E

Praha 1998

Světec, který ví, že je svatý, není svatý, nebo přesněji řečeno: už není svatý. Příliš sebejisté vědomi dělá chybu, že je sebejisté – abychom byli celí, musíme se rozlomit. Jak to vyjádřil i Rabi Nachmann z Braclavi: „Jen zlomené srdce je celé srdce.“ A už před ním řekl velký Magid z Meziřiče: „Co uděláme, ztratíme-li k nějakému zámku klíč? Zámek rozlomíme. Rozlomme tedy svá srdce, roztrhněme je, aby mohl Bůh vniknout dovnitř.“^[s.57]

Rabi Moše Lejb ze Sasova:

Chudák nemá nic, proto nemá na vybranou; proto musí všechno vsadit na svou víru. Boháč má – nebo si alespoň myslí, že má – mnoho hmotných statků, a proto si myslí, že vystačí bez víry. Řekněte mi tedy, který z těch dvou je chudší?^[s.102)

Opakem lásky není nenávist, nýbrž lhostejnost, opakem života není smrt, ale bezcitnost.^[s.104)

Rabi Naftali z Ropčice: Cesta do ráje vede skutečností světa. Tři hlavní ctnosti: dobrota, oddanost a inteligence. Dobrota sama vede k promiskuitě. Oddanost sama o sobě se může zvrátit v hloupost. Inteligence sama o sobě žene člověka k neřestem. Aby byl člověk pravdivý, musí mít tyto tři vlastnosti pohromadě. (s. 168)

Jak říkal rabi Bunem z Pšischy, má mít každý člověk dvě kapsy a v každé jeden kousek papíru. Na jeden se má napsat – člověk není nic než prach; na druhý – celé stvoření existuje pouze pro něj; ale nesmíme je zaměnit, a právě to je obtížné, protože zmatek je součástí bytí. (s. 173)

Bůh je všude, člověk nikoliv. Člověk není dokonce ani tam, kde si myslí, že je. (s. 187)

Šavuot – letnice: svátek Darování Tóry, celý se tráví studiem. (s. 192)

Od voreckého rabi Mendela pochází i tento výrok: Jsou tři základní pravidla, kterými se musí řídit chování člověka – člověk se musí učit klečet vstoje, tančit bez jediného pohybu a křičet potichu!