu. Byli jsme stvořeni proto, abychom zastupovali Boha na zemi. Abychom
nastolovali jeho právo a spravedlnost, abychom svého bližního milovali jako
sebe sama. Stále tentýž refrén. A to je právě tato podstata, smysl, který má
naplňovat člověk na zemi. Jakým svým vlastním způsobem to bude dělat, je
důležité, ale až na druhém místě. Každý má nějaká obdarování, je na něm jak je
využije. Jestli k dobrému, nebo ke zlému.
A pak, když toho k
dobrému nejsme schopni, vytváříme parodie na variaci jménem člověk.
To jsou naše nespravedlnosti a krutosti. Bohužel Agrippin
a Neronů a různých Lukašenků,
... jsou stále tisíce.
Ve světě, kde vládne lidská zlá vůle, je příběh Marie -
místo aby byl šťastný a radostný až do konce - tragédií, tito zlí mocipáni,
zkorumpovaná byrokracie, zkorumpovaná vláda, posílá Ježíše na smrt. Ten však
zůstává věrný svému Bohu, kterého poznal a nazval svým Otcem, až do konce. A to
tak, jak má zůstat každý člověk, který má být hoden nazván ČLOVĚKEM. Ježíš se
po celý svůj krátký život tady na zemi nepostavil Boží vůli. Nikoho nezabil,
proti nikomu křivě nesvědčil, nikoho nepomlouval. Naopak jako dobrý pastýř
uzdravoval, léčil, navracel zrak, dokonce zlomil pouta smrti. On naprosto
naplnil smysl a poslání člověka! Ve světě, který ho nepřijal.
Zvláště o vánocích, kdy si připomínáme onen zvláštní
příběh, mějme na paměti jeho tragiku: Kristovo utrpení na kříži není jen jeho
vlastní utrpení; je to utrpení chudých a slabých, jež Ježíš sdílí
v solidaritě s nimi na svém těle a ve vlastní duši....Na kříži JK
ztotožňuje Boha s oběťmi násilí a zároveň ztotožňuje tyto oběti
s Bohem, takže jsou zahrnuty do boží ochrany (takto to podobně vyjádřil - Jürgen Moltmann, německý teolog).
Všechna naše - lidská tragika - je přemáhána JK, právě
proto že on jí prošel - s námi - až do dna. Právě on je ze své podstaty Immanuel - s námi Bůh (To je jeho nejvnitřnější
Jméno). Kdo se odevzdal Bohu a Kristu, nemusí se bát. Protože on je tu s námi.
(Jan 1,26) Uprostřed
vás stojí, koho vy neznáte. A
protože ho neznáte, proto se bojíte. O sebe i o druhé, někdy i o
církev a o Boha, o všechno se bojíme. Vedle nás a s námi ve vší naší bídě
stojí někdo, koho známe tak málo, že ho ani nepoznáváme. (Citace podle J. Hellera).
Pane prosíme tě, staňme se tou malinkou hrstkou, která tě
bude přijímat skutečně. Jako toho,který nám svým životem dává odvahu a přináší
skutečný pokoj do našich nepokojných srdcí. Amen.
Zaslíbení
Římanům 16:25 Sláva
tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti
Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo
vysloveno,26 nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného
Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou.