Mistr Jan Hus

O církvi

Přeložil: Fr. Dobiáš, A. Molnár

Praha 1965

Z úvodu: Štítný směřoval k umění žít mravně v daném stavu společnosti, kdežto Hus směřoval k umění tento stav změnit.

De Ecclesia bylo napsáno latinsky. Česky teprve r. 1904. Je to monografie o společenských aspektech církve a teoreticky oddůvodňuje, proč Hus odpírá poslušnost papeži. Odvolal se přímo ke Kristu - na venkově, když byl v klatbě. 1412 napsal ještě Výklad a Postilu. Spisem De Ecclesia chtěl původně odpovědět na traktáty svých odpůrců - Štěpána Pálče a Stanislava ze Znojma. Traktát psalo současně 80 písařů - podle Štěpána Pálče - tedy je to přehnané číslo.

Problém církve byl palčivý. Ani Akvinský o ní nic nepsal. Její práva byla jaksi předpokládána - z toho nejasnosti, o jaká práva vlastně jde. Problém zajímal i jiné české teology: Jana z Jenštejna, Matouše z Krakova, Štěpána z Dolan, Jana z Holešova.

Druhá část spisu útočí proti bule Bonifáce VIII. z roku 1302. - Otázka autority - její meze ve společnosti. Je to zároveň obrana proti Alexandru V., který Husovi zakázal kázat v kaplích a proti křížové výpravě vyhlášené Janem XXIII., s níž souviselo prodávání odpustků, proti kterému se Hus postavil. Hus v tomto spise čerpal hodně z Viklefa. (23% z Viklefa). Nebyl ale plagiátor. Viklefovy myšlenky dotáhl a přiostřil.

s. 27: církev je počet všech předurčených a Kristovo mystické tělo.

39: Kristus je vnější a vnitřní hlavou církve.

49: Pleva zůstává plevou. Pšenice je vždy pšenicí. - Předurčený vždy zůstává předurčeným údem církve. Tak Augustin - Hus sedrží Augustina i v dalším výkladu.

Jen Pán zná koukol a pšenici na svém humě. Ostatním není známo, kdo jsou holubice a kdo havrani.

60: Kristus je základem a skálou církve...řekla tedy Skála Petrovi: A já pravím tobě, že ty jsi Petr, to znamená vyznavač pravé skály, která je Kristus, a na té skále, kterou jsi vyznal, to jest na mně, zbuduji skrze pevnou víru a zdokonalující milost svou církev, to jest sbor předurčených, kteří po práci byli určeni k slávě.

67: Vlastnosti víry: Je potřebí pravdy, která osvěcuje mysl, a za druhé autority, která utvrzuje duši. Třetí vlastností je, že je pro křesťana základem, z něhož dosahujeme klidného spočinutí v těch věcech, jež jsou předmětem víry.

68: člověk má věřit všechnu pravdu, kterou Duch svatý uložil v Písmu. Ale tímto způsobem není člověk povinen věřit mimo Písmo výrokům svatých nebo papežským bulám, leda že by vypovídaly něco z Písma nebo se zakládaly zahrnutě na Písmu...jak papež, tak i jeho kurie může se klamat pro neznalost pravdy.

72: skála se nenazývá podle Petra, ale Petr podle skály, jako se Kristus neodvozuje od slova křesťan, nýbrž křesťan od Krista. Vždyť proto říká Pán: „Na té skále zbuduji svou církev“, protože Petr řekl: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého“. Na té skále, pravil, kterou jsi vyznal, zbuduji svou církev. Skálou totiž byl Kristus.

74: ..Nikde v Písmu nečteme, že Petr je skála. A Kristus neřekl, ačkoli to mohl snadno říci: Ty jsi skála,a na té skále zbuduji svou církev, nýbrž řekl: Ty jsi Petr, t jest vyznavač pravé skály, a na té skále, kterou jsi vyznal, zbuduji svou církev.

81: Není každý kněz svatý, ale každý svatý je knězem.

110: Kromě Krista není žádný papež hlavou církve.

122: Hus neví, že konstantinova donace je podvod. - vyrovnává se s tím. Císař nemá právo omezovat moc Boží.

130: Hus se brání nařčení, že si vykládá Písmo podle svého. Hus ale vykládá tak, jak Duch svatý vyžaduje a jak je vykládají svatí učitelé, jimž dal Duch svatý pochopení.

131: Argumentuje Ex. 23, 2 Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo. Opírá se o Mikuláše z Lyry. Dokládá to dokonce hebrejštinou - Lyra.