Jan Assmann, Kultura a paměť.

Prostor 2001.

s. 26: Automobil jakožto externalizace přirozeného pohybového ústrojí umožňuje netušené rozšíření lidského pohybového rádia, při nadměrném užívání ale zároveň ochromuje přirozenou pohyblivost člověka. Něco podobného platí pro písmo: jakožto externalizovaná paměť umožňuje nevídané rozšíření opětovného uchopení uložených sdělení a informací, zároveň ale vede k ochromení přirozené paměťové schopnosti. Tímto problémem, na nějž upozornil již Platón, se psychologové zabývají dodnes.

s. 41: Novou myšlenkou, která se prosazuje jako závazná na nikajském koncilu, je očista světa od hříchu skrze obětní smrt Boha, který se stal člověkem. Tato idea získává memorovatelnou podobu, jakožto pašijní historie se stává „figurou vzpomínání“.

s. 55: Původní funkce svátků spočívá v rozčlenění času vůbec, nikoli v ustavení jiného, „svatého času“ jakožto protikladu „času všedního“. Svátky strukturují proud času, čímž ustavují všeobecný časový řád, v němž teprve každodennost získává své místo.

s. 68 Oficiální prameny ale k minulosti přistupují zcela odlišně. Uveďme předem svou tezi: soupisy králů a anály se projevují jako zábrana, nikoli jako podnět historického líčení. Mohli bychom také hovořit o „chladné paměti“. .. Soupisy králů rozevírají minulost, avšak nevyzývají, abychom se jí zabývali. Tím, že ji dokumentují, odnímají ji fantazii. Ukazují, že se neodehrálo nic, o čem lze vyprávět.