Druhé čtení Základ kázání:

Genesis 1:1  Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

2  Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží.

3  I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo.

4  Viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.

Otevřeme-li Bibli, stojí v ní na začátku slovo ostré jako nůž – na počátku. Takto důrazně se na jiném místě Bible neobjevuje. Tato důraznost je patrná v hebrejštině. Slova mají v Bibli určitý řád a určité zvyklosti, například na rozdíl od českého jazyka, který nemá tato jasná pravidla biblické řeči. Možná nám první slova Bible spíše připomenou nějakou pohádku. Bylo, nebylo, byl jeden král.

To zde však neplatí. Otevře-li ji Žid, první slovo jej téměř praští do čela. Ví, že takto věta nemá začínat. Věta v takovém typu vyprávění by měla začínat třeba: „A učinil, a řekl... na počátku“. V této podobě se tento typ vět objevuje na ostatních místech bible.

Jenže takové A na počátku – by znamenalo, že už bylo něco před tím, že za sebou následují jednotlivé úkony v čase. Jak ale vyjádřit prvotní stav, kdy ještě neexistoval čas? Proto takový zvláštní začátek. I samotná forma textu nám chce napovědět, že neexistoval čas, když bylo „na počátku“.

I samotná forma užití tohoto slova nám napovídá, že tu jde o něco mimořádného.

Bezčasí je samozřejmě nepochopitelná představa pro člověka. Jak si představit situaci, kdy není čas? Žijeme v čase, naše řeč se odehrává v čase... Ovšem Bůh byl i před časem. Biblický jazyk nám chce říct, že Bůh nebyl závislý na vznikání a zanikání.

Prorok Jeremiáš nacházel v onom absolutním slovu (na počátku) představu o Království Božím, jež existuje od věčnosti, trůn slávy od počátku vyvýšený. (Jeremjáš 17:12  Trůne slávy, od počátku vyvýšený, místo naší svatyně,). Takto podobně chápaný počátek má své ozvuky i u Jana - 1:1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

2  To bylo na počátku u Boha.

3  Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. S tímto slovem Jan spojuje Ježíše Krista.

Bůh Izraele je tedy pánem i nad časem. To není tak samozřejmé, člověk má tendenci do času zařadit úplně všechno. I Boha. Mýty většiny jiných národů kolem Izraele o tom svědčí. Bohové sami vznikají z nějaké prvotní chaotické látky, která už – byla před nimi, už tedy existoval čas. (Čas ne snad, jak jej chápeme my, ale čas jako následnost.)

Bůh Izraele je mimo čas. Je stále mimo čas. Není důvod se domnívat, že neumí být mimo čas, i když vstupuje do dění na zemi. Jelikož on svým slovem všechno stvořil.

Mějme tuto boží vládu na paměti. Izrael tuto vládu spojuje s pojmem – království. Vstupujeme-li k Bohu, vstupujeme do Jeho Království. Do nerezavějícího království.

Bůh učinil vesmír, který je smysluplný. Stanovil řád, stanovil místo pro člověka – zemi. Učinil také nebe, jako doplněk pro pozemský život člověka.

Stvořil jej způsobem, který je pro člověka nepochopitelný. Onen přechod z ničeho do něčeho, nelze nijak pochopit. Snaha po pochopení vyžaduje doslova jakýsi myšlenkový kotrmelec, kterého nejsme schopni. Boží tvoření je takové. I na to dává hebrejština pozor. Boží tvoření nazývá úplně jinak, než lidské tvoření, které pochází (tak jako naše představa času je závislá na následnosti) z něčeho, co už tu bylo. Nelze vytvořit věc z ničeho. Bůh takto činí.

Proto - že Bůh na počátku stvořil – lze chápat bratři a sestry tento výrok jako vyznání. To nelze odvodit z lidského rozumu. Domyšleno do důsledku to musí být víra, která člověku říká, že Bůh tvoří zcela nové. A tak může Žalmista volat: 51,12: Srdce čisté stvoř (bárá) mi, ó Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.. Biblická teologie převádí tento popis Božích stvořitelských činů do etiky. Člověk může doufat a modlit se k Bohu, aby jej oživil svou obrovskou mocí (která je skrytá v onom činu vyjádřené slovesem bárá) a stvořil nám čisté srdce. Bůh umí obnovovat člověka. Vírou lze pochopit. Máme věřit, že Bůh umí nejen stvořit nebe a zemi, ale také čisté srdce.

Bůh, který na počátku Bible tvoří, je nazýván Elohím – což znamená Bohové. Na tento paradox existují různé odpovědi, od archeologicko-vědeckého, který toto jméno spojuje s předmonoteistickou fází Izraelského lidu až po výklady prof. Hellera – který krásně poukazuje na pluralitu Božího My jako hráze proti představě Boha jako „já“.

Boží mnohost zůdrazněná v tomto případě by se také dala vyjádřit pomocí slova MOC. Bůh může mít více jmen – protože je nepojmenovatelný. Ve SZ se vyskytuje mnoho označení pro Boha. Elohim se objevuje jako zdůraznění Boží MOCI. Naproti tomu třeba JHVH [možná se četlo Jahů], což by se mohlo skrýt pod označení Boží POMOC. Může jít tedy o uctivé vyjádření – „Boží tvořící moci .“

Buďme rádi za tuto mnohost, nejednotnost. Ta sama je důkazem, že Bůh není subjekt, který by se dal jednoduše zařadit do nějaké lidské rozumové kategorie.

