Edith Steinová, Věda kříže / studie o svatém Janu od Kříže. Cesta 2000.

(S. 215) – Co nejsvědomitěji si uchovávejte ducha chudoby a pohrdání vším pozemským a zaměstnávejte se jedině Bohem; víte přece, že jinak upadnete do tisícera duchovních i časných potřeb, zatímco máte mít a zakoušet pouze ty potřeby, jimž ve svém srdci chcete dopřát místa. Neboť ten, kdo je chudý v duchu, bývá spokojenější a veselejší v nedostatku, protože své všechno vložil do naprostého nic, a tak si ve všem uchovává svobodu srdce. Šťastné nic a šťastné srdce, které je ve svém osamění tak mocné, že si všechno podrobí, samo se však nepodrobí ničemu a oprostí se od veškerých starostí, aby mohlo ještě více planout láskou.

(217) – Především uvaž, žes přišel do kláštera jen proto, aby na tobě všichni pracovali a cvičili tě. Aby ses osvobodil ode všech nedokonalostí a veškerého zmatku, které by se v tobě mohly zrodit vzhledem k povaze a chování ostatních řeholníků, a abys ze všeho, co se tu stane, načerpal nějaký užitek, musíš si myslet, že všichni jsou dělníci (což také opravdu jsou) a přišli sem proto, aby tě opracovávali: jeden slovem, druhý skutkem, třetí myšlenkami proti tobě; všemu se podrobuj jako socha, kterou jeden vyřezává, druhý maluje a třetí pozlacuje. Nebudeš-li na to dbát, nepřemůžeš svou smyslovost ani přecitlivělost a nebudeš dobře vycházet s řeholníky v klášteře, ani nedosáhneš svatého míru a neubráníš se mnoha pokleskům. …

Při svých cvičeních se duchovní duše nesmí nikdy nechat zaujmout tím, co je na nich příjemného, a konat je pouze kvůli tomu; a už vůbec se jim nemá vyhýbat, připadají-li jí nepříjemná; musí naopak dát přednost tomu svízelnému a obtížnému… Tak nasadíš uzdu své smyslovosti. Jinak se totiž nezbavíš sebelásky a nedospěješ k lásce Boží.

(s. 220) – Můj milovaný, všechno pro Tebe a nic pro mě; nic pro Tebe a všechno pro mě. Všechno tvrdé a těžké žádám pro sebe a nic z toho pro Tebe. Jak sladká je Tvoje přítomnost! Vždyť Ty jsi svrchované dobro. Chci se Ti přibližovat v mlčení a hledat Tvoje stopy, aby se Ti zalíbilo spojit mne se sebou v manželství; neoddechnu si, dokud radostně nespočinu ve Tvém náručí. Proto Tě, Pane, prosím, nedopusť, abych Ti někdy vzal sebe sama zpět, nýbrž dej, abych se Ti odevzdal celou duší.

(223) – Podřízenost a poslušnost jsou pokáním rozumu a úsudku, a proto je taková oběť milejší a příjemnější než všechny ostatní skutky tělesného pokání. Tělesné pokání bez poslušnosti je svrchovaně nedokonalé, protože začátečníky k němu pobízí jen jejich touha a zalíbení, které v něm mají; a protože jejich jednání vychází jen z jejich vlastní vůle, rozmnožují spíše své chyby než ctnosti.

(233) – Teď se ukáže, že to myslel vážně, když kdysi pána prosil, aby pro Něho směl trpět a snášet pohrdání ostatních; že to nebyla prázdná slova, když napsal, že Kristus vykonal nejvíce tehdy, když visel na kříži. Podle svědectví P. Elizea od Mučedníků prý Jan při výkladu tohoto místa u sv. Pavla: >>Vždyť důkazy mého apoštolského úřadu se mezi vámi projevily krajní trpělivostí, znameními, zázraky a mocnými činy<<(2 Kor 12,12) jednou poznamenal, že apoštol uvádí trpělivost před zázraky. Tím chtěl říci, že trpělivost je mnohem jistější známkou apoštolského člověka než schopnost křísit mrtvé. A já vás mohu ubezpečit, že Jan od Kříže v této ctnosti apoštolským člověkem byl, neboť všechny obtíže, které ho postihly, snášel s nepřekonatelnou trpělivostí a odevzdaností; a byly to přitom… obtíže tak citelné, že by porazily i libanonský cedr.