Země byla zpočátku doslova neforemná a prázdná a doslova: tma před tváří Tehomu. Když si člověk, který čte často Bibli připomene pustou zemi, spojí se mu tato představa se zemí, kterou neobývá nikdo, kdo by uctíval Hospodina. Často se naopak objevují u proroků obrazy spustošení země – navrácení do původního stavu – když se člověk neobrátí k Hospodinu. Jr říká: 4:22  "Můj lid je pošetilý,(..) Jsou moudří, ale ke zlému, dobro konat nedovedou."

23  Viděl jsem zemi, a hle, je pustá a prázdná, nebesa jsou beze světla. Člověk si může svůj život zcela zkazit, může tak zpustošit zemi. Nejen v obecně ekologickém smyslu, ale také svou vlastní duchovní zemi. Dnes zvláště se ukazuje, jak lidská moudrost (která právě vede ke zlému) dokáže pustošit. Přesto – nelze zničit snad úplně. Jedná se o návrat k původnímu stavu, před zrodem. Tato pustá země je připravená rodit. Na ní může Bůh zaset skrze své slovo novou naději.

Nad vodami se vznášel Boží Duch. Tento duch ale v židovském kontextu neznamená Duch svatý. Dokonce na tomto místě není řeč o Božím Duchu, tomu, jenž vlévá život – Nejde o nějakou další druhotnou Boží sílu, spíše se jedná o vítr, s nímž se potká čtenář bible dále, v příběhu o Noemovi. Byl to vítr, který utišil vody potopy. Bylo to také vítr, jenž rozpoltil vody Rudého moře, proměnil moře v souš. Je to vítr ve službách Hospodina, ne on sám. Je to vítr, který se jako orel vznáší nad hnízdem a chrání svá mláďata.

A pak, prvního dne tvoří Bůh světlo. Až nyní, když je stvořena země s vodami a nebem! Světlo, tolik důležité a posvátné pro mnoho náboženství a filosofií, podle SZ jej Bůh tvoří ne na prvním místě.

Toto světlo Bůh poznává jako dobré – jako smysluplné. Nyní osvětluje zemi, na níž se zjevuje Hospodinova sláva. Dobré – znamená smysluplné. Vše, co Bůh tvoří je dobré - tedy podle Božích měřítek. Čili – nemůže již být lepší, text vede čtenáře k takovému pochopení: Boží stvoření je dobré – nikdo nemůže vytvořit něco lepšího. V tomto smyslu je první stvoření definitivní.

A nakonec přichází oddělení světla od temnoty (jako souše od moře – toho rudého) je více než symbolické. Připomíná nám oddělní posvátného od profánního. Světlo se totiž již ve SZ často pojí s Hospodinem. Máme žít v Hospodinově světle. Izajáš 2:5  Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle! Temnota ustupuje světlu. Obrazná řeč o tom, že člověk má žít v rozměru lásky Hospodinovy, která se projevuje jako světlo.

Žalmy 36:10  U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.

139:12  Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

Dalo by se také vykládat metaforicky – Hospodin stvořil světlo – to bylo dobré. Hospodin je nám sám světlem, říká žalmista. Je to světlo spravedlnosti Hospodinova milosrdenství.

Pro nás křesťany je tímto světlem zvěstujícím milosrdenství JK. Je světlem, protože vnáší do světa spravedlnost lásky.

Hospodin stvořil světlo a světlo bylo dobré, jako je dobrý Hospodin. Co Hospodin tvoří, to je dobré. Co tvoří člověk, není vždy dobré. Napodobovat Hospodinovy činy lze v Jeho Duchu – v milosrdenství. Můžeme jej takto následovat? Není to příliš troufalé? Toto následování je skryto v prvním přikázání: Dt 6:5  Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou.

Viděli jsme, že všechny výše jmenované motivy – Boží panování nad časem, Boží způsob tvoření, zvláštní jméno Hospodina, prázdná země, Boží– vítr, světlo – jsou symboly plné významů, které vystupují dále na různých místech bible, jako opakující se refrény, jako doplňující se mozaika. Všechny svědčí o Bohu, který dává našemu život zde na zemi smysl. Je to Bůh, který vnáší do našeho lidského světa lásku, milosrdenství, spravedlnost.

Náš Pane

děkujeme ti, že smíme přemýšlet o tvých mocných činech

děkujeme ti, že tvé skutky v nás nejen budí bázeň

ale že do nás vlévají radost a naději a tak nás uzdravují

a uzdravení, jež přichází od tebe, to je naše spása

smíme slyšet, že ty tvoříš s láskou, spravedlností, milostí

smíme slyšet, že jsi přítomen,

Pane, prosíme tě, přijímej naše bolesti,

naše trápení, naše vyznání.

Nejsme tě hodni

a přesto se k nám ve svém synu Ježíši Kristu skláníš

Dovoluješ nám modlit se k tobě slovy, jež nás naučil tvůj syn: